Mikro 4/3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Systém Mikro 4/3 (anglicky Micro Four Thirds, MFT) je standard pro konstrukci bezzrcadlovek a videokamer vyvinutý firmami Olympus a Panasonic. Byl představen 5. srpna 2008[1].

Snímač systému Mikro 4/3 má velikost a specifikaci shodnou se systémem 4/3 navrženým pro digitální zrcadlovky. Neobsahuje však prostor pro sklopné zrcátko a optický hranol, což umožňuje zmenšit velikost těla přístroje, zkrátit vzdálenost mezi objektivem a snímačem a díky tomu zmenšit i rozměry objektivu. Existují nicméně adaptéry, které umožňují na přístroje systému Mikro 4/3 nasadit i objektivy jiných systémů.

Snímač a poměr stran[editovat | editovat zdroj]

Relativní velikosti snímačů, Mikro 4/3 je červený obdélník Four Thirds System

Snímače systému 4/3 a mikro 4/3 bývají obvykle označovány jako typ 4/3. Označení je odvozeno z poměru stran 4:3, který je běžný u kompaktních fotoaparátů, nikoli však u digitálních zrcadlovek (zde je nejobvyklejší poměr 3:2 převzatý z kinofilmu). Konkrétní rozměry celého snímače činí 18 × 13,5 mm (úhlopříčka 22,5 mm), z toho je aktivní plocha o rozměrech 17,3 × 13,0 mm (úhlopříčka 21,6 mm). Plocha snímače je přibližně 220 mm2. To je zhruba o 40 % méně než plocha snímače APS-C, ale devítinásobek plochy snímače 1/2,5", běžného v kompaktních přístrojích.

Standard Mikro 4/3 požaduje, aby přístroje byly schopny zaznamenávat obraz s několika poměry stran: Kromě vlastního 4:3 i 3:2 (tradiční formát digitálních zrcadlovek), 16:9 (nativní pro HD video) a 1:1 (používaný u středoformátových přístrojů). Až na výjimky přístroje zaznamenávají v nativním formátu 4:3 a jiné formáty vytvářejí následným ořezem.

Bajonet[editovat | editovat zdroj]

Bajonet objektivu Panasonic Lumix G 14mm F2.5 ASPH

Systém Mikro 4/3 definuje nový typ bajonetu pro upínání objektivů se vzdáleností objímky od snímače menší než 20 mm – poloviční proti systému 4/3. Chybějící zrcátko umožňuje výrazně snížit hloubku těla přístroje. Zobrazení fotografované scény ve všech modelech zajišťuje displej či hledáček, na který se promítá obraz hlavního snímače. Na některé modely lze osadit samostatný optický hledáček, obvykle určený pro konkrétní ohniskovou vzdálenost. V takovém případě ale vzniká problém s paralaxou.

Objímka bajonetu Mikro 4/3 má průměr kolem 38 mm (o 6 mm méně než 4/3). Pro přenos dat mezi objektivem a tělem slouží 11 kontaktů (o dva více než 4/3). Olympus deklaruje plnou zpětnou kompatibilitu objektivů systému 4/3 se systémem Mikro 4/3, samozřejmě při použití odpovídajícího mechanického a elektrického adaptéru. V produkci třetích výrobců lze nalézt i adaptéry pro objektivy mnnohých jiných systémů – Canon, Nikon, Pentax, Leica M, Leica R, Olympus OM a další. Omezením je, že tyto objektivy (v angličtině označované "legacy lenses", zděděné objektivy) lze používat jen v manuálním režimu s ručním zaostřováním i nastavením clony.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Olympus and Panasonic announce Micro Four Thirds", Digital Photography Review, 2008-08-05. Ověřeno k 2008-08-05. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]