2002 AA29 (planetka)
| 2002 AA29 | |
|---|---|
| Identifikátory | |
| Typ | planetka |
| Předběžné označení | 2002 AA29 |
| Objeveno | |
| Datum | 9. ledna 2002 |
| Objevitel | LINEAR |
| Elementy dráhy[1] (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Epocha | (viz JPL/SSD) |
| Velká poloosa | 0,9926 au |
| Výstřednost | 0,0130 |
| Perihel | 0,9796 au |
| Afel | 1,0055 au |
| Perioda (oběžná doba) | 361 d |
| Sklon dráhy | |
| • k ekliptice | 10,748° |
| Délka vzestupného uzlu | 106,4° |
| Argument šířky perihelu | 101,7° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní hvězdná velikost | 24,1 |
| Siderická perioda rotace | ≤ 0,55 h (≤ 33 min) |
| Albedo | 0,05–0,25 (nejisté) |
| Spektrální třída | C?/S? (nejisté) |
2002 AA29 je malá blízkozemní planetka ze skupiny Atenových planetek, která obíhá po téměř kruhové dráze velmi podobné dráze Země a je s ní ve rezonanci 1:1. V soustavě rotující spolu se Zemí sleduje podkovovitou dráhu s periodou asi 190 let a přechodně přechází do kvazisatelitního stavu na zhruba 45 let. Planetku objevila přehlídka LINEAR 9. ledna 2002.[2][3]
Objev a pozorování
[editovat | editovat zdroj]Planetka byla objevena v rámci automatické přehlídky LINEAR. Její dráha, výrazně podobná zemské a s podkovovitým chováním, byla potvrzena následnými pozorováními a numerickými simulacemi.[3] Nejbližší přiblížení ve 21. století nastalo 8. ledna 2003 (≈ 0,0391 AU); další výrazné přiblížení „zezadu“ se očekává 11. července 2097 (≈ 0,0377 AU).[4]
Orbitální vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Základní dráhové prvky
[editovat | editovat zdroj]Dráha planetky 2002 AA29 je téměř kruhová (e ≈ 0,013), se sklonem přibližně 10,75° a velkou poloosou a ≈ 0,9926 AU, což odpovídá střední oběžné době přibližně 361 dní. Tyto hodnoty jsou velmi podobné zemským a řadí planetku do rezonance 1 : 1 se Zemí.[1][3]
Podkovovitá dráha
[editovat | editovat zdroj]V soustavě rotující se Zemí popisuje těleso v průběhu ~95 let oblouk téměř 360° „před“ Zemí a v následujících ~95 letech podobný oblouk „za“ ní – dohromady vzniká charakteristická podkovovitá smyčka (~190 let). Při přiblíženích na vzdálenost desítek milionů kilometrů dochází k drobným změnám energie, které planetku posouvají na mírně vnitřní (rychlejší) nebo vnější (pomalejší) dráhu kolem Slunce a způsobují obracení směru librace.[3][5]
Kvazisatelitní epizody
[editovat | editovat zdroj]Numerické simulace ukazují, že planetka přechází do kvazisatelitního režimu přibližně na 45 let a poté se vrací zpět na podkovovitou dráhu. Další takové období se očekává kolem roku 2600; další vycházejí zhruba kolem let ~3750 a ~6400. Mimo interval přibližně 520–6500 n. l. jsou dlouhodobé předpovědi nejisté kvůli chaotickému vývoji dráhy.[5][3]
Fyzikální vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]O tělese je známo jen málo. Z absolutní hvězdné velikosti (H ≈ 24,1) a nejistého albeda (≈ 0,05–0,25) vychází odhad průměru asi 20–100 metrů. Radarová detekce z Areciba ukázala velmi slabý odraz a stanovila horní mez rotační periody na ≤ 33 minut; asteroid tedy zřejmě rotuje velmi rychle a není jen volně vázanou „sutinovou hromadou“. S největší pravděpodobností jde o kompaktní (ač porézní) monolit.[6] Spektrální typ nebyl s jistotou určen (u takto malých těles jsou časté typy C a S).[6]
Původ a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Planetka mohla být do vnitřní části Sluneční soustavy dopravena kombinací gravitačních poruch (zejména od Jupitera) a Jarkovského efektu, případně mohla vzniknout přímo na blízkozemské dráze a později být zachycena do koorbitální rezonance. V době objevu byla její výjimečně nízká výstřednost mezi zemskými koorbitály považována za nezvyklou.[5][3]
Význam pro výzkum a možné mise
[editovat | editovat zdroj]Díky dráze velmi podobné Zemi a nízkým relativním rychlostem představuje 2002 AA29 energeticky příznivý cíl pro průlety, návratové mise i pro studium dynamiky koorbitálních těles v rezonanci 1 : 1 (např. přechody mezi podkovovitou a kvazisatelitní dráhou, vliv výstřednosti a sklonu, působení netíhových sil).[7]
Srovnání s dalšími koorbitálními tělesy
[editovat | editovat zdroj]Mezi koorbitály Země patří například 3753 Cruithne (s výrazně výstřednější dráhou), 2003 YN107 (v kvazisatelitním režimu na přelomu 20. a 21. století), (419624) 2010 SO16 (dlouhodobá podkovovitá librace) a (469219) Kamoʻoalewa (současný kvazisatelit).[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b JPL Small-Body Database Browser: (2002 AA29) [online]. Jet Propulsion Laboratory (SSD) [cit. 2025-10-21]. Dostupné online.
- ↑ MPEC 2002-A92: 2002 AA29 [online]. IAU Minor Planet Center, 2002-01-15 [cit. 2025-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f CONNORS, M.; CHODAS, P. W.; MIKKOLA, S.; WIEGERT, P. A. Discovery of an asteroid and quasi-satellite in an Earth-like horseshoe orbit. Meteoritics & Planetary Science. 2002, roč. 37, čís. 10, s. 1435–1441. Dostupné online. doi:10.1111/j.1945-5100.2002.tb01039.x.
- ↑ Earth and Asteroid Play Orbital Cat and Mouse Game [online]. JPL, 2003-01-02 [cit. 2025-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BRASSER, R.; INNANEN, K. A.; CONNORS, M.; VEILLET, C.; WIEGERT, P.; MIKKOLA, S.; CHODAS, P. Transient co-orbital asteroids. Icarus. 2004, roč. 171, s. 102–109. Dostupné online. doi:10.1016/j.icarus.2004.04.019.
- ↑ a b OSTRO, S. J.; GIORGINI, J. D.; BENNER, L. A. M.; HINE, A. A.; NOLAN, M. C.; MARGOT, J.-L.; CHODAS, P. W. Radar detection of Asteroid 2002 AA29. Icarus. 2003, roč. 166, čís. 2, s. 271–275. Dostupné online. doi:10.1016/j.icarus.2003.09.001.
- ↑ WAJER, P. 2002 AA29: Earth’s recurrent quasi-satellite?. Icarus. 2009, roč. 200, čís. 1, s. 147–153. doi:10.1016/j.icarus.2008.10.018.
Galerie 2002 AA29 na Wikimedia Commons