Chromatická adaptace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fykobilizom obsahuje přídatné fotosyntetické pigmenty: na obrázku světle modře allofykocyanin, tmavě modře fykocyanin a červeně fykoerytrin. Tyto pigmenty se uplatňují mimo jiné při jevu zvaném chromatická adaptace

Chromatická adaptace je změna zastoupení jednotlivých fotosyntetických pigmentů u sinic. Probíhá v podmínkách přezáření, nedostatku světla či při častých výkyvech intenzity světla.[1]

Při tomto jevu se mění barva od blankytně modré přes malachitově zelenou, žlutou, červenou až po černou.[1]

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Mimo jiné se chromatická adaptace odehrává na fykobilizomech. Upravuje se počet fykocyaninových a fykoerytrinových jednotek a tím se posouvá spektrum využitelného světla. Pokusy bylo dokázáno, že buňka je schopna změnit svou barvu od ocelově šedé přes různé stupně zelené po červenavou.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Díky chromatické adaptaci mohou sinice růst i v místech, kde by ostatní fotosyntetizující organizmy nepřežily. Konkrétním příkladem jsou jeskyně či póry uvnitř hornin.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ŠEJNOHOVÁ, Lenka; MARŠÁLEK, Blahoslav. Pohled do mikroskopického světa sinic. Živa. 2005 Čís. 3 
  2. KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.