Amanliská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Deutsche Pomologie - Birnen - 003.jpg

Amanliská (Pyrus communis 'Amanliská') je ovocný strom, kultivar druhu hrušeň obecná z čeledi růžovitých. Plody jsou řazeny mezi odrůdy letních hrušek, sklízí se v září, dozrává za několik dní po sklizni. Rozšířená ještě do poloviny 20. století, ale již v 20. století překonaná kvalitnějšími letními odrůdami.[1]

Jiná česká jména[editovat | editovat zdroj]

'Amanlisova máslovka', 'Máslovka Amanliská', 'Špekovka', 'Václavka', 'Vilémina', 'Zelenatka'. Mnoho názvů měla i v jiných zemích z důvodů širokého rozšíření a obliby odrůdy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Byla vyšlechtěna jako semenáč ve Francii v 18. století poblíž Amanlis. V roce 1828 byla zaslána do Paříže panu Noisetovi k posouzení.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Odrůda je cizosprašná, kvete středně raně. Vhodnými opylovači jsou odrůdy 'Madame Verté', 'Křivice', 'Eliška'. Je triploidní odrůdou, klíčivost pylu je 8,5%. Prašníky jsou před vyzráním pylu krásně fialovočervené.[1]

Růst[editovat | editovat zdroj]

Růst odrůdy je bujný, později slabý. Habitus koruny je úzce pyramidální, později převislý, není vhodná do stromořadí u cest.[1]

Plodnost[editovat | editovat zdroj]

Plodí časně, hojně a zcela pravidelně.[1]

Plod[editovat | editovat zdroj]

Plod je hruškovitý, velký (přes 200 g). Slupka hladká, nelesklá, zeleně, později téměř nažloutle zbarvená, někdy s mírně červeným líčkem. Dužnina je bílá, nazelenalá, máslovitá, jemná, sladká, slabě vonná. Již v polovině 20. stoeltí však byly pěstovány letní hrušky s lepšími plody.[1] Zralé plody po změknutí ztrácí chuť.[1]

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Odrůda je považována za velmi odolnou proti strupovitosti i rzivosti a dalším chorobám.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nenáročná na polohu. Dobře snese přepravu v nedozrálém stavu. Není vhodná ke skladování a velkovýrobě, je vhodná k přímému konzumu. Odrůdu lze použít do všech poloh.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j KOCH, Václav. Hrušky. 1. vyd. Svazek 15.. Praha : Academia, 1967. 379 s. (Ovocnická edice).  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]