Přeskočit na obsah

Aleš Vašíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aleš Vašíček
Aleš Vašíček (2018)
Aleš Vašíček (2018)
Narození22. února 1947 (77 let)
Ostrava
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísklářský výtvarník a sochař
OceněníGrand Prize
Internatinal Glass Exhibition
Kanazawa (1990)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleš Vašíček (* 22. února 1947 Ostrava) je sochař a sklářský výtvarník

Aleš Vašíček v letech 1962-1966 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u doc. Václava Plátka (broušené sklo a glyptika) a ve sklářském ateliéru prof. Stanislava Libenského. Studia zakončil roku 1972. Pracuje jako umělec ve svobodném povolání.[1]

Roku 1979 byl jedním z vybraných autorů na prestižní výstavě New Glass - A Worldwide Survey v Corningu. Výstava pak putovala do Toleda, Metropolitního muzea v New Yorku, San Francisca, Londýna, Tokya a Paříže.[2] Roku 1989 byl hostujícím profesorem na Akademii užitých umění v Ženevě a ve Sklářském centru Quebec v Montrealu a v letech 1989, 1990, 1996, 2001 a 2004 ve sklářském centru v Sars-Poteries ve Francii. Roku 1997 zde absolvoval dvouměsíční tvůrčí pobyt.[3] Od roku 1992 měl možnost realizovat svá díla také ve spolupráci s japonskými architekty.[4][5]

  • 1990 Grand Prize, Internatinal Glass Exhibition, Kanazawa[6][7]
  • 2000 Honorary mention, Koganezaki Glass Museum, Koganezaki, Japonsko

Aleš Vašíček se po absolvování VŠUP zabýval převážně broušeným a leštěným optickým sklem a zkoumal vztah elementárních geometrických tvarů ke světlu. Základní tvary se v dílech vzájemně prostupují, vytvářejí celek sestavený z několika dílů nebo jsou dotvářeny broušením (Půlkoule - tři segmenty, 1978).[8] Patřil k předním reprezentantům tohoto trendu v Československu a získal respekt i v zahraničí.[9] Sám přispěl podstatně k rozvoji prizmatické plastiky díky svému skulpturálnímu cítění i jako zručný brusič. Přelomovou výstavou tvůrců prizmatických plastik (označovaných jako "kostičkáři") na téma krychle bylo roku 1981 společné vystoupení s Oldřichem Plívou, Marianem Karlem a Jánem Zoričákem v Nové síni v Praze (Aleš Vašíček: Rotor, 1981).[10] Po této výstavě se ale skupina rozešla, protože nápady se začaly opakovat a každý z výtvarníků se vydal jinou cestou.[11][12]

Vašíček v 80. letech opustil prizmatickou plastiku, která mu začala připadat příliš rigidní, chladná a arogantní[13][14] a začal hledat cestu k větší obsahové sdílnosti a emotivní působivosti skla tavením v sochařsky modelované formě. Roku 1986 instaloval ve svém ateliéru dvě tavicí pece.[15] Zkoumal zejména uzavřený nebo polootevřený prstencový útvar, který je i v jeho následující tvorbě dominantní (Velký prstenec, 1984).[16][17]

Vyprofiloval se ve výraznou sochařskou osobnost[18] s velkorysým plastickým cítěním.[19] Autor klade důraz na prostorovou expresivnost svých soch, hýří napětím a energií[12] a využívá transparence skla a jeho optických kvalit k posílení účinku.[20] Volí barvy skla, které evokují oheň, zemi a vodu, zatímco zdánlivá lehkost závojů a bublin vyjadřuje vzduch.[14] V jeho tvorbě nastal zásadní přelom, když ponechával stopy modelace, integroval do skla předměty jako např. mořské mušle[13], začal využívat trhlin, zlomů a jakoby pulzujících struktur v nitru průhledného tvaru. Efekt světla potlačil matným povrchem svých plastik, které tak světlo pohlcují a neodrážejí.[14]

Později začal uplatňovat v sochách "barokní princip", kde striktní architektonický řád narušuje dynamický prvek rozvinutý do prostoru.[13] Sochy reflektují nekonečný zápas mezi řádem a chaosem a pravidelným rytmem zrození a smrti nebo spánku a bdění, do kterého náhle vstoupí emoce, nečekaná setkání nebo zvraty osudu a dají prostor náhodě, která naruší řád a pevnou formu.[13] Námětem se stala kosmologicky chápaná příroda.[21] Od roku 1993 jsou jeho plastiky velmi expresivní (Modré jezero, Modrý oblouk) a vrcholí v cyklu Živly z roku 1995. Z této linie tvorby se vymyká Zvěstování (1994), kde jsou do vnitřního obvodu prstence náznakově zakomponovány postavy P. Marie a anděla.[9]

Během pobytu v Sars-Poteries roku 1997 mu barva skla přestala vyhovovat a považoval ji za zavádějící. Vrátil se k primárním vlastnostem skla a začal své nové robustní plastiky tvořit z čirého křišťálového skla, kde je čistota materiálu konfrontována se stopami modelace, které rozptylují světlo.[14]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
Aleš Vašíček v Museum Jan van der Togt
  • Yokohama Museum of Art
  • Kanazawa City Hall
  • Koganezaki Crystal Park Museum
  • Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • Musée des Arts décoratifs, Lausanne
  • Musée du Verre de Sars-Poteries
  • Chateau Pichon Longueville
  • Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg
  • Museum Kunstpalast, Düsseldorf
  • Glasmuseum Ernsting Stiftung, Coesfeld
  • Museum of Applied Arts, Mexico
  • Museum van der Togt, Amsterdam
  • Hambros Bank, Londýn
  • Barcelona City Hall
  • Moravská galerie v Brně[22]
  • Krajské muzeum Východních Čech, Pardubice
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Muzeum umění Olomouc
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec

Instalace v exteriéru, symposia

[editovat | editovat zdroj]
Aleš Vašíček: Zlomené srdce, Střížkov
  • 1984 Moje radosti (ztavené přebrušované hranoly, kresba, Kopanina
  • 1986 Triangl (přebrušované tavené sklo, kov 5 x 5 m), akce Prostor 3[23]
  • 2020 Zlomené srdce, Praha Střížkov
  • 1989 Aleš Vašíček, Galerie Trois (Georgette Strobino), Ženeva
  • 1990 Aleš Vašíček, Elene Lee Gallery, Montreal
  • 1991 Aleš Vašíček, Galerie Atrium, Praha
  • 1992 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 1993 Aleš Vašíček, Galerie Cristine Wacques, Brusel
  • 1993 Aleš Vašíček: Glass Sculptures, Galerie Rob van den Doel, Praha
  • 1994 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 1995 Aleš Vašíček, Museum van der Togt, Amsterdam
  • 1995 Aleš Vašíček, Glasgalerie Stölting, Hittfeld
  • 1996 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 1997 Aleš Vašíček, Art Glass Gallery, Luxembourg
  • 1998 Aleš Vašíček, Lunes de Cristal
  • 2001 Aleš Vašíček: Porušení rovnováhy, Galerie Synagoga, Hranice
  • 2001 Aleš Vašíček, Nakama Gallery, Japonsko
  • 2003 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 2006 Aleš Vašíček, Heller Gallery, New York City
  • 2006 Aleš Vašíček, Studio Glas Gallery, Londýn
  • 2007 Aleš Vašíček: Otisky skutečnosti, Ostravské muzeum
  • 2011 Aleš Vašíček: Sklo / Glass, Východočeské muzeum, Pardubice
  • 2017 Aleš Vašíček: Ozvěna, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha

Kolektivní (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1973 Art tchèque contemporain: Gravure, céramique, verres / Zeitgenössische tschechische Kunst: Druckgraphik, Keramik, Gläser, Musée d'art et d'histoire Fribourg / Museum für Kunst und Geschichte Freiburg , Fribourg
  • 1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie v Brně
  • 1973/1974 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf, Badisches Landesmuseum Karlsruhe, Kunstgewerbemuseum Berlin, Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • 1977 Umělecké sklo 1977. Oborová přehlídka současné sklářské tvorby, Praha
  • 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
  • 1980 Trienále řezaného skla, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1980 Licht, Form, Gestalt, Kunstmuseum Düsseldorf im Ehrendorf, Düsseldorf
  • 1981 Sklo (M. Karel, O. Plíva, A. Vašíček, J. Zoričák), Galerie Nová síň, Praha
  • 1982 Prostor 1, Památník národního písemnictví, Praha
  • 1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1983 Prostor 2, Veletržní palác, Praha
  • 1984/1985 Století designu, Výstavní síň generálního ředitelství Výstavby hlavního města Prahy, Praha
  • 1984 Československé sklo '84: Umělecká sklářská tvorba, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1984 Setkání: Skleněná plastika v historickém prostředí, Zámek Telč
  • 1984 Glassculpturen, Zwolsche Algemeene N.V., Nieuwegein
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1986 Prostor 3, vodní nádrž, Všemina
  • 1987 Vidre d´art, Hivernacle Barcelona
  • 1989/1990 Reflex der Jahrhunderte, Grassi - Museum für Angewandte Kunst, Lipsko
  • 1991/1992 Nomades del Vidre, Barcelona, Barcelona
  • 1991 Prague Glass Prize 91 / Sklářská cena Praha 91, Mánes, Praha
  • 1992 Sztuka czeska i słowacka XX. w., Muzeum Narodowe we Wrocławiu
  • 1992 Souvztažnosti, Skleněná plastika a vitráže 1992, Dům umění města Brna
  • 1992/1993 Festival českého a japonského skla 1992 - 1993, Mánes, Praha, Muzeum dekorativního umění Azabu, Tokio, Village of Glass, Hiroshima, Machida City Museum of Graphic Art, Bohemia Glass Museum Karuizawa, Nagano
  • 1995 One Hundred Years of Bohemian Glass, Takasaki Museum of Art
  • 1995 Česká tavená skleněná plastika, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1998 Zeitgenössische tschechische Glaskunst, Tschechisches Zentrum Berlin
  • 1999/2000 Czech Glass 1999, Peking
  • 2000 Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, Hida Takayama Museum of Art, Gifu, Toyama Shimin Plaza, Toyama
  • 2001 Masters of Czech crystalware, National Museum of History, Taipei
  • 2001 Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, Hiroshima City Museum of Contemporary Art, Kanazu Forest of Creation, Fukui, Odakyu Museum, Tokio
  • 2009 Connections 2009, Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika, Mánes, Praha
  • 2009/2010 Voices of Contemporary Glass: The Heineman Collection, The Corning Museum of Glass
  • 2009 Biënnale Kijkduin 2009: Echo's van de zee, Kijkduin
  • 2011 Sklo (M. Karel, O. Plíva, A. Vašíček, J. Zoričák), Galerie Nová síň, Praha[24]
  • 2011/2012 Éclats! Le musee se met au verre... contemporain, Museum Würth, Erstein (Bas-Rhin)
  • 2012 Místo v čase, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha
  • 2012/2013 Vše nejlepší! České sklářské umění, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 2014 Tavená skleněná plastika II, MG Železný Brod
  • 2016 Královské slavnosti, Empírový skleník, Praha
  1. Who´s Who in Contemporary Glass Art, p. 580
  2. Petrová S, 2001, s. 90-91
  3. kat. Aleš Vašíček, 1997?, nedatováno
  4. Petrová S, 2001, s. 94
  5. IGS: Pavel Vašíček
  6. Henk: "Kanasawa's Grand Prize voor Vasicek: 'Symbols of the Sky, the Moon'". Bulletin, Vereniging van Vrienden van Modern. Glas, no. 1, 1991, pp. 22-23
  7. Petrová S, 2001, s. 210
  8. Petrová S, 2001, s. 115
  9. a b Adlerová A, in NEČVU - Dodatky, s. 817
  10. Šindelář D, 1981
  11. Sylva Petrová, 2001, s. 118
  12. a b Aleš Vašíček, aut. katalog, 1994
  13. a b c d Petrová S, 1995
  14. a b c d Anne Vanlatum, in: Aleš Vašíček - sklo, 2000
  15. Aleš Vasicek, Georgette Strobino, Galerie Trois, Genéve, 1989
  16. Petrová S, 2001, s. 127
  17. Peter Layton, Glass Art, 1996, s. 94
  18. Langhamer A, 1999, s. 254
  19. Volrábová A, Sklo, obrazy, grafika, nedat., nestránkováno
  20. Petrová S, 2001, s. 210
  21. Machalický J, 2007
  22. Moravská galerie v Brně: Aleš Vašíček - Rotor
  23. Kristian Suda, Prostor III, vodní nádrž Všemina, 1986
  24. Galerie Nová síň, Sklo, 2011

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Aleš Vašíček, aut. katalog, Heller Gallery, New York 1994
  • Aleš Vašíček, aut. katalog, text Sylva Petrová, Museum van der Togt, Amsterdam 1995
  • Aleš Vašíček, aut. katalog, 1997?
  • Ales Vasicek, Musée du Verre, Conches-en-Ouch (Eure) 1998
  • Aleš Vašíček, Anne Vanlatum: Aleš Vašíček - Sklo, Hranice 2000
  • Aleš Vašíček, Městské muzeum a galerie Hranice 2001
  • Jiří Machalický: Aleš Vašíček - tavené sklo, Ostravské muzeum 2007

Souborné publikace (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Dušan Šindelář, Sklo, kat. 12 s., Galerie Nová síň, Praha 1981
  • Pavla Drdácká, Mezinárodní sklářské sympozium Nový Bor 1982, ÚBOK Praha 1982
  • Glassculpturen, Zwolsche Algemeene N.V., Nieuwegen 1984
  • Kristian Suda, Prostor III (vodní nádrž Všemina), 1986
  • Sto let českého užitého umění (České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea), 244 s., Praha 1987
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 580
  • One Hundred Years of Bohemian Glass, Takasaki Museum of Art 1995, p. 133
  • Antonín Langhamer, Česká tavená skleněná plastika, 55 s., Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1995, ISBN 80-901809-4-9
  • Peter Layton, Glass Art, 216 p., A & C Black, University of Washington Press 1996, ISBN 0-295-97565-2
  • Jiří Bohdálek, Exhibition Czech Glass P.R. China 1999-2000
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Prštné, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Sylva Petrová, Light Transfigured - Contemporary Czech Glass Sculpture, 161 s., Asahi Shimbun 2000
  • Sylva Petrová, České sklo, Gallery (Jaroslav Kořán) 2001, ISBN 80-86010-44-9
  • Oldřich Palata, Stanislav Libenský a jeho škola / and His School / und seine Schule / et son école /, 176 s., Galerie Prager Kabinet, Salcburk, Popi Praha 2001, ISBN 80-238-7608-2
  • Guo li li shi bo wu guan, Masters of Czech crystalware, Taipei 2001, ISBN 957-02-7802-1, p. 48
  • Alena Adlerová: Aleš Vašíček, in: A. Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění - dodatky, 988 s., Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky 2006, ISBN 80-200-1209-5, s. 817
  • Milan Handl a kol., Connections 2009 (Contemporary European Glass Sculpture/ Současná evropská skleněná plastika), 180 s., Agency Prague Cherry 2009
  • Sylva Petrová, Biënnale Kijkduin 2009
  • Marie-France Bertrand, Éclats! Le musee se met au verre... contemporain, Museum Würth 2011
  • Ivo Křen, Místo v čase, Libeňská synagoga (Synagoga na Palmovce), Praha 2012
  • Josef Šrejma, Metroart (Výtvarná monografie metra 1974–1994), 197 s., Praha 2019, ISBN 978-80-270-6286-7
  • Alena Volrábová, Sklo, obrazy, grafika (Eliáš, Matouš, Rožátová, Rybák, Vaňura, Vachtová, Vašíček, Volráb), nedatováno

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]