Přeskočit na obsah

Helmintická terapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)

Helmintická terapie, také terapie pomocí helmintů, je biologická terapeutická metoda určená k léčbě autoimunitních chorob, alergií, případně i některých zánětlivých nemocí člověka pomocí řízené infekce parazitickými červy.[1][2][3] Celý koncept helmintické terapie je stále (k roku 2017) ve stádiu výzkumu či ve fázi klinických studií. Metoda je založena na faktu, že přítomnost parazitů moduluje imunitní systém hostitele tak, že tlumí imunitní mechanismy vedoucí k alergiím či jiným patologickým změnám způsobených vlastním imunitním systémem. Asi zatím nejlepších klinických výsledků bylo dosaženo při léčbě pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou pomocí červů tenkohlavce prasečího (Trichuris suis).[4][5][6] Modelové studie na zvířatech naznačují i možné použití v léčbě vrozené diabetes mellitus typu I.[7] Nevyřešené otázky medicínské etiky či bezpečnosti metody a některé neúspěšné klinické studie zatím znemožňují zavedení metody do běžné praxe.[8]

Objev konceptu a princip

[editovat | editovat zdroj]

Helminti v lidském organismu modifikují imunitní odpověď v hostiteli. Jde o takzvanou imunomodulaci helminty. Výsledné imunitní mechanismy se pak liší od těch, které jsou typické při infekcích bakteriemi, viry nebo při alergických reakcích.[2]

Spojitost mezi imunomodulací helminty a výskytem autoimunitních chorob vychází z tzv. hygienické hypotézy.[2] Studie ukázaly, že v posledních padesáti letech došlo k razantnímu poklesu infekčních nemocí ve vyspělých západních zemích a naopak k enormnímu nárůstu autoimunitních chorob, včetně astmatu, rhinitidy, Crohnovy choroby, roztroušené sklerózy a diabetu typu 1.[9] Tyto změny v prevalencích chorob ve vyspělých státech jsou dávány do souvislosti s minimálním výskytem helmintů ve vyspělých zemích. Naopak v rozvojovém světě s vysokou prevalencí schistosomózy a střevních helmintů (škrkavky, měchovci, tenkohlavci) je problém autoimunitních chorob nepatrný. To znamená, že parazité hráli a hrají významnou roli v koevoluci s člověkem.[10] Joel Weinstock z USA však tyto epidemiologické poznatky o helmintech a autoimunitních chorobách posunul ještě dále. Weinstock si položil otázku zda úbytek helmintů v populaci vedoucí k nárůstu autoimunitních poruch nemůže fungovat i obráceně, jinak řečeno zda lze použít helminty k léčbě autoimunitních poruch. Následně provedl několik klinických studií s pacienty s IBD a tenkohlavcem.[11] Úspěch těchto studií vedl i k částečné komercionalizaci metody a vzniku firem (Ovamed, Biomonde) produkujících vajíčka tenkohlavce jakožto léku na IBD.[10][12]

Kandidáti na helmintickou terapii

[editovat | editovat zdroj]
Vajíčka tenkohlavce prasečího se jeví jako vhodný kandidát na helmintickou terapii (zde na obrázku jsou však druhy T. trichiura a T. vulpis)

Na zvířecích modelech byla doposud testována celá řada parazitů, u kterých byl prokázán nějaký terapeutický efekt a to v souvislosti s IBD, diabetem typu 1, atopickou rhinitidou, revmatoidní artritidou, roztroušenou sklerózou atd.[13]

Jedná se o:

Řada výše jmenovaných je však značně patogenní pro člověka (Schistosoma, Trichinella, Fasciola), jiné druhy naopak nejsou schopny infikovat člověka. Proto se jeví jako jeden z nejvhodnějších kandidátů na helmintickou terapii u lidí tenkohlavec prasečí (Trichuris suis). Běžný parazit prasat T. suis je schopen kolonizovat střevo člověka ale nereprodukuje se a po zhruba 3–4 týdnech hyne. Právě nemožnost šíření, nízká patogentita a fakt, že T. suis nemigruje tkáněmi z něj dělají vhodného kandidáta na helmintickou terapii.[13] Dále se uvažuje i o tasemnici krysí (Hymenolepis diminuta)[13] nebo prvokovi Blastocystis[14].

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ WEINSTOCK, Joel V.; ELLIOTT, David E. Translatability of helminth therapy in inflammatory bowel diseases. International Journal for Parasitology. 2013-03-01, roč. 43, čís. 3, s. 245–251. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. DOI 10.1016/j.ijpara.2012.10.016. PMID 23178819. 
  2. ↑ a b c YAZDANBAKHSH, Maria; KREMSNER, Peter G.; REE, Ronald van. Allergy, Parasites, and the Hygiene Hypothesis. Science. 2002-04-19, roč. 296, čís. 5567, s. 490–494. PMID: 11964470. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.296.5567.490. PMID 11964470. (anglicky) 
  3. ↑ MCKAY, Derek M. The therapeutic helminth?. Trends in Parasitology. Roč. 25, čís. 3, s. 109–114. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. DOI 10.1016/j.pt.2008.11.008. 
  4. ↑ SANDBORN, W. J.; ELLIOTT, D. E.; WEINSTOCK, J. Randomised clinical trial: the safety and tolerability of Trichuris suis ova in patients with Crohn's disease. Alimentary Pharmacology & Therapeutics. August 2013, roč. 38, čís. 3, s. 255–263. PMID: 23730956. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 1365-2036. DOI 10.1111/apt.12366. PMID 23730956. 
  5. ↑ SUMMERS, Robert W.; ELLIOTT, David E.; URBAN, Joseph F. Trichuris suis therapy for active ulcerative colitis: a randomized controlled trial. Gastroenterology. April 2005, roč. 128, čís. 4, s. 825–832. PMID: 15825065. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0016-5085. PMID 15825065. 
  6. ↑ SUMMERS, Robert W.; ELLIOTT, David E.; QADIR, Khurram. Trichuris suis seems to be safe and possibly effective in the treatment of inflammatory bowel disease. The American Journal of Gastroenterology. September 2003, roč. 98, čís. 9, s. 2034–2041. PMID: 14499784. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0002-9270. DOI 10.1111/j.1572-0241.2003.07660.x. PMID 14499784. 
  7. ↑ ZACCONE, Paola; COOKE, Anne. Helminth mediated modulation of Type 1 diabetes (T1D). International Journal for Parasitology. Roč. 43, čís. 3–4, s. 311–318. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. DOI 10.1016/j.ijpara.2012.12.004. 
  8. ↑ TILP, Cornelia; KAPUR, Vishal; LOGING, Will. Prerequisites for the pharmaceutical industry to develop and commercialise helminths and helminth-derived product therapy. International Journal for Parasitology. Roč. 43, čís. 3–4, s. 319–325. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. DOI 10.1016/j.ijpara.2012.12.003. 
  9. ↑ BACH, Jean-François. The Effect of Infections on Susceptibility to Autoimmune and Allergic Diseases. New England Journal of Medicine. 2002-09-19, roč. 347, čís. 12, s. 911–920. PMID: 12239261. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0028-4793. DOI 10.1056/nejmra020100. PMID 12239261. 
  10. ↑ a b Worm Therapy: Helminth Induced Immune Modulation. wormtherapy.com [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ WEINSTOCK, Joel V. Autoimmunity: The worm returns. Nature. 2012-11-08, roč. 491, čís. 7423, s. 183–185. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/491183a. PMID 23135449. (anglicky) 
  12. ↑ About | Ovamed. www.ovamed.de [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-16. 
  13. ↑ a b c ELLIOTT, David E.; WEINSTOCK, Joel V. Helminth–host immunological interactions: prevention and control of immune-mediated diseases. Annals of the New York Academy of Sciences. 2012-01-01, roč. 1247, čís. 1, s. 83–96. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 1749-6632. DOI 10.1111/j.1749-6632.2011.06292.x. PMID 22239614. (anglicky) 
  14. ↑ ROSSEN, N. G.; BART, A.; VERHAAR, N. Low prevalence of Blastocystis sp. in active ulcerative colitis patients. European Journal of Clinical Microbiology & Infectious Diseases. 2015-05-01, roč. 34, čís. 5, s. 1039–1044. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. ISSN 0934-9723. DOI 10.1007/s10096-015-2312-2. PMID 25680316. (anglicky) 
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helmintická_terapie&oldid=20309082“