Přeskočit na obsah

Refugium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Refugium (latinsky: útočiště nebo útulek, ze slovesa re-fugio – utíkat zpět, prchat, ustupovat) je místo, kde je možné se skrýt, schovat, utéci se. Níže jsou uvedeny různé významy slova:

  • Refugium peccatorum, česky Útočiště hříšných – v náboženském významu: kající hříšníci se schovávají pod ochranu[zdroj⁠?!]
  • refugium (ekologie) – území rozšíření reliktu; místo, na kterém se zachoval určitý rostlinný nebo živočišný druh z minulého období
  • refugium (biogeografie) – oblast mimo optimum, kde najde druh příznivé podmínky pro život, např. ostrůvky výskytu ještěrky zelené ve střední Evropě, vysokohorské biotopy ve střední Evropě obývané glaciálními relikty, jejichž souvislé areály se váží třeba až na severskou tundru.[1]
  • refugium (stavba) – stavení, které je v určitém smyslu chápáno jako útočiště, ochrana, místo k bezpečnému přebývání. Refugia byla často situována na návrších a lehce opevněna. Ve středověku sloužily věže nebo opevněné vesnické kostely jako refugia pro případ válek a jiných pohrom.[2]
  • refugium (turistika) – ve vysokohorské turistice nouzové přístřeší, případně horská chata
  • Refugium (nakladatelství), celým názvem REFUGIUM Velehrad – Roma – české nakladatelství se sídlem v Olomouci, zaměřující se na duchovní literaturu.

Reference

  1. Refugium. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 15. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id3190/
  2. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Kapitola Refugium, s. 91–92. 

Literatura

  • VARHANÍK, Jiří. Středověký vesnický kostel jako refugium. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Archaeologia historica: sborník příspěvků přednesených na 30. konferenci archeologů středověku České a Slovenské republiky s hlavním zaměřením na každodenní život středověkého venkova (jeho hospodářské a sociální aspekty). Brno 12.–16. října 1998. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1999, s. 313–317. Archaeologia historica, 24/99. ISBN 80-7028-148-0.

Související články