Magdeburské polokoule
4 – vývod s kohoutem pro vyčerpání, 5 – kruh pro upevnění lana)
Magdeburské polokoule jsou kovové hemisféry umožňující provádění experimentů s tlakem vzduchu.
Německý fyzik Otto von Guericke navrhl a vyrobil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru asi 50 cm,[1][2][3][4] k demonstraci mechanické vývěvy, kterou vynalezl.
Pokus poprvé předvedl 8. května 1654.[5][6] Šlo o dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země.[7] Pokus se uskutečnil před Říšským sněmem v Regensburgu, přítomen byl i císař Ferdinand III.[8] Zabroušené polokoule byly stlačeny a utěsněny koženým pásem namočeným ve vosku a terpentýnu. Vzduch byl pomocí vývěvy ze vzniklé dutiny odčerpán. Pak nechal Guericke zapřáhnout ke každé polokouli 15 koní a předváděl, že ani tato síla není schopna polokoule od sebe odtrhnout. Poté, co nechal do dutiny pomocí kohoutu v jedné z polokoulí opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.
V roce 1656 Guericke, starosta Magdeburgu, předvedl tento pokus i ve svém rodném městě, tentokrát se čtyřmi páry koní na každé straně a polokoulemi o průměru 42 centimetrů. Experiment byl opakován v Berlíně v roce 1663 za účasti Fridricha Viléma I., zde se jej účastnilo 24 koní.
Tyto pokusy prokázaly, že obě polokoule nebyly k sobě pevně připoutány vzduchoprázdnem, ale že je držel u sebe tlak okolního vzduchu. Vyvráceno tak bylo Aristotelovo tvrzení, že příroda nesnáší prázdnotu (horror vacui), které bylo dogmatem. Ačkoliv možnost existence vakua – prázdného prostoru – byla zdánlivě mnohokrát vyvrácena v různých filosofických traktátech a scholastických disputacích, Guerickovy pokusy otevřely vědcům oči a umožnily zavrhnout Aristotelovy představy o prostoru a povšimnout si antické atomistické koncepce, ve které byla prázdnota přímo vyžadována pro pohyb hmotných atomů.
Jednu ze sad původních polokoulí vystavuje Deutsches Museum v Mnichově.
Odkazy
Reference
- ↑ HABLANIAN, M. H.; HEMEON, C. H. Comments about Magdeburg hemispheres reenactment [online]. American Vacuum Society, 2003 [cit. 2018-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-03.
- ↑ NAVE, C.R. Original Magdeburg Hemispheres [online]. Dept. of Physics and Astronomy, Georgia State Univ., 2000. Dostupné online.
- ↑ Magdeburg hemispheres [online]. Institute and Museum of the History of Science, Florence, Italy, 2006. Dostupné online.
- ↑ HALL, Edwin H.; BERGEN, JOSEPH Y. A Textbook of Physics, 3rd Ed.. New York: Henry Holt & Co., 1903. Dostupné online. S. 52.
- ↑ MALEUVRE, Didier. The Horizon: A History of Our Infinite Longing. [s.l.]: University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94711-5. S. 181. Extract of page 181
- ↑ WALLACE, David C. Twenty-Two Turbulent Years 1639 - 1661. [s.l.]: Fast-Print Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-78035-660-0. S. 156. Extract of page 156
- ↑ MALEUVRE, Didier. The Horizon: A History of Our Infinite Longing. [s.l.]: University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94711-5. S. 181. Strana 181 na Google Books
- ↑ Encyclopædia Britannica, 11th Edition. Guericke, Otto von. [s.l.]: The Encyclopædia Britannica Co., 1910. Dostupné online. S. 670.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magdeburské polokoule na Wikimedia Commons
