ArmaLite AR-18
| ArmaLite AR-18 | |
|---|---|
 AR-18 | |
| Typ | útočná puška (AR-18) samonabíjecí puška (AR-180) |
| Místo původu |  USA |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Eugene Stoner (AR-16), Arthur Miller |
| Navrženo | 1963 |
| Výrobce |
|
| Výroba | 1969-1985 |
| Varianty |
|
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 3 kg |
| Délka | 970 mm |
| Délka hlavně | 464 mm |
| Typ náboje | 5,56 NATO |
| Kadence | 750 ran/min (jen plně automatické verze) |
| Zásobování municí | 20, 30, 40 |
| Hledí | dioptrické |
AR-18 (ArmaLite model 18) je útočná puška fungující na principu odběru prachových plynů v ráži 5,56 × 45 mm NATO, jejími tvůrci byli Eugene Stoner, a Arthur Miller. Ačkoli se AR-18 příliš neprosadila, jedná se o významnou zbraň, ze které konstrukčně vychází mnoho současných útočných pušek, jako je např. SA80, G36, SAR 80, Howa Type 89 a další.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Krátce poté, co v ArmaLite vznikla AR-10 byl zahájen vývoj AR-12 jako její levnější a výrobně jednoduší verze. Tuto verzi bylo plánováno prodávat do méně rozvinutých zemí, ale krátce po dokončení prototypu byl projekt opuštěn. AR-12 byla rovněž komorována pro ráži 7,62 × 51 mm NATO. Spodní část pouzdra závěru (lower reciver) vznikla z lisovaného plechu. V roce 1959 společnost Colt odkoupila od ArmaLite práva na AR-10 a AR-15 a jejich patentově chráněné části. ArmaLite proto nemohla dále používat systém přímého působení povýstřelových plynů na nosič závorníku, který byl patentově chráněn. Stoner proto musel změnit konstrukci AR-12 na krátký píst, kterou si vypůjčil z SVT-40. Vrchní část pouzdra závěru byla rovněž změněna na lisovanou. Stoner opustil společnost ArmaLite v roce 1961. V roce 1963 Arthur Miller zmenšil AR-16 na ráži 5,56 NATO a přepracoval zbraň do současné podoby AR-18. [1]) Společnost ArmaLite změnila obchodní strategii, nadále již nechtěla prodávat práva na celou zbraň, jako tomu bylo u AR-10/15. Místo toho společnost chtěla sama zbraně vyrábět a prodávat licence na výrobu zbraní. ArmaLite vyráběla pušky v Costa Mesa (4018 AR-180 poloautomatických pušek a 1171 AR-18 útočných pušek) v letech 1969 až 1972. V roce 1966 nebo 67 odprodala licenci společnosti Howa v Japonsku, která vyrobila dalších 3 927 zbraní. Krátce po uzavření dohody však japonská vláda omezila prodej zbraní do zemí ve válce a společnost ArmaLite hledala nového partnera. V roce 1974 koupila licenci zbrojovka Sterling ve Velké Británii, která vyrobila 12 362 AR-180. Puška byla sporadicky testována americkou armádou v letech 1964 až 1970, ale bylo zjištěno, že není tak dobrá jako AR-15 / M16. [2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
AR-18 funguje na principu odběru prachových plynů z hlavně. Tyto plyny nejsou vedeny přímo na čelo nosiče závorníku, ale na krátký píst uložený nad hlavní, který předává impulz závorníku.
Použití krátkého pístu má pozitivní vliv na funkčnost zbraně, dochází k menšímu zanášení vnitřních součástí a jejich teplotnímu namáhání. Rotační závorník je použit podobný jako u AR-15, ale je uvnitř hranatějšího nosiče závorníku obdélníkového tvaru. Na rozdíl od AR-15 není vratná pružina umístěna uvnitř pažby. Místo toho byly použity 2 vratné pružiny uvnitř pouzdra závěru, to na rozdíl od AR-15 umožňuje použít sklopnou pažbu. AR-18 nemá na rozdíl od AR-15 napínací táhlo závěru na horní straně pouzdra, ale napínací páku, která je přímo spojená s nosičem závorníku. AR-18 používá shodný STANAG zásobník jako AR-15, ale s tím rozdílem že je na pravé straně je otvor pro záchyt zásobníku.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ArmaLite AR-18 na Wikimedia Commons
