Affondatore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Affondatore
Affondatore
Základní údaje
Vlajka námořnictva
Typobrněná loď
UživateléItalské královské námořnictvo
Zahájení stavby11. dubna 1863
Spuštěna na vodu3. listopadu 1865
Uvedena do služby6. června 1866
Osudvyřazena 1907
Předchůdcetřída Roma
Následovníktřída Principe Amedeo
Takticko-technická data
Výtlak4006 t (standardní)
4307 t (plný)
Délka89,56 m (na vodorysce)
Šířka12,2 m
Ponor6,35 m
Pohon8 kotlů, 1 parní stroj
2717 ihp
Rychlost12 uzlů
Posádka19 důstojníků
290 mužů
Pancíř127mm boky a věže
Výzbroj2× 228mm kanón
kloun

Affondatore byla věžová obrněná loď italského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1866–1907. Roku 1866 se účastnila bitvy u Visu. Ve své době byl Affondatore považován za nepotopitelný. Jednalo o silně pancéřovanou a dobře vyzbrojenou loď, která však na druhé straně neměla dobré plavební vlastnosti.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Affondatore během stavby

Stavba plavidla byla objednána 11. října 1862 u britské loděnice Mare v Miliwallu v Londýně. Kvůli jejím finančním potížím zakázku přebrala loděnice Harrison ze stejného města. Stavba byla zahájena 11. dubna 1863 a dne 3. listopadu 1865 byla loď spuštěna na vodu. Ještě nedokončené plavidlo opustilo Londýn den před vypuknutím italsko-rakouské války, neboť se italská vláda obávala jeho zabavení.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Affondatore

Výzbroj lodi tvořily dva 228mm kanóny Armstrong umístěné ve dvou dělových věžích. Dělostřeleckou výzbroj doplňoval příďový kloun. Boky a dělové věže chránil železný 127mm pancíř. Plavidlo mělo škunerové oplachtění. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a jeden parní stroj o výkonu 2717 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů. Dosah byl 1647 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

K italskému námořnictvu se Affondatore připojila jen několik hodin před vypuknutím bitvy u Visu, ke které došlo ve dnech 18.–20. července 1866.[2] Affondatore zde byl, jako nejsilnější italská jednotka, vlajkovou lodí admirála di Persana. Dělostřelci z Affondatore v bitvě dvakrát zasáhli rakouskou řadovou loď SMS Kaiser a vyřadili dvě z jejích děl. Naopak pokusy obrněnce o taranování rakouských lodí byly neúspěšné.[3]

Dne 6. srpna 1866 se Affondatore poblíž Ancony potopila v bouři. Loď byla vyzvednuta a v letech 1867–1870 opravena a modernizována. Druhá přestavba proběhla v letech 1883–1885. Tehdy byl mimo jiné instalován nový pohonný systém o výkonu 3240 ihp, loď byla vybavena velitelským můstkem a bojovým stěžněm. Během třetí modernizace v letech 1888–1889 byla změněna výzbroj, kterou tvořily dva 254mm kanóny, šest 120mm kanónů, jeden 75mm kanón, osm 57mm kanónů a čtyři 37mm kanóny. Roku 1891 byly přidány ještě dva torpédomety. Ve stejném roce byla loď přeřazena k výcviku. V letech 1904–1907 byla strážní lodí v Benátkách. Vyřazena byla roku 1907. Následně byla nějaký čas využívána jako plovoucí sklad munice v Tarentu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 44. [Dále Beneš (2004)]
  2. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 339–340. (anglicky) 
  3. Beneš (2004), s. 49.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 183. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]