Bazální lamina
Bazální lamina je tenká vláknitá extracelulární vrstva, na níž sedí buňky epiteliárních, ale i nervových a svalových tkání.[1] Má tloušťku pouhých několik desítek nanometrů a je proto viditelná pouze pod elektronovým mikroskopem. Při podrobnějším pohledu na bazální laminu je možné rozeznat tmavší vrstvu lamina densa (na šířku asi 20–100 nm),[2] ale kolem ní jsou někdy patrné ještě světlejší vrstvy zvané lamina rara nebo lamina lucida.
Složení[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv se bazální laminy na různých místech těla liší svým složením, přesto je možné vystopovat řadu společných rysů. Hlavní součástí je vždy kolagen IV. typu, dále glykoproteiny laminin a entaktin a proteoglykany (např. perlekan).[2] Laminin má důležitou funkci v zárodečném vývoji, kdy se váže na receptory na membránách (integriny, dystroglykany) a umožňuje vznik bazální laminy.[1]
Bazální membrána[editovat | editovat zdroj]
Podobný termín je bazální membrána, která však označuje strukturu viditelnou světelným mikroskopem: je širší a obvykle tvořená několika bazálními laminami na sobě (případně jednou laminou a nějakým navazujícím kolagenním materiálem. Bazální membránu není na rozdíl od laminy možné pozorovat u všech epiteliárních tkání (pouze např. v plicních sklípcích nebo ledvinových glomerulech).[2]
