Otevřené vzdělávací zdroje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logo OER

Otevřené vzdělávací zdroje (anglicky: Open Educational Resources, odtud zkratka OER) jsou volně přístupné, otevřeně licencované dokumenty a média, která jsou využívána pro výuku, učení a hodnocení, jakož i pro výzkumné účely.[1]

V důsledku hnutí za otevřenost se jedná o převládající trend v oblasti distančního, resp. otevřeného a distančního vzdělávání.[2] Rozvoj a podpora otevřených vzdělávacích zdrojů jsou často motivovány touhou omezit komodifikaci znalostí,[3] a poskytnout alternativní či vylepšené vzdělávací paradigma.[4] OER nalézají uplatnění jak v rámci vysokého školství[5], tak na dalších stupních a jsou důležitou oporou udržitelného rozvoje.[1] V současné době, díky masivní digitalizaci, se stávají hlavními studijními materiály a mohou tak mít na znalosti žáků větší vliv než tištěné materiály.[6][7]

Vymezení rozsahu a povahy otevřených vzdělávacích zdrojů

Lze najít mnoho různých definicí Otevřených vzdělávacích zdrojů (OER).[8] Termín byl poprvé použit na fóru "Open Courseware", pořádaném UNESCO v roce 2002, kde byly označeny jako "výukové, učební a výzkumné materiály na jakémkoliv médiu, v digitální či jiné podobě, které jsou licencovány jako veřejné vlastnictví nebo pod jinou otevřenou licencí, která umožňuje neplacený přístup, používání, adaptaci a další šíření dalšími uživateli buď zcela bez omezení, nebo s malým omezením. Otevřená licence je postavena ve stávajícím rámci práv duševního vlastnictví dle příslušných mezinárodních úmluv a respektuje autorství práce". Často je také citována definice Nadace Williama a Flory Hewlettových, která definuje OER jako:

"Výuka, učení a výzkumné zdroje, které jsou ve veřejném vlastnictví, nebo byly vydány pod takovou licencí duševního vlastnictví, které umožňuje jejich volné použití a opětovné modifikace ostatními uživateli. Otevřené výukové zdroje zahrnují veškeré kurzy, studijní materiály, moduly, učebnice, streaming videa, testy, software a jakékoli jiné nástroje, materiály nebo techniky používané na podporu přístupu ke znalostem "[9].

Reference

  1. a b DLOUHÁ, Jana; PETIŠKA, Eduard; DLOUHÝ, Jiří. Opportunities and Risks of the Use of Open Education Resources in Environmental Disciplines at University Level in the Czech Republic: A Criteria for Assessing Quality. Envigogika. 2015-12-05, roč. 10, čís. 4. Dostupné online [cit. 2016-06-28]. ISSN 1802-3061. DOI 10.14712/18023061.503. 
  2. Bozkurt, A., Akgun-Ozbek, E., Onrat-Yilmazer, S., Erdogdu, E., Ucar, H., Guler, E., Sezgin, S., Karadeniz, A., Sen, N., Goksel-Canbek, N., Dincer, G. D., Ari, S.,& Aydin, C. H. (2015). Trends in Distance Education Research: A Content Analysis of Journals 2009-2013. International Review of Research in Open and Distributed Learning, 16(1),330-363. https://www.academia.edu/11056576/Trends_in_Distance_Education_Research_A_Content_Analysis_of_Journals_2009-2013
  3. KAUPPINEN, Ilkka. Different meanings of 'knowledge as commodity' in the context of higher education. Critical Sociology. 29 January 2013. Dostupné online [cit. 23 April 2013]. DOI 10.1177/0896920512471218. 
  4. SANCHEZ, Claudia. Intel® Learning Series blog [online]. Intel Corporation [cit. 2013-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-29. 
  5. Dana Kapitulčinová, Kateřina Spustová, Mária Nemcová, Eduard Petiška, Jana Dlouhá. (2015). Analýza využívání termínu Open Educational Ressource na českých vysokých školách v mezinárodním kontextu, Aula, 23/2015, č. 2. Online: http://www.csvs.cz/aula/index.php?page=aktual
  6. Školy by měly začít kultivovat digitální učební texty - ceskapozice.lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. 2016-08-20 [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. 
  7. V digitálním věku by se školy měly začít učit, jak nově učit | Téma. Lidovky.cz [online]. 2015-08-15 [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. 
  8. wiki.creativecommons.org [online]. Creative Commons [cit. 2013-04-18]. Dostupné online. 
  9. The William and Flora Hewlett Foundation [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy