Přeskočit na obsah

Šinzó Hanabusa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šinzó Hanabusa
Narození1936 (87–88 let)
Prefektura Čiba
Alma materTokijská škola fotografie
Povolánífotograf
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Šinzó Hanabusa je japonské jméno, v němž Hanabusa je rodové jméno.

Šinzó Hanabusa (英 伸三, Hanabusa Shinzō, * 1936) je japonský fotograf aktivní v druhé polovině 20. století.[1] Počínaje cenou Japonské fotografické společnosti z roku 1965 a získal ocenění na Japonské novinářské konferenci roku 1971 a Cena Nobua Iny roku 1982. Člen Japonské společnosti profesionálních fotografů. Zástupce ředitele umělecké skupiny Japan Realism Photography Group. Ředitel Institutu současné fotografie. Tokijské metropolitní muzeum fotografie, městské muzeum v Kawasaki, Kiyosato Photo Art Museum a další mají ve svých sbírkách celkem více než 100 děl.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Chiba City v prefektuře Chiba v roce 1936. Když byl v šesté třídě základní školy, přestěhoval se do Shinagawy v Tokiu.[3] V roce 1961 vystudoval Tokijskou vysokou školu fotografie.[4] Během inflace v 60. letech pokračoval ve fotografování žen farmářů, kteří vydělávají peníze z interní práce při montáži odporů a kondenzátorů. Na druhou stranu se zajímal o školy pro nevidomé. V roce 1965 obdržel cenu Japonské asociace fotografických kritiků, zrealizoval samostatnou výstavu děl sledujících příběhy zrakově postižených a „Rural Electronics Industry“ publikovaný ve vydání časopisu Asahi Camera ze září 1964.[5] Jako člen japonské delegace mládeže navštívil Čínu během čínsko-japonského setkání mládeže v roce 1965.[6]

Získal cenu Japonského kongresu novinářů za svou fotoknihu „Svědectví z venkovských oblastí“ vydanou v roce 1971.[2]

V roce 1975 byl členem kompilační komise pro výběr fotografií na výstavě fotografií pořádané Japonskou společností profesionálních fotografů.

V roce 1982 vyhrál Cenu Nobua Iny a následně zrealizioval „výstavu pro dvě osoby“ se Šisei Kuwabarou. Ve stejném roce obdržel grafickou cenu za výstavu dětských knih v Boloni za svou fotoknihu „Mizu“.[7]

V roce 1989 vyšla knížka „Co se dělo ve venkovských oblastech v Japonsku“.

V roce 1996 na žádost obchodní asociace pro zlepšení půdy v prefektuře Kagošima dokumentoval po dobu jednoho roku prefekturu Kagošima. Výsledky jsou shrnuty v „Kagošima Farming Renren“ (1997, Nippon Camera).[3]

  • Jamase ni fukareta mura: Šašin kiroku 1976-1982 偏東風に吹かれた村 写真記録 1976-1982 (Villages Being Blown Away by a Cold Wind: A Chronicle of Photographs, 1976-1982)[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shinzō Hanabusa na anglické Wikipedii.

  1. (japonsky) Tokijské muzeum fotografie, editor, 328 Outstanding Japanese Photographers, 『日本写真家事典』; Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. ISBN 4-473-01750-8
  2. a b 英伸三の写真 プロフィール. shinzo-hanabusa.jp [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-22. 
  3. a b 刊行物の紹介 | 全国水土里ネット -新・田舎人フォーラム-. www.inakajin.or.jp [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. 前掲インタビュー[nedostupný zdroj] Rozhovor
  5. 『日本大百科全書』„Encyclopedia Nipponica“
  6. 伊藤, 知己. 我所见到的中国摄影工作者. [s.l.]: Chinese Photography Academy, 1966. (čínsky) 
  7. 『上海天空下(シャンハイのそらのした)』掲載プロフィールProfil „Šanghajské nebe“ (Šanghaj bez Sory, ne Šita)
  8. photobook | British Museum. The British Museum [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]