Azimutální kartografické zobrazení

Azimutální kartografické zobrazení, také označované jako azimutální kartografická projekce nebo azimutální mapové zobrazení, je jedním z typů mapového zobrazení dle použité zobrazovací plochy. Pro převod povrchu referenčního tělesa Země do roviny používá jako zobrazovací plochu rovinu. V kartografii se jednotlivé druhy azimutálního zobrazení využívají zejména při zobrazování polárních regionů, které bývají v jiných typech zobrazení příliš zkreslené.^[1]

Zkreslení

Klíčovým rysem azimutálního zobrazení je zachování azimutálního směru od středového bodu. Ortodroma, nejkratší spojnice dvou míst na referenční ploše, je tak zde vykreslena jako přímka. Míra deformace délek a tvarů narůstá směrem od středu k okrajům. Jediné místo, které není deformované, je střed mapy, kde se zobrazovací plocha dotýká referenčního tělesa.^[2]

Známá azimutální zobrazení

Reference

↑ SNYDER, John P. Map projections: A working manual. [s.l.]: [s.n.], 1987. Dostupné online. DOI 10.3133/pp1395. (anglicky) DOI: 10.3133/pp1395.
↑ TYNER, Judith A. Principles of map design. Paperback ed. vyd. New York: Guilford, 2010. 259 s. ISBN 978-1-4625-1712-1, ISBN 978-1-60623-544-7. S. 115–125. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu azimutální zobrazení na Wikimedia Commons

[1] SNYDER, John P. Map projections: A working manual. [s.l.]: [s.n.], 1987. Dostupné online. DOI 10.3133/pp1395. (anglicky) DOI: 10.3133/pp1395.

[:2-2] TYNER, Judith A. Principles of map design. Paperback ed. vyd. New York: Guilford, 2010. 259 s. ISBN 978-1-4625-1712-1, ISBN 978-1-60623-544-7. S. 115–125. (anglicky)

[1]

[2]