Desková kamera
Desková kamera, deskový fotoaparát nebo také skříňový fotoaparát je fotoaparát, který snímá na velkou světlocitlivou skleněnou fotografickou desku.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První fotoaparáty tohoto typu se objevily v letech 1850–1880, kdy začínal být používán mokrý kolodiový proces. Formát desek byl 13×18, 20×30, 30×40 nebo 40×50 cm. Deskové kamery používali v krajinářské fotografii například Eadweard Muybridge, když fotografoval Yosemite Valley nebo William Henry Jackson k fotografování dvanácti snímků Rocky Mountains.[1] V Paříži ji používal Eugène Atget.[2]
Na přelomu 19. a 20. století na půdě Královské technické univerzity v Berlíně zkonstruoval Němec Adolf Miethe kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Princip trojbarevné fotografie poprvé použil Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století. Ve své době ale narazil na problém velmi malé citlivosti tehdejších materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu[3]. Miethe zkonstruoval fotoaparát na skleněné desky 8 x 24 cm, na které se postupně exponovaly jednotlivé barevné výtažky. Barevné fotografie pak bylo možné buď promítat zvláštním trojitým projektorem na plátno (každý barevný výtažek byl promítán přes příslušný barevný filtr - výsledný barevný obraz vznikl na principu aditivního míchání barev, nebo bylo možné fotografie tisknout technikou barevného uhlotisku. Tento postup byl velice pracný a nákladný, avšak výsledkem byly barevně stálé obrazy. Trojbarevnou fotografii předvedl Miethe poprvé v roce 1903 na půdě své katedry. Kameru pro tento druh fotografie pak vyráběla firma Bermpohl & Co. v Berlíně. S její pomocí vytvořil ruský průkopník fotografie Sergej Prokudin-Gorskij v letech 1905-1916 unikátní sérii barevných fotografií Krásy Ruska v přírodních barvách.[4] Nevýhodou této metody byla skutečnost, že kvalita barevného obrazu závisela na přesném ztotožnění jednotlivých barevných složek při promítání nebo při tisku. Rozdíly vznikaly mechanickými nepřesnostmi během posunu skleněné desky a dále časovými prodlevami mezi expozicí jednotlivých desek, kdy mohlo dojít k pohybu fotografovaného objektu. Tyto problémy se snažil vyřešit nový typ konstrukce kamery, kdy se exponovaly současně všechny složky.
Z českých fotografů ji používal Josef Sudek, který po objevení velkého formátu negativu přestal své fotografie zvětšovat.[5] Deskové kamery používali členové bývalého sdružení Český dřevák (2000-2008, Jaroslav Beneš, Petr Helbich, Karel Kuklík, Bohumír Prokůpek, Tomáš Rasl, Jan Reich).
Desková kamera Mamut
[editovat | editovat zdroj]V roce 1900 postavil fotograf a vynálezce George R. Lawrence v Chicagu obrovskou deskovou kameru s názvem Mamut, která vážila 625 kg. Do ní se vkládala deska o hmotnosti 225 kg a rozměrech 135×240 cm.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BAATZ, Willfried: Malá encyklopedie fotografie, Computer Press, Brno, 2004 str. 57.
- ↑ Ibid, str. 83.
- ↑ Říšský patent Nr. 142926 z roku 1902
- ↑ Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij: Výběr z cyklu »Krásy Ruska v přírodních barvách« — barevné fotografie z let 1905–1916 v Muzeu Šechtl a Voseček
- ↑ FÁROVÁ, Anna. Josef Sudek. [s.l.]: Torst, 2002. ISBN 80-7215-182-7.
- ↑ BAATZ, Willfried: Malá encyklopedie fotografie, Computer Press, Brno, 2004 str. 61.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Desková kamera na Wikimedia Commons
