Přeskočit na obsah

Přechodný islámský stát Afghánistán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Přechodný islámský stát Afghánistán
دولت اسلامی انتقالی افغانستان
 Islámský stát Afghánistán 20022004 Afghánská islámská republika 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna قلعه اسلام قلب اسیا
Motto ا إِلٰهَ إِلَّا الله مُحَمَّدٌ رَسُولُ الله (Lā ʾilāha ʾillā-llāh, muḥammadun rasūlu-llāh.)
Geografie
Mapa
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
Zánik
2004 – volby a zrušení Přechodného státu Afghánistán
Státní útvary a území
Předcházející
Islámský stát Afghánistán Islámský stát Afghánistán
Následující
Afghánská islámská republika Afghánská islámská republika

Přechodný islámský stát Afghánistán (paštunsky دولت اسلامی انتقالی افغانستان‎), též nazývána jako Afghánská přechodná autorita, byla administrativa v Afghánistánu po pádu Islámského emirátu Afghánistán a vítězství a následném rozpuštění Islámského státu Afghánistán, známého také jako Severní aliance.

Administrativa vznikla v červnu 2002, po petersberské konferenci zastřešené OSN v německém městě Königswinter nedaleko Bonnu. Koncem listopadu a začátkem prosince 2001 byla jmenována nová prozatímní správa pod vedením Hámida Karzaja. Jeho vláda však nebyla dostatečně reprezentativní, měla trvat pouze 6 měsíců, než by bylo vytvořeno tzv. Velké shromáždění, nazývané Loya Jirga. Toto shromáždění mělo zvolit novou hlavu státu a jmenovat novou přechodnou správu, která měla v zemi vládnout nejbližší 2 roky, než by byly vyhlášeny řádné demokratické volby, jejichž prostřednictvím by byla zvolena více reprezentativní vláda.[1] Po tom, co Hámid Karzaj dosloužil svých 6 měsíců jako dočasný předseda vlády dosazen OSN, byl ve čtvrtek 13. června 2002 drtivou většinou zvolen za hlavu státu velkou řadou – Loya Jirga. Karzáí zůstal na čele afghánské administrativy během příštích 18 měsíců až do zániku Přechodného islámského státu Afghánistán.[2]

Přestože Karzajího vláda udělala pokroky při prosazování autority centrální vlády, několik provinčních center zůstalo pod účinnou kontrolou regionálních velitelů, později velitelé uznali legitimitu centrální vlády. Karzaj odvolal a jmenoval nové guvernéry v mnohých z 34 provincií. Soudní moc měla Nejvyšší soud. Podle nové vlády platil v celé zemi právní stát; v praxi však bylo uznání právního státu, zejména mimo Kábulu, omezené. Nominální nezávislé soudnictví bylo některými obviněno z korupce a bylo na něj vyvíjen politický tlak ze strany úředníků a velitelů, zejména na provinční a místní úrovni. Soudní systém fungoval během roku přerušovaně, přičemž vláda a mezinárodní společenství školili soudců a právníků a rekonstruovali soudní budovy. Policie pod ministerstvem vnitra měla primární odpovědnost za vnitřní řád; civilní orgány však ne vždy udržovali účinnou kontrolu nad bezpečnostními složkami. Někteří místní a regionální velitelé si zachovaly značnou moc, protože vláda nebyla schopna provádět účinnou kontrolu na celostátní úrovni. NATO si nadále zachovalo velení Mezinárodních sil bezpečnostní pomoci ISAF v Kábulu; její mandát Rady bezpečnosti OSN byl prodloužen do 13. října 2005. Někteří členové bezpečnostních sil se dopustily závažného porušování lidských práv.[3]

Dne 9. října 2004 proběhly volby, v nichž už mohli hlasovat všichni oprávnění voliči. Opět vyhrál Hámid Karzaj s podporou 55,4% hlasů. Dne 7. prosince 2004 byl zrušen Přechodný islámský stát Afghánistán a vznikla Afghánská islámská republika, v tento den byl také Hámid Karzaj znovu uveden do funkce už jako prezident Afghánské islámské republiky.[4]

  1. Dick Gupwell. Loya Jirga Elects Karzai as New Head of State. www.eias.org. www.eias.org, June 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-21. 
  2. The Loya Jirga. www.afghanland.com. Afghanland.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-11. 
  3. https://2001-2009.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2004/41737.htm
  4. Joint Electoral Management Body – Profile, J. Ray Kennedy. www.iec.org.af [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-03.