Bonin
Bonin (Bovin) nebo Boonem (de Bonin / van Boonen / Bovijn) byla patricijská rodina, založená a sídlící především v Bruggách, kde od 12. do konce 15. století hrála důležitou politickou a společenskou roli.
Pravopis[editovat | editovat zdroj]
Jméno napsané jako "Bonin" je latinské hláskování toho, co by se v současné nizozemštině psalo jako "Van Boonen" (Boonenský). Ve starém nizozemském skloňování se psalo jako “Boonem” a ve francouzštině jako “de Bonin”. Až do pozdní poloviny 19. století, kdy se začal klást důraz na přesný pravopis, se rodina v historických nizozemských spisech objevuje i jako “Bonyn” nebo “Boonyn” kde se z “i” stane "y". S tečkami nebo bez teček "ÿ - ij". A “n” je často nahrazeno “v”, takže vznikají tvary jako “Bovin” nebo “Bovyn” a “Bovijn”. Abychom pochopili rozdíly v pravopisu jednoho a téhož jména, je důležité vědět, že v moderní nizozemštině se jména neskloňují, na rozdíl od latiny, češtiny a v menší míře také němčiny.
Kniha J. Gaillarda Bruges et le Franc ou Leur magistrature et leur noblesse, avec des données historiques et généalogiques sur chaque famille (sv. 6, str. 298-299) výslovně uvádí, že "Bonin" se psal také "Bovin".[1] Přesná zmínka je: "La famille BONIN que Meyerus, et d'après lui parfois quelques autres écrivains, nomme BOVIN et qualifie de potens admodum familia, est une des plus anciennes maisons de Flandre..." Překlad: "Rodina BONINů, kterou Meyer a po něm i další autoři nazývají BOVIN a označují jako velmi mocnou, patřila k nejstarším ve Flandrech."
V knize "Annales sive historiae rerum Belgicarum" z roku 1580 se místo "v" ve jméně Bovin psalo také "u". Píše se tam o míru mezi rodinami Bovin a Gruuthuyse, který v roce 1377 iniciovala Markéta Bavorská, matka Filipa III.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jeden z prvních Boninů listinně doložených je Egidius Bonin, který se stal roku 1286 děkanem proboštství Sint-Donaas v Bruggách. Takže rodina již dosáhla prosperity a vlivu. Počátkem 14. století dala postavit jeden z nejvýznamnějších domů, dům se sedmi věžemi na ulici Hoogstraat. Během třináctého, čtrnáctého a patnáctého století byla rodina v městské radě silně zastoupena. Někteří se stali radou nebo pokladníkem, mnozí Boninové patřili k lodní škole: Jan Bonin (1257), Pierre Bonin (1276), Jan Bonin (1291), Gauthier Bonin (1312), Lambert Bonin (13 ..), Pierre Bonin (1329), Geldolf Bonin (1331), Jan Bonin (1366 a 1379), Jacob Bonin (1384, 1385 a 1403), Thomas Bonin (1405, 1427 a 1430), Jacob Bonin (1431, 1433), Tideman Bonin (1435) a Jacob Bonin (1446). 1455 a 1457). Lambert Bonyn (Bovyn) jako vůdce "Oost Vrye" (východního frank, nebo svobodný) se zúčastnil bitvy bitvy u Casselu v roce 1328.[3][4]
Někteří vyšplhali výš a stali se starostou členů rady. V letech 1367, 1369, 1371, 1375, 1377 a 1378 tuto pozici zastával jeden nebo dva po sobě jdoucí Jan Bonins a znovu v roce 1417 a 1420 Thomas Bonin.
Nakonec tam byli také Bonins, kteří dosáhli vrcholu jako starosta "aldermanu". Jednalo se o dva nebo snad dokonce o tři Jana Boninsa v letech 1364, 1368, 1370, 1372 a 1392.
V níže uvedené knize J. Gaillarda je také zmíněno sedm větví rodiny a jejich erb. Zástupci se zúčastnili mnoha akcí ve vysoké společnosti té doby, o kterém jsou úkoly písemné oznámení. jako jsou například hry klání společnosti "Bílého medvěda" v Bruggách atd.
Genealogie[editovat | editovat zdroj]
Jediný pokus o genealogii pro rodinu Bonin byl dělán Corneille Gailliard a Jonkheer (panoš) Theophile Augustin Casetta v sedmnáctém století (1689). Tato genealogie nebyla publikována a lidé ji mají jen částečné znalosti, protože jiní z ní citovali.
Nejrozsáhlejší genealogie je poněkud zmatená práce Jean-Jacques Gailliard, kdo mohl citovat z rukopisu, který byl v majetku Barona de Peelaert-van-Hoonacker z Brugg v pozdní 19. století.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://books.google.fr/books?id=YG9WAAAAcAAJ&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
- ↑ https://books.google.fr/booksHid=yB9DAAAAcAAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false[nedostupný zdroj], str. 194. Překlad: Letos (1377) sjednala Markéta, matka Ludvíka Francouzského, mír na jedné straně mezi pány Gruuthusem, Gidolphem a pánem v Muelebeke Janem Bouinem a jejich rodinnými příslušníky, neboť hádek a nenávisti už mají jejich domy dost. Bouin je velmi silná a hrdá rodina. Někteří jsou pohřbeni v Muelebeke. Bouin je mocný muž a pýcha rodiny Bouinů. Proti němu stál Joannes van Gistel (Jan z Gistelu), pán rytíř a nepřítel strany Bouinů.
- ↑ source: Vaderlandsche historie (Jean Baptist David)
- ↑ https://books.google.cz/books?id=8IU6AAAAcAAJ&pg=PA13&lpg=PA13&dq=Geschiedenis+der+Graven+Van+Vlaenderen+bovin&source=bl&ots=84v4zd4T9G&sig=ACfU3U14xwPUlguotOTQ2YrQndf0FqN_Hg&hl=en&sa=X&ved=2ahUKEwiHvt_riP3hAhUt3OAKHcYIAwYQ6AEwCHoECDoQAQ#v=onepage&q&f=false
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jacques de Meyer, Annales sive historiae rerum Belgicarum, Frankfurt am Main, 1580, pg 194.
- J.-P. VAN HOORENBEKE - DE VLIEGHERE, Geschiedenis der Graven Van Vlaenderen behelzende het gedenkweerdigste dat er gedurende hunne regering in de beide vlaenderen is voorgevallen - 2e Deel, Brugge, 1847 pg. 13, 27, 31, 32, 150.
- J. J. GAILLIARD, Bruges et le Franc, T. 6, Brugge, 1864, pg 298-340.
- Valentin VERMEERSCH, Grafmonumenten te Brugge voor 1578, Brugge, 1976.
- Frederik BUYLAERT, Repertorium van de Vlaamse adel (1350–1500), Gent, Academia Press, 2011.