Stáj
.jpg)
Stáj je objekt určený k trvalému nebo dočasnému chovu hospodářských zvířat v budovách. V běžném užití se jako stáj označuje stavba k ustájení koní a skotu, ze zootechnického a zoohygienického hlediska se však jedná o každou stavbu určenou k chovu hospodářských zvířat, včetně budov k chovu prasat, staveb pro chov drůbeže, stájí pro kozy a ovce či objekty k chovu a výkrmu králičích brojlerů.
Ustájení v uzavřeném prostoru je v ČR nejrozšířenějším způsobem chovu hospodářských zvířat.[1] Chov ve stájích umožňuje odstranění vlivu místních klimatických podmínek, především teploty, vlhkosti a délky světelného dne, které výrazným způsobem ovlivňují reprodukční výkonnost a produkční užitkovost hospodářských zvířat.[2] Řízením životního prostředí zvířat ve stájích je možné tuto užitkovost značně zvýšit. Moderní vysoce užitková plemena nebo užitkoví hybridi dosahují své geneticky zakódované užitkovosti jen při odpovídajícím ustájení a mnohdy jsou pro chov bez stájí, tedy pro chov pastevní, nevhodná, protože zvířata nejsou dostatečně otužilá, pohyblivá a schopná si na pastvě sama nalézt dostatek potravy.
Stájové prostředí, tvořené použitou technologií chovu a hygienou chovu, ovlivňuje zdraví a užitkovost chovaných zvířat zcela zásadním způsobem a společně s výživou hospodářských zvířat a jejich geneticky daným založením je základním prvkem rentability chovu, protože umožňuje zvířatům dosáhnout vysoké užitkovosti.[1] Nevhodné stáje užitkovost chovaných zvířat snižují a navíc mají negativně ovlivňují i pohodu, wellfare, chovaných zvířat.
Zvláštním typem stáje je karanténní stáj a izolační stáj. Jsou to pomocné stájové objekty sloužící k prevenci a tlumení nákaz. V karanténní stáji jsou odděleně od ostatních ustájena nově příchozí zvířata. V izolačních stájích jsou držena zvířata nemocná či zvířata z onemocnění podezřelá.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b CHLOUPEK, Jan. Mikroklimatická měření ve stájích pro hospodářská zvířata. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, fakulta veterinární hygieny a ekologie, 2008. 229 s. S. 7.
- ↑ KADLEČÍK, Ondrej. Všeobecná zootechnika. NItra: [s.n.], 2012. 228 s. ISBN 978-80-552-0818-3. Kapitola Klimatické podmienky, s. 44. (slovensky)
- ↑ KURSA, Jaroslav; JÍLEK, František. Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1998. 122 s. ISBN 80-213-0419-7. Kapitola HLAVNÍ ZOOHYGIENICKÉ ZÁSADY PROJEKCE, VÝSTAVBY A PROVOZU STÁJÍ, s. 39.