Wikipedista:Palu/Pískoviště

Lešon kena’an, jazyk kenaanský nebo kenaanština je termín označující ještě blíže nedefinovanou a intenzivně zkoumanou variantu staročeštiny z 10. - 13. století zapisovanou foneticky hebrejským písmem, která byla objevena v tzv. staročeských glosách nacházejících se v některých starověkých hebrejských spisech. Pojem Židé vnímali jako jazyk většiny, jazyk Čechů, jazykovědci nyní zkoumají jeho odlišnosti oproti standardní staročeštině té doby a snaží se jej na základě toho definovat. Nejbližším pojmem se v tuto chvíli v průběhu výzkumu jeví pracovně pojem religiolekt staročeštiny, a to v rané fázi, lišící se především písmem.

Širší pojetí termínu

V širším pojetí jsou termínem lešon kena’an označovány i další slovanské židovské varianty jazyků, jako například židovská varianta staropolštiny. Opět se od většinových jazyků odlišovaly především svým písmem. Nejvíce dochovaných textů lešon kena’an však pochází právě ze staročeštiny. Dříve existovala otázka, zda lešon kena’an není samostatný židovský západoslovanský jazyk, kterým se hovořilo na území Čech, Polska a Lužice jako tzv. lingou francou. Čeští judaisté jako Uličná nebo Šedinová ale toto na základě rozborů textů odmítají. Zůstává otázka, zda šlo o jazyk totožný se staročeštinou a nebo jestli je to její dialekt. Podle Jakobsona je původně pojem Kenaan souhrnným označením pro všechny Slovany, jejich země a jazyky a v 11. až 12. století se zúžil na Čechy, jejich jazyk a území. Jako variantu staročeštiny tak lešon kena’an považují kromě Jakobsona např. Mazon nebo Reinhart, jiní lingvisté mají ale jiný postoj a škála na opačné straně se zastavuje až u svébytných židovsko-slovanských jazyků v podání Wexlera. Tento názor ale nemá větší podporu.

Spor ohledně definice

Není možné rozhodnout, zda šlo o první fázi dialektu či religiolektu staročeštiny nebo první fázi samostatného jazyka. De facto lze jazyk srovnat s ranou fází jidiš, kdy se ještě jidiš výrazně neodlišoval od středověkých německých dialektů. Čeští judaisté jako Uličná nebo Šedinová se však spíše přikloňují k Jakobsonovi a jazyk označují buď jako první fázi regiolektu staré češtiny, až na písmo takřka s ní totožného, nebo přímo jako staročeštinu psanou hebrejským písmem, což by mělo za důsledek mimo jiné možnost doplnění podle nalezených glos staročeský slovník. V jazyku totiž nenacházejí dostatečné odlišnosti, aby podpořili teorie svébytného dialektu nebo dokonce jazyka. Zároveň ale za určitých okolností vznik takového jazyka nevylučují, podobně jako k tomu nakonec došlo i u jidiš. To by bylo možno posoudit až z pozdějších textů dalších vývojových fází, ty však kvůli následné germanizaci Židů na území Česka nevznikly.

Výzkum textů

V minulosti tyto texty zkoumal z lingvistů pravděpodobně jako první Roman Jakobson, nejčastěji je citována jeho první ze třech studií Řeč a písemnictví českých židů v době přemyslovské z roku 1957. Z jiného úhlu pohledu texty zkoumali i hebraisté, v čele s Otto Munelesem, na kterého navázali Sadek - Heřman a Šedinová. Na konci roku 2010 se texty při spolupráci bohemistů, slavistů a hebraistů začaly intenzivně zkoumat a zpracováno bylo dosud (leden 2011) cca 100 glos ze spisů Abrahama ben Azri’ela a Jichaqa ben Moše. Zatím nepadl konečný verdikt ohledně klasifikace, pracovně se ale pracuje s pojmem religiolekt, a to v rané fázi, lišící se především písmem.

Termín Kenaan

Termín lešon kena’an označuje jazyk, kterým Židé mluvili na slovanském území. Jméno Kenaan pochází z bible (Gn 9,25), kde je Kenaan nazván otrokem svých bratří. Obvykle bývá motivace označení slovanského území tímto jménem vykládána tak, že na slovanských území se obchodovalo s otroky a Slované měli prodávat do otroctví i své vlastní lidi z téhož kmene. Druhá možnost je pak výklad Kenaanu jako země zaslíbené, čili země, kde židovský národ nachází příznivé podmínky.

Prameny

• Mladi lingviste_Lenka Uličná.rtf
• Dialog myšlenkových proudů středověkého judaismu_J. Šedinová a kol..doc