Koksovna Vítkovických železáren

Koksovna Vítkovických železáren
Dolní oblast Vítkovic, koksovna
Poloha
Adresa	Česko Česko
Další informace
Kód památky	50336/8-4000 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Dolní oblast Vítkovice)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koksovna Vítkovických železáren se nacházela mezi Dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických železáren. Po ukončení provozu byl areál s objekty a technickým zařízením Dolu Hlubina s koksovnou a vysokými pecemi Vítkovických železáren prohlášen 10. dubna 2000 kulturní památkou ČR a v roce 2002 národní kulturní památkou ČR pro svou mimořádnou památkovou hodnotu.

Historie

V září 1830 byla uvedena do provozu první pudlovací pec na výrobu svářkového železa s použitím černého kamenného uhlí z ostravských dolů. První vysoká pec, která byla plněna koksem, byla dána do provozu v roce 1836. První zmínky o výrobě koksu pocházejí z roku 1831 a 1836. Prvá výroba probíhala metodou přímého koksování v milířích, ale pro malý výtěžek tento způsob byl nahrazen výrobou v ohradových pecích (Schaumburské pec). V období 1848–1850 se udává 10 ohradových pecí. Poblíž vodního náhonu byly v roce 1835 vystavěny dvě baterie úlových pecí. V blízkosti dolu Hlubina se stavěly úlové koksovací pece, které současně sloužily k vytápění kotlů. V roce 1843 byly prodány S. M. Rothschildovi. Od roku 1873 koksovny přecházejí pod Vítkovickou horní a hutní společnost. 1859 do 1880 deset koksových pecí typu Dulait. V roce 1881 bylo využíváno 64 koksových baterií typu Gobiet.

Dolní oblast Vítkovic, koksovna a Důl Hlubina.

V roce 1860 byly uvedeny do provozu plamenné pece typu Francois-Gobiet. Koksovací komora, její stěny a dno, byla vyhřívána vlastním koksárenským plynem a hotový koks už byl mechanicky pomocí parního stroje vytlačován. V roce 1885 byly uvedeny do provozu koksárenské baterie systému Otto-Hoffmann. V prostoru dnešní válcovny trubek bylo postupně postaveno 60 koksárenských pecí s pěchovacín provozem baterie č. II. V roce 1889 dvě baterie s 90 koksovacími pecemi. Tyto pece už využívaly regenerační ohřev spalovacího vzduchu, umožňovaly zachytit vedlejší chemické produkty a vytvářet přebytky koksárenského plynu. Stabilizovalo se místo výstavby koksárenských baterií v technologickém toku mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi. Vznikají nové chemické provozy na zpracování zachycených chemických produktů: dehtu, benzolu, fenolu, amoniaku (čpavku).

V roce 1900 byla postavena nová úpravna uhlí, které bylo dodáváno z dolu Hlubina a Louis. V nové lokalitě technologického provozu (Dolní oblast Vítkovice) byly v roce 1900 uvedeny do provozu baterie soustavy Otto-Hoffman č. V a VI po 40 koksovacích komorách s pěchovacím provozem. Jejich činnost byla ukončena v roce 1919. V období 1909–1911 byly uvedeny tři baterie celkem s 129 koksovacími pecemi, jejichž provoz byl ukončen v období 1928–1929. Čtvrtá baterie soustavy Koppers se 40 koksárenskými pecemi byla postavena 1913 a její provoz ukončen v roce 1930. V roce 1929 byly instalovány zdokonalené plamenné pece soustavy Koppers na místě baterie č. 3 s 30 koksovacími pecemi, její provoz byl ukončen v roce 1961. V roce 1930 v místě baterií č. 1 a 2 byla baterie soustavy Koppers s 40 koksovými pecemi, její provoz ukončen v roce 1961. V tomtéž roce 1930 byla postavena v místě baterie č. 3 jedna baterie soustavy Otto s 35 pecemi se sypným provozem, její provoz byl ukončen v roce 1958. V roce 1944 bylo v činnosti 35 koksovacích pecí soustavy Otto z roku 1936 se sypným provozem a 70 koksovacích pecí soustavy Koppers z let 1929–1930 se sypným provozem. V roce 1961 proběhla přestavba koksárenských pecí soustavy Koppers (označované jako S1) u baterie č. IV s 34 koksovacími pecemi, v roce 1964 u koksárenské baterie č. V s 64 koksovacími pecemi. Zároveň s modernizací koksárenského provozu byly postaveny druhové zásobníky pro přípravu uhelné vsázky a postavena nová mlýnice uhlí. V roce 1976 byly v provozu koksovací baterie č. IV s 36 koksovými pecemi, sypným provozem a výkonem 16,6 tun na pec a den, koksovací baterie č. V s 64 koksovacími pecemi, sypným provozem a výkonem 16,6 tun na pec a den. Poslední opravy byly provedeny na koksárenské baterii č. IV v roce 1983 na č. Provoz koksovny byl ukončen v roce 1997.

V roce 2002 byla demolována koksárenská baterie č. IV. Součástí areálu Dolních Vítkovic je zachována uhelná věž z roku 1929, koksárenská baterie č. V s komíny a dalšími technologickými zařízeními.

Výroba koksu do roku 1945

dle

rok	1904	1908	1910	1915	1920	1925	1930	1935	1937	1938	1940	1942	1945
tuny	180 305	270 791	240 162	242 734	174 053	225 194	309 000	300 800	516 400	406 200	541 500	544 500	210 700

Odkazy

Literatura

• KUČOVÁ, Věra; MATĚJ, Miloš. Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do seznamu světového dědictví. [s.l.]: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště, Ostrava, 2007. 63 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-36-3. ^{[nedostupný zdroj]}
• MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. [s.l.]: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště, Ostrava, 2014. 235 s. ISBN 978-80-85034-80-6. 
• KOLEKTIV AUTORŮ. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. 564 s. ISBN 80-7342-016-3. 

Související články

• Seznam kulturních památek v Moravské Ostravě
• Dolní oblast Vítkovice
• Seznam národních kulturních památek České republiky

Externí odkazy

• Nemovité památky
• Světové dědictví, NKP, chráněná území

Portály: Ostrava