Crast' Agüzza
| Crast' Agüzza | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 3 870 m |
| Prominence | 179 m |
| Poloha | |
| Stát | Švýcarsko a Itálie |
| Souřadnice | 46°22′15″ s. š., 9°55′5″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Crast' Agüzza (v Oberengadinském dialektu Ostrá hrana, dříve také Cresta güzza) je 3854 metrů vysoká hora nalézající se v horské skupině Bernina na státní hranici mezi Itálií a Švýcarskem.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Vrchol je na severu ohraničen ledovcem Morteratsch a na jihu horním ledovcem Scerscen. Bezprostředně na severozápadě leží Fuorcla Crast' Agüzza (3 601 m); podle Collomba se jedná o "nejdůležitější ledovcový průsmyk napříč centrálními Bernskými Alpami; polohou je srovnatelný s Col du Géant v pohoří Mont Blanc."[1]
Dostupnost
[editovat | editovat zdroj]Výchozími body pro túry na vrchol jsou horské chaty Diavolezza, Rifugio Marinelli Bombardieri, Rifugio Marco e Rosa nebo Tschiervahütte.
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Pohoří Bernina a Crast' Agüzza vznikly během alpské orogeneze. Střetávají se zde dvě tektonické desky: euroasijská na severu a jadranská na jihu. Pohoří Bernina leží severně od linie Insubria, tj. na euroasijské straně kontaktní linie mezi oběma tektonickými deskami. Euroasijská deska se rozděluje na dvě části (horní a dolní kůra), mezi nimiž prochází Jadranská deska. Pohoří Bernina je fragmentem kusů Jadranské desky, které od ní odtrhla svrchní kůra Euroasijské desky. Berninské pohoří je tedy tvořeno horninami z Jadranské desky, zatímco se nachází na Euroasijské desce.[2]
Crast' Agüzza je tvořena převážně žulou.
Historie výstupů
[editovat | editovat zdroj]První skupinu, která průsmyku Fuorcla Crast' Agüzza dosáhla (ze severu), tvořili 23. července 1861 E. S. Kennedy a J. F. Hardy s průvodci Peterem a F. Jennym a A. Flurym. První skupinu, která tento průsmyk překonala, tvořili Francis Fox Tuckett a E. N. Buxton s průvodci Peterem Jennym, Christianem Michelem a Franzem Binerem 28. července 1864.[3]
Prvovýstup na vrchol uskutečnili 17. července 1865 Johann Jakob Weilenmann, Josef Anton Specht a dva horští vůdci Franz Pöll a Jakob Pfitschner z Alp Misaun [4].
Obvyklý výstup na vrchol vede po skalnatém východním hřebeni z rozsedliny Fuorcla da l'Argient. Touto cestou poprvé vystoupil Emil Burckhardt s Hansem Grassem a Peterem Eggerem v srpnu 1874.[5]
Hora je místně známá jako Engadinský Matterhorn. [1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Robin Collomb, Bernina Alps, Goring: West Col Productions, 1988, p. 51
- ↑ LABHART, Toni. Géologie de la Suisse. [s.l.]: Editions du Chéne, 2002. ISBN 2603010506. S. 158. (francouzsky)
- ↑ Bernina Alps, p. 51.
- ↑ J. J. Weilenmann in: Jahrbuch des Schweizer Alpenclub, Fünfter Jahrgang, Bern 1868–1869, S. 91 ff.
- ↑ Bernina Alps, p. 50
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Crast' Agüzza na Wikimedia Commons - Crast' Agüzza na mapě
