Cima della Madonna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cima della Madonna

Vrchol2 752 m
Poloha
StátItálie
Souřadnice
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cima della Madonna (2752 m n. m.) je hora nacházející se v horské skupině Pala di San Martino. Zejména díky své severozápadní stěně, takzvané Schleierkante, je Cima della Madonna považována za významnou horolezeckou lokalitu.

Poloha a okolí[editovat | editovat zdroj]

Cima della Madonna tvoří spolu se sousední horou Sass Maor na východě jižní konec centrální části horské skupiny Pala di San Martino. Nejvýznamnější obcí v blízkosti hory je San Martino di Castrozza na severovýchodě, na jihu leží Fiera di Primiero.

Přístupnost[editovat | editovat zdroj]

Základnou pro výstup na Cima della Madonna je nedaleké Rifugio Velo della Madonna. I normální výstup na Cima della Madonna vyžaduje horolezecké schopnosti obtížnosti IV (UIAA). Vede ze sedla mezi Cima della Madonna a Sass Maor východní stranou na vrchol a používá se i pro sestup.

Cima della Madonna se stala v horolezeckých kruzích známou a proslulou díky své severozápadní stěně Schleierkante, která je často považována za jeden z nejkrásnějších výstupů střední obtížnosti v Dolomitech, ne-li v celých vápencových Alpách.

Další přístupové cesty v severní stěně dosahují obtížnosti až 6b+, v západní stěně jsou výstupy až do stupně VII. Na jihozápadní a jižní stěně jsou cesty do obtížnosti 6b+. V západním úpatí hory nad chatou Velo se nalézají kratší cesty pro sportovní lezení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První výstup na Cima della Madonna uskutečnili 12. srpna 1886 Georg Winkler a Alois Zott, a to v podstatě po dnešní normální trase. Dne 19. července 1920 uskutečnili Gunther Langes a Erwin Merlet prvovýstup na Schleierkante, která se následně stala jedním z nejpopulárnějších horolezeckých výstupů na světě.

Ve druhé polovině 20. století byly otevřeny četné cesty vyšších obtížností, například Via Messner (VI-) Reinholda a Günthera Messnerových v roce 1968. Nejvýznamnějším pozdějším horolezcem byl Maurizio Zanolla.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Annette Köhler, Norbert Memmel: Kletterführer Dolomiten. Serie Rother Selection, Bergverlag Rother, München 1993, ISBN 3-7633-3015-1.
  • Gunther Langes: Dolomiten-Kletterführer 1b, Sella-, Marmolata- und Pala-Gruppe. Bergverlag Rother, München 1974, ISBN 3-7633-2303-1.
  • Bepi Pellegrinon (Hrsg.): Gunther Langes – Schleierkante. Nuovi Sentieri Editore, Belluno 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]