Cantatorium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Cantatorium (latinsky cantare = „zpívat“) byly sólově přednášené zpěvy mešní liturgie, tedy výňatek z graduále, zapsané asi od konce 7., resp. počátku 8. do 13. století ve zpěvníku. V pozdním středověku obsahoval také tropy a sekvence a také mimobiblické církevní zpěvy. Mezi nejslavnější příklady cantatorií patří Svatohavelský kodex 359 (Codex Sangallensis 359)10. století, uložený v knihovně svatohavelského kláštera.

Z počátku 11. století pocházejí cantatoria sepsaná v klášteře sv. Emmerama v Řezně, jež jsou dnes uchována v Bavorské státní knihovně v Mnichově pod označením clm 14083 a clm 14322.[1]

Jako Cantatorium (S. Huberti) se označuje také kronika od svatého Huberta (Chronicon monasterii Andaginensis).[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cantatorium na německé Wikipedii.

  1. Bruno Stäblein: Die zwei St. Emmeramer Kantatorien aus dem 11. Jahrhundert: (Clm. 14322 und Clm. 14083). In: Jahresbericht des Vereins zur Erforschung der Regensburger Diözesangeschichte sv. 13 (1939) s. 231-242
  2. Eintrag im Repertorium „Geschichtsquellen des deutschen Mittelalters“