Magdeburské polokoule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Magdeburské polokoule (1 – lana, 2 – dřevěné tyče, 3 – těsnění (terpentýnovým olejem napuštěná kůže)
4 – vývod s kohoutem pro vyčerpání, 5 – kruh pro upevnění lana)

Magdeburské polokoule jsou kovové hemisféry umožňující provádění experimentů s tlakem vzduchu.

Německý fyzik Otto von Guericke navrhl a vyrobil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru asi 50 cm,[1][2][3][4] k demonstraci mechanické vývěvy, kterou vynalezl.

Pokus poprvé předvedl 8. května 1654.[5][6] Šlo o dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země.[7] Pokus se uskutečnil před Říšským sněmem v Regensburgu, přítomen byl i císař Ferdinand III.[8] Zabroušené polokoule byly stlačeny a utěsněny koženým pásem namočeným ve vosku a terpentýnu. Vzduch byl pomocí vývěvy ze vzniklé dutiny odčerpán. Pak nechal Guericke zapřáhnout ke každé polokouli 15 koní a předváděl, že ani tato síla není schopna polokoule od sebe odtrhnout. Poté, co nechal do dutiny pomocí kohoutu v jedné z polokoulí opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.

V roce 1656 Guericke, starosta Magdeburgu, předvedl tento pokus i ve svém rodném městě, tentokrát se čtyřmi páry koní na každé straně a polokoulemi o průměru 42 centimetrů. Experiment byl opakován v Berlíně v roce 1663 za účasti Fridricha Viléma I., zde se jej účastnilo 24 koní.

Tyto pokusy prokázaly, že obě polokoule nebyly k sobě pevně připoutány vzduchoprázdnem, ale že je držel u sebe tlak okolního vzduchu. Vyvráceno tak bylo Aristotelovo tvrzení, že příroda nesnáší prázdnotu (horror vacui), které bylo dogmatem. Ačkoliv možnost existence vakua – prázdného prostoru – byla zdánlivě mnohokrát vyvrácena v různých filosofických traktátech a scholastických disputacích, Guerickovy pokusy otevřely vědcům oči a umožnily zavrhnout Aristotelovy představy o prostoru a povšimnout si antické atomistické koncepce, ve které byla prázdnota přímo vyžadována pro pohyb hmotných atomů.

Jednu ze sad původních polokoulí vystavuje Deutsches Museum v Mnichově.

Originální Magdeburské polokoule a vývěva v Deutsches Museum v Mnichově

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HABLANIAN, M. H. Comments about Magdeburg hemispheres reenactment [online]. American Vacuum Society, 2003. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-03. (anglicky) 
  2. NAVE, C.R. Original Magdeburg Hemispheres [online]. Dept. of Physics and Astronomy, Georgia State Univ., 2000. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Magdeburg hemispheres [online]. Institute and Museum of the History of Science, Florence, Italy, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Hall, Edwin H.(1903). A Textbook of Physics, 3rd Ed.. New York: Henry Holt & Co., 52. 
  5. (2011) The Horizon: A History of Our Infinite Longing. University of California Press, 181. ISBN 978-0-520-94711-5.  Extract of page 181
  6. (2013) Twenty-Two Turbulent Years 1639 - 1661. Fast-Print Publishing, 156. ISBN 978-1-78035-660-0.  Extract of page 156
  7. (2011) The Horizon: A History of Our Infinite Longing. University of California Press, 181. ISBN 978-0-520-94711-5.  Strana 181 na Google Books
  8. "Guericke, Otto von".. 9. The Encyclopædia Britannica Co.. 1910. p. 670. https://books.google.com/books?id=GFAEAAAAYAAJ&pg=PA670&. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rytina znázorňující průběh Guerickova experimentu (autor Caspar Schott)