Wikipedista:Niusereset/Pravda o exodu

Tutanchamon - Zamlčená pravda o biblickém exodu

• COLLINS, Andrew; OGILVIE-HERALD, Chris. Tutanchamon - Zamlčená pravda o biblickém exodu. Překlad Alice Chocholoušková. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2008. 423 s. ISBN 978-80-7207-695-6. 

Navzdory svému konspirativnímu zaměření (tzn utajení nálezu papyrů v Tutanchamonově hrobce, které popisují jiný exodus) je to velmi dobře napsaná kniha, která vychází z faktů.

Velmi podrobně popisuje určité aspekty Amarnského období včetně nejnovějších poznatků ohledně totožnosti některých členů tehdejšího dvora, stejně jako podrobně popisuje průběh objevení hrobky i následných událostí okolo jejího vyklízení (spory ohledně koncese) včetně tajemné smrti pátého lorda Carnavorna. Dále je také i velmi dobře popsaná politická situace na východu v té době (tedy rodící se základy budoucího židovského státu, potýkající se s protesty arabů a slábnoucí podporou západních států)... zkrátka spoustu zajímavých věcí, které dohromady dokreslují celou záležitost jak ohledně exodu tak i ohledně důvodů pro "utajení nalezených papyrů", které by (podle autorů) zpochybnily právo židů na oblast Palestiny, na němž sionistické hnutí stavělo své požadavky, což by pro něj v té době (tedy polovina 20tých let) znamenalo konec, vzhledem ke slábnoucí podpoře západu a rostoucímu odporu Arabů (jen Británie to podporovala a měla na tom zájem, který by tím byl vážně ohrožen)

Každopádně... ať již nějaké papyry skutečně existovaly nebo ne, kniha taky podrobně rozebírá události Exodu, předkládá důkazy ohledně totožnosti boží hory Sín ale hlavně porovnává svědectví Exodu s dobovými nežidovskými zdroji o této události, což shledávám za nejzajímavější. Přičemž tahle část knihy se vůbec neopírá o jakoukoliv existenci papyrů v Tutanchamonově hrobce, popravdě sami autoři předkládají, že exodus samotný proběhl až za Haremheba, tedy řadu let po Tutanchamonově smrti. To znamená, že případně nalezené papyry v Tutanchamonově hrobce mohly popisovat pouze události Exodu předcházející a k exodu směřující, nikoliv exodus samotný.

Podle nežidovských zdrojů v oblasti východu na sklonku amarnského období řádila morová epidemie, která na mnoho let sužovala řadu států a tato morová rána byla tehdejšími obyvateli vnímána jako hněv bohů. Nežidovské zdroje vyjadřující se k samotnému exodu hovoří o tom, že Farao vykázal ze země všechny nemocné a nečisté (proti kterýmžto popisům Exodu se Flavius Iosephus rozhořčeně bránil v svém spise Proti Apiónovi)

Dáme-li si tyto dvě věci dohromady, tedy epidemii na sklonku Amarnského období a zkazky o vyhnání nečistých a nemocných... Lze z toho odvodit přímou souvislost těchto dvou událostí. Navíc skutečnost,že o židovském exodu není v egyptských zdrojích žádná zmínka tuto dataci jen potvrzují. Znamená to totiž, že k exodu došlo v době, kdy se Egypt utápěl ve zmatcích z podiné reformace a jejího odstraňování, kterémužto nedostatku zdrojů Haremhem napomohl tím, že se prohlásil za přímého nástupce Amenhotepa III. a mnoho důkazů hovořících o jeho předchůdcích nechal odstranit či předělat.

Autoři předpokládají (nikoliv neoprávněně) že epidemie musela sužovat i Egypt. Ten konec-konců se zasaženou oblastí přímo sousedil a dokonce do ní částečně i zasahoval. A stejnětak předpokládají že i Egypťané viděli epidemii jako trest bohů. Měli i důvod takto smýšlet, vzhledem k tomu, že na několik let bylo zakázáno bohy uctívat a místo toho byl nastolen kult jednoho boha Atona. Předpokládají, že Haremheb nechal vyhostit všechny bývalé Atonovy kněze a všechny atonisty, stejně jako s nimi vyhostil ze země i cizince ze západní asie, kteří v Egyptě žili a označil je za důvod epidemie. Tím se dostáváme k osvětlení pojmu nečistých a nemocných.

V knize bylo poukázáno i na to, že takřka všichni v starém zákoně jmenovaní členové izraelského kmene Lévijců, z něhož pocházeli kněží, mají jména egyptského původu. Autoři předpokládají, že buď se jednalo o skupinu cizinců, kteří byli nejvíce asimilováni egyptskou kulturou a nebo mohlo jít přímo o skupinu egypťanů. Autoři se přiklonili spíše k variantě druhé, což spolu s časovým a kontextovým zařazením události se jeví jako nejpravděpodobnější, že šlo o skupinu atonistů a atonových kněží. Skutečnost, že kněží ve starém zákoně popisovaní pocházeli z kmene Lévijců jejich egyptsko-atonistický původ jen podtrhuje.

Přičemž hledání společných kořenů atonismu a židovství není nijak nová, vzhledem k časové blízkosti atonismu a prvních zmínek o židech se předpoklady a teorie na toto téma objevují už takřka sto let. Nicméně v této knize jsou na základě nežidovských zdrojů a jejich porovnávání s židovskými texty předloženy nové důvody k vytvoření přímého pojítka.