Denivka plavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDenivka plavá
alternativní popis obrázku chybí
Denivka plavá (Hemerocallis fulva var. fulva)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďasfodelovité (Asphodelaceae)
Roddenivka (Hemerocallis)
Binomické jméno
Hemerocallis fulva
L., 1762
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Denivka plavá (Hemerocallis fulva) je druh jednoděložných rostlin z čeledi asfodelovité (Asphodelaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalé byliny vysoké 40 až 150 cm.[1] Listy jsou nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji dvouřadě, jsou ploché nebo žlábkovité, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, žilnatina je souběžná. Květy se objevují v červnu až srpnu, jsou oboupohlavné. Plod je suchý, pukavý, tobolka. Při pěstování v ČR není rostlina fertilní.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl rod denivka řazen do samostatné čeledi denivkovité (Hemerocallidaceae).

Použití[editovat | editovat zdroj]

Rostliny lze použít v ČR jako okrasné rostliny. Jsou efektní v trvalkových záhonech a volných skupinách. I když jed­notlivé květy nemají dlouhé trvání, postupně nakvétají další, takže denivka kvete poměrně dlouho.[L 1]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Nároky[editovat | editovat zdroj]

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) rostou nejlépe na slunci. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, nepříliš vlhká, zásobená živinami. Vydrží dlouho na stanovišti bez přemnožení. Snáší exhalace, obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V zahradnické praxi se rozmnožuje dělením trsů.[L 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hemerocallis fulva in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VANĚK, Vlastimil; VAŇKOVÁ, Jana. Trvalky. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1982. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]