Dělič napětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V elektronice se dělič napětí nebo také napěťový dělič nebo odporový dělič používá pro získání výstupního napětí (Uout) které je úměrné vstupnímu napětí (Uin).

Nezatížený odporový dělič[editovat | editovat zdroj]

Pro dva rezistory, které jsou spojeny za sebou (v sérii) jak je naznačeno na následujícím obrázku:

Schéma děliče napětí.

Pro napětí U1 platí vztah:

Pro napětí U2 platí vztah:

Např. pokud R1 = R2 pak platí vztah:

Odvození vztahů[editovat | editovat zdroj]

Odvození vztahů pro U1 a U2 vychází přímo z Ohmova zákona a faktu, že oběma rezistory v sériovém zapojení prochází tentýž proud.

Platí:

A zároveň platí:

Poměr napětí na rezistorech a odporů rezistorů

Po úpravě vyjádříme napětí U1:

Poté vyjádříme napětí U2 ze vztahu pro součet obou napětí, dosadíme:

Analogicky lze odvodit i vtah pro U2.

Obecně[editovat | editovat zdroj]

Pro nezatížený napěťový dělič, sestavený z libovolného počtu rezistorů n řazených v serii, platí:
Zkoumané napětí Ui na zvoleném rezistoru děliče Ri stanovíme, když napájecí napětí celého řetězce rezistorů děliče U násobíme hodnotou odporu zvoleného rezistoru Ri a dělíme součtem hodnot odporů všech rezistorů zkoumaného napěťového děliče R1Rn.

Kontrola výsledku[editovat | editovat zdroj]

Poměr výstupního napětí Ui ke vstupnímu U se musí pohybovat uvnitř intervalu od 0 do 1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]