Třída Etna (1941)
| Třída Etna | |
|---|---|
 Rozestavěný křižník třídy Etna | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | lehký křižník protiletadlový křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | před dokončením potopeny |
| Předchůdce | třída Capitani Romani |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 5900 tn (standardní) 6533 tn (plný) |
| Délka | 153,8 m |
| Šířka | 14,5 m |
| Ponor | 5,95 m |
| Pohon | 2 turbínová soustrojí 4 kotle 2 lodní šrouby 40 000 hp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Posádka | 580 |
| Výzbroj | 6× 135mm kanón (3×2) 10× 65mm kanón (10×1) 20× 20mm kanón (10×2) |
| Pancíř | 60mm boky 35mm paluba 20mm věže 60mm velitelská věž |
| Radar | FuMo 39 |
Třída Etna byla třída protiletadlových křižníků stavěných pro italské královské námořnictvo. Původně byly objednány jako lehké křižníky pro thajské královské námořnictvo a Itálií byly zabaveny během stavby. Ani jeden nebyl dokončen. Roku 1943 je ukořistila německá Třetí říše. Roku 1944 byly potopeny a později byly sešrotovány.
Stavba
Lehké křižníky Taksin a Naresuan Thajsko objednalo roku 1938 u italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Terstu. Jejich stavba byla zahájena roku 1939, ale roku 1941 byly práce přerušeny a dne 6. srpna 1942 byly oba rozestavěné křižníky zabaveny Itálií. Křižníky dostaly nová jména Etna a Vesuvio. Stavba pokračovala do roku 1943 podle přepracovaného projektu protiletadlových křižníků.[1] Následně však došlo ke kapitulaci Itálie a oba křižníky 8. září 1943 ukořistili Němci, kteří ve stavbě nepokračovali. V roce 1944 oba křižníky odtáhli k městečku Muggia u Terstu, kde zůstaly polozatopené v mělkém moři. Jejich vraky byly na počátku 50. let sešrotovány.[2]
Jednotky třídy Etna:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Etna (ex Taksin) | srpen 1939 | 6. srpna 1941 | – | V srpnu 1942 zabaven Itálií, dostavován jako protiletadlový křižník. Dokončen na 60 %. V říjnu 1943 ukořistěn Němci. Po válce sešrotován. |
| Vesuvio (ex Naresuan) | září 1939 | 28. května 1942 | – | V srpnu 1942 zabaven Itálií, dostavován jako protiletadlový křižník. Dokončen na 60 %. V říjnu 1943 ukořistěn Němci. Po válce sešrotován. |
Konstrukce
Taksin
Thajské lehké křižníky měly nést výzbroj šesti 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šesti 76mm kanónů, osmi 13,2mm kulometů a dvou trojitých 533mm torpédometů. Dále měly nést dva průzkumné hydroplány startující z jednoho katapultu.[1]
Etna
Italské protiletadlové křižníky měly nést šest 135mm kanónů, deset 65mm kanónů a dvacet 20mm kanónů. Oproti úvodnímu projektu chyběly torpédomety a hydroplány. Měly být vybaveny radarem FuMo 39. Sekundárně měly působit jako rychlé transporty, takže disponovaly několika prostory pro náklad. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě turbíny Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 28 uzlů.[3]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Etna na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ a b c TAKSIN light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide to the Regia Marina 1930-1945. [s.l.]: Naval Institute Press, 2012. ISBN 978-1591145448. S. 106. (anglicky)
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéref2není určen žádný text
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3.