Clarkovy zákony

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Britský autor vědeckofantastické literatury Arthur C. Clarke při práci na svých knihách formuloval tři obecná pravidla, známé také jako Clarkovy tři zákony. Z této Clarkovy trojice se nejvíce vžil a často je citován právě třetí zákon:


  1. Když o něčem, uznávaný nicméně již postarší vědec, prohlásí, že to je možné, má pravděpodobně pravdu. Když o něčem prohlásí, že to možné není, zajisté se mýlí.
  2. Jediným způsobem určení limitů proveditelnosti je, jejich překročení malým opatrným krokem do nemožného.
  3. Jakýkoliv typ vyspělé technologie je k nerozeznání od iluzí magie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Všechny tři zákony se poprvé objevily v Clarkově eseji "Hazards of Prophecy: The Failure of Imagination" (Riziko předpovídání: Selhání představivosti), které vyšly v Profiles of the Future (1962). u Prvního zákona navrhl autor v úpravě textu, to že by mohl nést jeho jméno jako "Clarkův zákon". Druhý zákon byl sestaven z všedního pozorování. V revizi Profiles of the Future z roku 1973, Arthur C. Clarke vzal v potaz tento druhý zákon a navrhl třetí o kterém napsal "Tři zákony byly dostačující pro Newtona, tedy skromně jsem se rozhodl, zastavit, se zákony u tohoto čísla."


Třetí zákon je nejvíce známy, nicméně byl napsán až jako poslední o celé desetiletí. Objevuje se jen v revizi eseje Profiles of the Future z roku 1973. Je inspirován prohlášením z příběhu Leigh Bracketta z roku 1942: "Čarodějnictví pro ty, co ignorovali . . . jednoduchá věda pro ty, co se naučili". Dřívější příklady takovéhoto prohlášení mohou být nalezeny u Wild Talents (1932) od Charlese Forta: "... scénář, který jednou může být povážován za lépe pochopitelný, ale v těchto primitivních časech, se zdá být podstatou přesahující vše známé, to já považuji za magii." Nebo také vv krátkém příběhu od Agathy Christie: "Nadpřirozeno je jen přirozenou podstatou, u které nebyly pochopeny a stanoveny zákony, kterými se řídí."

Jako příklad třetího zákonu uvedl sám Clarke, že by jen stěží uvěřil někomu, kdo by mu tvrdil v roce 1962, že jednoho dne budou existovat zařízení o velikosti jedné knihy, které budou schopné udržovat obsah celé knihovny. Nevěřil by tomu, že to samé zařízení by dokázalo najít konkrétní stránky, či slova během sekund a následně je změnit na jakýkoliv typ písma a velikosti od Albertus Extra Bold po Zurich Calligraphic. Kdy Arthur vzpomínal na to, jak sledoval a naslouchal chodu tiskařských strojů, které pomalu a poměrně staticky produkovaly "roztavené olovo na přední stránky, u kterých bylo potřeba k zdvyhnutí dvou silných mužů."

Navrhnutý čtvrtý zákon[editovat | editovat zdroj]

Byl navrhnut i čtvrtý zákon i přesto, že sám Clarke navrhl zakončit počet zákonů u tří. Geoff Holder cituje: "Pro každého odborníka, existuje rovnocený expert svou podstatou naprosto opačný." Což je také součástí úryvku knihy ekonomisty Thomase Sowella z roku 1995 (The Vision of the Anointed), že pro každého odborníka, existuje rovnocený expert svou podstatou naprosto opačný, ale neplatí že by pro každý fakt musel existovat rovnocený svou podstatou opačný fakt.

Rozvíjení třetího zákonu[editovat | editovat zdroj]

Třetí zákon inspiroval mnoho podobně znějících prohlášení a to především ve spojení s vědeckofantastickou tématikou:

  • Jakákoliv extraterestrická inteligence vyspělostí vpředstihu je k nerozeznání od Boha (Shemerův poslední zákon).
  • Jakákoliv snaha o konání dobra vpředstihu je k nerozeznání od zlomyslnosti (odkazujíce na umělou inteligenci).
  • Následující dvě varianty jsou stejné a kombinují třetí zákon s Hanlonovou břitvou.
  • Jakkoliv rozvinutá neznalost je k nerozeznání od zlomyslnosti (Clarkův zákon).
  • Jakkoliv rozvinutá nekompetence je k nerozeznání od zlomyslnosti (Greyův zákon).
  • Jakkoliv dostatečně vpředstihu vyspělý vtipálek je k nerozeznání od upřímného pomatence, nebo také názor i toho nejextrémnějšího podivína je k nerozeznání od vyspělé satiry (Poeův zákon).
  • Jakákoliv dostatečně vyspělá technolgie je k nerozeznání od naprosto vybaveného prototypu.
  • Jakákoliv dostatečně vyspělá myšlenka je k nerozeznání od pouhého magického zaklínání, za předpokladu, že je samotná myšlěnka uvedena jako matematický důkaz, a to ověřitelná dostatečně kompetentními matematiky.
  • Jakýkoliv dostatečně bezpředmětný výzkum je k nerozeznání od podvodu (Andrew Gelman).

Protikladem třetího zákona je:

  • Jakákoliv technologie rozeznatelná od magie není na dostatečné urovni (předstíhající) vyspělosti (Gehm).

By třetí zákon byl:

  • Obráceně pro fiktivní vesmíry zahrnující a řízené magií: "Jakákoliv dostatečně zanalyzovaná magie je k nerozeznání od vědy", nebo také: " Jakákoliv dostatečně tajemná magie je k nerozeznání od technologie."
  • Rozšířené na scénáře fiktivních vesmírů v sci-fi: "Jakýkoliv typ technologie, ať je jakkoliv primitivní, je magií pro ty, co mu nerozumějí."

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clarke's three laws na anglické Wikipedii.