Čchang-si

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kresba vyobrazující bohyni Čchang-si koupající své měsíční dcery v jezírku

Čchang-si (znaky zjednodušené: 常羲, pchin-jin: Changxi) nebo Čchang-i (znaky zjednodušené: 常儀, pchin-jin: Changyi) je měsíční bohyně uctívaná v tradičním čínském pantheonu.[1] Často je zaměňována s čínskou bohyní Měsíce, Čchang-e (čínsky: 嫦娥, pchin-jin: Chang'e), neboť obě mají velice podobná jména.[2] Bohyně Čchang-si je známá od starověku a nejranější historickou zmínku o ní nalezneme v díle Klasická kniha hor a moří (znaky zjednodušené: 山海经, pchin-jin: Shan-hai Ching). Čchang-si je manželkou starodávného císaře a Boha Východních nebes, Ti Ťüna (znaky zjednodušené: 帝俊, pchin-jin: Dìjùn) a matkou dvanácti měsíců.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínku o Čchang-si nalezneme v díle známém jako Klasická kniha hor a moří (znaky zjednodušené: 山海經, pchin-jin: Shān Hǎi Jīng), které je jakousi kompilací mytologického zeměpisu a bestiáře obsahující velmi zevrubné a leckdy poněkud bizarní vylíčení tehdejšího světa Číňany. O bohyni se v knize píše na jediném řádku: „Císař Ťün se oženil s Čchang-si, jež mu povila dvanáct Měsíců.“[3]

Čchang-si je starobylou měsíční bohyní a je druhou manželkou Císaře a Boha Východních nebes, Ťüna. Je matkou dvanácti měsíců, včetně Měsíce planety Země. Mýtus o bohyni Čchang-si je možné chápat doslovně, nebo jej interpretovat tak, že porodila dvanáct měsíců kalendářního roku.[2]

Často je zaměňována s čínskou bohyní Měsíce, Čchang-e (znaky zjednodušené: 嫦娥, pchin-jin: Chang'e), neboť obě mají velice podobná jména. Mýtus o Čhang-si je ve skutečnosti starší než ten o bohyni Měsíce Čchang-e, proto panuje domněnka, že obě legendy mohou mít svůj původ v téže primitivní měsíční bohyni.[2]

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

V čínské mytologii měl bůh Východních nebes Ti Ťün tři manželky. Čchang-si byla druhou v pořadí a byla považována za západní protějšek jeho první manželky Si-che. Zatímco Si-che porodila císaři deset sluncí, z lůna Čchang-si vyšlo dvanáct měsíčních dcer, které každý den putovaly po nebesích. Své měsíční dcery Čchang-si podle bájí koupala v jezírku. Ačkoli se řadí k důležitým bohyním raného čínského pantheonu, její význam postupně slábl, až nakonec klesla na podřadnou pozici.[4]

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Si-che a Čchang-si společně ztělesňují jin a jang. Si-che a jejích deset sluncí na jedné straně a na druhé Čchang-si a jejích dvanáct měsíců představují čínský sluneční a lunární kalendář. V dávné čínské filosofii je jin a jang (znaky zjednodušené: 陰陽, pchin-jin: yīnyáng, v doslovném překladu „jasný-temný“, „pozitivní-negativní“) dualistickým konceptem popisujícím dvě navzájem opačné síly, jež se zároveň doplňují, jsou vzájemně propojené, závislé jedna na druhé a jsou součástí každé živé i neživé části vesmíru. Jin je tmavší element, který se vyznačuje temnou, ženskou energií, odpovídá noci a je symbolizovaný vodou a zemí. Jang je světlejší element, který se vyznačuje veselou, aktivní, mužskou energií, odpovídá dni a je symbolizovaný větrem a ohněm. V čínské kosmologii vznikl vesmír z prvotního chaosu hmotné energie uspořádané do cyklů jinu a jangu a získávající podobu věcí živých i neživých. Jin je receptivní a jang aktivní princip a projevují se různými formami změn či rozdílů, jako jsou roční období, krajina (stinný sever a jasný jih), pohlavní styk (žena a muž), stvoření muže a ženy jako osobnosti nebo v sociopolitických dějinách (řád a zmatek).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Changxi na anglické Wikipedii.

  1. a b LEWIS, Mark Edward. The flood myths of early China. Albany: State University of New York Press 1 online resource (vii, 248 pages) s. Dostupné online. ISBN 1-4237-6619-9, ISBN 978-1-4237-6619-3. OCLC 65339516 
  2. a b c Changxi. Mythopedia [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WU, Zhongxian. Heavenly stems and earthly branches - TianGan DiZh : the heart of Chinese wisdom traditions. London, England: [s.n.] 1 online resource (270 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-85701-158-9, ISBN 0-85701-158-8. OCLC 880453957 
  4. MONAGHAN, Patricia. Encyclopedia of goddesses and heroines. Revised edition. vyd. Novato, California: [s.n.] xii, 432 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-60868-217-1, ISBN 1-60868-217-X. OCLC 865297564 
  5. Religions in the modern world : traditions and transformations. Third edition. vyd. Abingdon, Oxon: [s.n.] xvi, 598 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-85880-9, ISBN 0-415-85880-1. OCLC 916409066