Wikipedista:Malyjan3
Pod slovem houba si většina lidí představuje pouze jedlé nebo jedovaté kloboukaté houby našich lesů. Skutečná náplň termínu houba je velmi obsáhlá. Do velkého a dosud stále neznámého světa hub patří skoro 100 000 druhů, které převážnou většinou tvoří mikroskopické organismy jako jsou plísně, kvasinky, rzi, sněti a mnohé jiné. Ačkoli je jejich vzhled, způsob života, nebo praktický význam značně odchylný, všechny se počítají mezi houby. Houby jsou výtrusné rostliny, které nemají listovou zeleň. Proto si nemohou vyrobit z neústrojných látek ústrojné, tak jako zelené rostliny, ale musí je získávat z odumřelých nebo živých organismů. Prvé zařazujeme mezi tak zvané saprofytické, druhé parazitické houby. Vlastní tělo houby se nazývá podhoubí - mycelium. Je to soubor houbových vláken, z kterého za příznivých podmínek vyroste plodnice, často složité stavby, kterou všeobecně nazýváme "houba". Nejdůležitější význam hub na Zemi spočívá v tom, že svojí činností se zúčastňují při odstraňování mrtvých organizmů a jejich zbytků. Spolu s bakteriemi rozkládají složité ústrojné látky na jednoduché, které se takto mohou opět zapojit do koloběhu látek v přírodě. Bez této činnosti by se zastavil život na Zemi. Tímto způsobem obohacují houby půdu výživnými látkami a tím zvyšují její úrodnost. Bez činnosti hub bychom neznali ani chléb, pivo, víno, jogurt a jiné produkty kvasného průmyslu. Dnešní medicínu si neumíme představit bez účinných látek obsažených v některých houbách. Objevením antibiotik, baktericidních a fungicidních látek rozvinul se chemický a farmaceutický průmysl. Některé druhy hub obsahují specifické látky, které brzdí zhoubné dělení buněk v lidském organismu a lékaři usilují využít tuto jejich vlastnost při léčení rakoviny. Mnohé saprofytické a parazitické houby vyvolávají na rostlinách mnohé choroby, čímž na druhé straně způsobují zemědělství a lesnímu hospodářství značné škody. Také jsou příčinou různých onemocnění zvířat a člověka. Člověk používal houby od pradávna. Roční produkce jedlých hub v našich lesích přesahuje několik milionů kilogramů. Podstatnou část plodnice tvoří voda, zhruba 90% zbytek připadá na sušinu. Z toho bílkoviny tvoří 30 - 50%. Zbytek jsou různé anorganické soli\ Fe, J, P, Zn, Cu, K, Na, Ca, Co a Ti\ cukry, tuky a vitamíny\ A, B, C, D, PP a K\. Výživná hodnota hub je velmi malá a rovná se přibližně výživné hodnotě ovoce a zeleniny, tj. v přepočtu 20-50 kcal. na 100g. Pro konzum i zpracovatelské účely se u nich nejvíce hodnotí obsah aromatických a chuťových látek. V Evropě se dosud popsalo víc než 4000 druhů vyšších hub, z kterých je 100-150 prvotřídních, 300-400 dobrých, 100 jedovatých, 20 zaměnitelných a 4-5 smrtelně jedovatých. Ačkoli je jedovatých hub poměrně málo, přeci dochází k častým otravám. Jak se tomu vyhnout? Zde platí především jediné pravidlo, že houby se musí určovat a poznávat podle jejich botanických znaků. Každý praktický houbař by měl poznat především běžně rostoucí jedovaté houby, hlavně však muchomůrku zelenou a její příbuzné druhy. Jedovaté látky vyvolají u člověka různé poruchy spojené s nepříjemnými těžkostmi, které mohou končit smrtí. Nejtěžší otravu způsobuje muchomůrka zelená. Otrava touto houbou končí převážně smrtí. První příznaky se projeví po 7-24, ba i po 40 hodinách, kdy jed se již dostal do krevního oběhu. Při každé otravě třeba ihned vyhledat lékařskou pomoc. Ještě před tím se snažíme co nejdříve z těla odstranit houbové jídlo, nutíme otráveného ke zvracení podáváním mléka, vody, černé kávy,živočišného uhlí apod. Vedle otrav jedovatými houbami, mohou nastat onemocnění způsobená také jedlými houbami, které byly přestárlé, promočené a v rozkladu.