Nulla poena sine lege
Nulla poena sine lege (latinsky: žádný trest bez zákona) je právní princip, který říká, že nelze někoho za něco trestat, pokud daný skutek není zakázán zákonem. Tento princip je přijat a kodifikován v moderních demokratických státech jakožto základní požadavek Rule of law.
Požadavky
[editovat | editovat zdroj]V moderním evropském trestním právu, například v pojetí německého ústavního soudu, je princip nulla poena sine lege chápán jako spojení čtyř samostatných požadavků:[1]
- Nulla poena sine lege praevia
- Nelze trestat na základě později přijatého zákona (retroaktivní aplikace trestního práva).
- Nulla poena sine lege scripta
- Nelze trestat bez psaného zákona. Tedy zákazy, za jejichž porušení se trestá, musejí být ustaveny jako písemné právní nástroje a přijaty způsobem, který vyžaduje ústavní právo. Trestání na základě obyčejového práva je vyloučeno.
- Nulla poena sine lege certa
- Nelze trestat bez určitého zákona. Trestní zákon musí definovat trestné jednání a trest s dostatečnou určitostí, aby mohli lidé předpokládat, jaký konkrétní skutek by mohl být trestný a mohli se podle toho chovat. Toto pravidlo vyjadřuje obecný princip právní jistoty v záležitostech trestního práva. Pravidlo je uznáváno a kodifikováno v mnoha národních právních řádech, stejně jako například Soudním dvorem Evropské unie jako „obecný princip komunitárního práva“.[2]
- Nulla poena sine lege stricta
- Nelze trestat bez striktního práva. V trestním právu je zakázána aplikace pomocí analogie.
Angloamerické právo
[editovat | editovat zdroj]Princip je v angloamerickém právu zkomplikován zákonodárnou mocí soudů. Dokonce ani v kontinentálních právních systémech, které nedovolují tvorbu zákonů soudy, není vždy jasné, kde končí interpretace trestního práva a začíná jeho tvorba.
Univerzální jurisdikce
[editovat | editovat zdroj]Otázka jurisdikce se může někdy postavit proti tomuto principu. Například mezinárodní zvykové právo umožňuje trestání pirátů kteroukoli zemí (aplikací univerzální jurisdikce), i pokud nespáchali trestné činy v oblasti, která spadá pod působnost práva dané země. Podobný princip se objevuje v posledních dekádách v souvislosti se zločiny genocidy a Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1674 „obnovuje uplatňování paragrafů 138 a 139 ze Světového summitu OSN 2005 ohledně odpovědnosti za ochranu obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti“[3], pokud stát, kde je proti obyvatelstvu toto násilí vedeno, ho neuznává jako porušení domácího práva. Ovšem zdá se, že univerzální jurisdikce není podstatně rozšiřována na jiné trestné činy a tedy vyhovuje Nulla poena sine lege.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nulla poena sine lege na anglické Wikipedii.
- ↑ BOOT, M. Genocide, Crimes Against Humanity, War Crimes: Nullum Crimen Sine Lege and the Subject Matter Jurisdiction of the International Criminal Court. [s.l.]: Intersentia, 2002. Dostupné online. ISBN 9789050952163. S. 94.
- ↑ KLIP, André. Substantive Criminal Law of the European Union. [s.l.]: Maklu, 2011. Dostupné online. ISBN 9789046604403. S. 69.
- ↑ Resolution 1674 (2006). domino.un.org [online]. [cit. 2013-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-23.
- MOKHTAR, A. Nullum Crimen, Nulla Poena Sine Lege: Aspects and Prospects. Statute Law Review. 2005, s. 41. DOI 10.1093/slr/hmi005.