Devekut
Devekut, hebrejsky דְּבֵקוּת, je výraz, který v obecném hebrejském úzu znamená „oddanost a zbožnost“.[1] V kabale však tento výraz vyjadřuje „společenství s Bohem“ ve smyslu dosažení nejvyššího stupně „přimknutí se“ nebo „přilnutí“ k němu, kterého dosahují jen ti, kdo se touto cestou výstupů vydají a tuto cestu dokončí. V běžném pojetí judaismu však samotná devekut není konečným bodem, ale výchozím. Každý ji může uskutečnit tím, že začne dbát na tarjag micvot,[2] neboť jednotlivé micvy jsou v hlubším slova smyslu chápány jako pouta, jež člověka spojují s Bohem.[3] Devekut svou podstatou nemá ani mesiášskou ani eschatologickou hodnotu – lze ji totiž dosáhnout již nyní vlastním osobním úsilím.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCHOLEM, Gerschom. Mesiášská idea v judaismu a další eseje o židovské spiritualitě. Praha: Malvern, 2017. ISBN 978-80-7530-064-5. S. 226.
- ↑ Dt 11, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ DUBOV, Nissan Dovid. Vnitřní pouto. Úvod do Kabaly. Praha: Chabad Lubavitch, 2014. ISBN 978-80-905887-0-7. S. 41.
