Ben Johnson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ben Johnson
Osobní informace
Narození 30. prosince 1961 (57 let)
Falmouth, Jamajka
Stát Kanada Kanada
Kariéra
Disciplína 60 m, 100 m
Účasti na LOH 1984, 1988, 1992
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Vlajka olympijských her Letní olympijské hry
bronz LOH 1984 běh na 100 m
bronz LOH 1984 4 x 100 m
Halové MS v atletice
zlato SHH 1985 běh na 60 m

Benjamin Sinclair Johnson (* 30. prosince 1961, Falmouth, Jamajka) je bývalý kanadský sprinter, známý svými dopingovými skandály.

Pochází z Jamajky, jeho rodina se přestěhovala do Toronta v roce 1976. Běhání se začal věnovat v tréninkové skupině Charlieho Francise, bývalého kanadského atletického reprezentanta. Prvním Johnsonovým úspěchem byly dvě stříbrné medaile na Hrách Commonwealthu v roce 1982 v závodě na 100 metrů a štafetě 4x100 m. Letní olympijské hry 1984 mu přinesly třetí místo na individuální stovce i ve štafetě. Vyhrál 60 metrů na halovém šampionátu v Paříži, v lednu 1986 vytvořil na této trati světový rekord časem 6,50 s. Na stovce vyhrál Kontinentální pohár v atletice 1985 a Hry dobré vůle 1986. Na Hrách Commonwealthu 1986 vybojoval prvenství na sto metrů i ve štafetě, přidal k tomu bronz ze dvoustovky. Na mistrovství světa v atletice 1987 v Římě porazil ve finále stovky favorizovaného Carla Lewise a vytvořil nový světový rekord 9,83 s. Byl za to vyhlášen nejlepším sportovcem roku v anketě Associated Press a obdržel vyznamenání Order of Canada. Stále také drží rekordní čas na méně vypisované trati 50 metrů časem 5,55 sekundy, ten ale není uznán z důvodu prokázaného dopingu.[1]

Odveta s Lewisem na soulské olympiádě přitahovala pozornost médií a fanoušků, zvláště poté, co v jediném přímém souboji na mítinku v Curychu 17. srpna 1988 Lewis Johnsona porazil. Olympijské finále 24. září 1988 však Johnson suverénně vyhrál v novém světovém sekordu 9,79 s.[2] O tři dny později však dopingoví komisaři oznámili, že Johnson byl pozitivně testován na stanozolol a olympijské zlato mu bylo odebráno. Trenér Francis přiznal, že Johnsonovi podával doping od roku 1981, dodal ale, že dělal jenom to, co všichni ostatní. Faktem je, že pět z osmi soulských finalistů bylo v průběhu kariéry usvědčeno z užívání zakázaných stimulantů.[3] Reakcí na skandál bylo vytvoření Dubinovy komise, která od ledna 1989 vyšetřovala užívání drog mezi kanadskými sportovci.

V roce 1991 se Johnson po vypršení trestu vrátil na dráhu. Na barcelonské olympiádě postoupil z rozběhu, ale byl vyřazen v semifinále.[4][5] 7. ledna 1993 měl po vítězném mítinku v Grenoble opět pozitivní dopingový nález, což vedlo k doživotnímu zákazu startu.

V roce 1999 se objevila v novinách zpráva, že Muammar Kaddáfí najal Bena Johnsona jako trenéra pro svého syna, nadějného fotbalistu Saadiho, z kontraktu však nakonec sešlo.[6] V srpnu 2013 se Johnson připojil k protidopingové kampani Pure Sport.[7]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.guinnessworldrecords.com/world-records/fastest-run-50-metres-%28male%29-%28indoors%29/
  2. 1988: Gold for Johnson in 100m sprint. news.bbc.co.uk. 1988-09-24. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. (anglicky) 
  3. The dirtiest race in history: It's the glamour moment of the Games, but will we ever forget the stain of Seoul?. Mail Online [online]. 2012-08-02 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. 
  4. OLYMPICS / Barcelona 1992: Athletics: Johnson destined for the. The Independent [online]. 1992-08-01 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ben Johnson, Bruny Surin 1992 Canadian Olympic Trials [online]. SpeedEndurance.com, 2008-01-18 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Johnson hired to train Gaddafi's son. The Independent [online]. 1999-12-03 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Ben Johnson se stal zosobněním dopingu, teď s podvodníky bojuje. iDNES.cz [online]. 2013-08-30 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online.