Diskuse:Oficiální čínské jméno

Není mi zcela jasné, co toto heslo má znamenat - to patří jako zmínka někam jinam, snad pod Čínu, nebo i jinam. Co s tím? -jkb- 11:27, 7. 1. 2005 (UTC)

Pokud mne paměť nešálí, tak tato informace byla původně u Václava Wolfa - to je ten, co dopomohl Katolické teologické fakultě ke krizi na přelomu 90. a 00. let a nakonec musel problém Wolfa řešit Vlk ;-). Původní autor psal, že Wolf se chystá na nějakou stáž do Honk Kongu a že kvůli tomu musel dostat to oficiální čínské jméno. Pak tuto informaci vyčlenil jako samostatný článek, protože se ukázalo, že to s tou cestou do Číny není až tak jisté. Možná by se to mohlo nějak zakomponovat do článku o čínštině. --Luděk 11:52, 7. 1. 2005 (UTC)

Já jsem se tehdy pokoušel něco o takové praxi vygooglovat v angličtině, že bych to případně rozšířil, ale narazil jsem jenom na pár nejasných zmínek. Ale třeba jsem hledal špatně. --Malýčtenář 13:08, 7. 1. 2005 (UTC)

Problém je, že Čína je absolutní minipahýl. Dle mne by to mělo přijít tam do nějaké kapitoly jako Mezinárodní vztahy atp.; je-li to čistě linguistická záležitost, aby to přišlo do čínstiny, nevím. Nemohl by se ten text překopírovat do Diskuse:Čína s příslušnou poznámkou, aby se dal později do článku: -jkb- 09:15, 9. 1. 2005 (UTC)

Dotyčný měl jet do Hongkongu. Jinak pro překlad jmen cizinců do čínštiny jsou v zásadě možné dva postupy. První vychází pouze z fonetiky - vezmou se znaky, které se vyslovují "tak nějak podobně" jako původní jméno a těmi se cizí jméno zapíše. Bohuže fonetika čínštiny je chudší než jiných jazyků, takže podobnost je opravdu jen přibližná. Druhá možnost je pro cizince vytvořit jméno podle čínských zvyklostí s přihlédnutím k jeho výslovnosti, a občas i významu. Čínské jméno začíná příjmením - v 99.99% případů jednoslabičné Wang, Li. Může být i dvou slabičné (Sima, Ouyang atd.) Zbylé jeden či dva znaky jsou jméno. Na rozdíl od jmen v evropských jazycích, která jsou většinou "pouze" jména a ztratila již původní význam, čínská jména nejsou zvláštní částí slovní zásoby čínštiny. Výběr těchto znaků byl vždy zásadní věcí a podléhalo mnoha různým zvyklostem, např. všechny děti stejného pohlaví v jedné generaci měly první znak shodný: např. Mao Zedong (Mao Ce-tung v české transkripci) měl dva bratry, kteří se jmenovali Mao Zemin (Mao Ce-min) a Mao Zetan (Mao Ce-tchan). Znaky počtem tahů a dalšími charakteristikami musely "ladit" z hlediska teorie jin a jang, z hlediska teorie pěti prvků (pokud třeba astrologicky datum narození obsahovalo dřevo, kov, zem a vodu, tak jméno mělo obsahovat pátý element, oheň) atd. Běžně si učenci, umělci i politici jména v průběhu živoat měnili tak, jak se měnili i jednotlivé etapy, které prožívaly. Jméno bylo prostě bylo vnímáno jako zásadní symbol, který determinuje svého nositele. V dnešní moderní Číně se tyto tradice již tak nedodržují, byť v ČLR třeba v generaci narozené po válce jsou běžná jména obsahující znaky s "budovatelskými" významy, jako "budovat", "vlast" apod. Mnoho Číňanů, obzvláště mimo území ČLR (ale i zde tento trend již nastoupil), dnes používá hovorově jména západní, nebo západně vypadající, i když v dokladech mají stále jméno čínské. Cizincům lze proto vytvořit i jméno podle čínského vzoru: Petr Skála lze přepsat jako "Shi Pite", kde Shi je čínské příjmení, znak s významem "kámen", a "Pite" je již ustálený foetický přepis jména Petr. Kdo ví, že "Petr" znamenalo původně "skála" (viz. petrochemie, "petrol" apod.), má z takovéhoto převodu dvojnásobné potěšení. Prameny: Liu Yuan, ed., Quming - Zhongguoren quming mingming wanquan shouce, [Výběr jména - definitivní příručka výběru jména a pojménování Číňanů], Peking, 2004 Lu Tong, Cao Jiawei, 500 Famouse Chinese Names, Singapore, 2004 Lip, Evelyn, Choosing Auspicious Chinese Names, Singapore, 1988