Diskuse:Jiří Winter Neprakta

Nerozumím tomuto: Neprakta studoval na vysoké škole několik semestrů před uzavřením vysokých škol. Ale v době uzavření českých VŠ měl podle článku 15 roků. Pokud by studoval "několik semestrů", musel by začít ve čtrnácti. Byl geniální? Nebo je špatně datum narození? Nebo je špatně něco jiného?-- Tento nepodepsaný komentář přidal(a) uživatel(ka) 78.128.167.133 (diskuse) 13.09.2009, 01:18 SELČ‎ (CE(S)T)

Na vysvětlení nesrovnalostí přiklám několik vět stran životopisných dat pana Jiřího Wintra-Neprakty:

• JIŘÍ WINTER – NEPRAKTA se narodil a vyrostl v Holešovicích, do základní školy chodil do Rajské ulice, pak navštěvoval malostranskou reálku. Ač ho vždy zajímaly přírodní vědy, po maturitě, protože byly zavřené vysoké školy, se dal zapsat na střední grafickou školu. Malířský talent v něm objevil už na reálce známý grafik prof. Skrbek. Na grafické škole měli největší vliv na utváření jeho výtvarné povahy profesoři B.S.Urban a F.Rubeš, a svým příkladem doplňovali to, co Winter sám nevycítil a neokoukal od svých výtvarných lásek - od moderního protestanta v umění Felixe Jeneweina a malíře-žurnalisty V.H.Brunnera. Jenewein na Wintra zapůsobil silně vytahovanou kresebnou linií na způsob malby na sklo, tzv. grisaille a Brunner kreslířskou zákonitostí, jež plně odpovídala potřebám novin, které se Wintrovi měly stát hlavním polem působení. Než však mohl výtěžky dosavadního studia uplatnit, byl dvacetiletý adept výtvarné múzy za přechovávání zbraní zatčen gestapem a odsouzen k šesti letům žaláře. Trest si odpykával v káznici v bavorském městě Bernau a domů se vrátil v červnu 1945. Houževnatě se pustil do výtvarné práce. Nejdříve se věnoval portrétní tvorbě a aktům, avšak doba nebyla nakloněna této výtvarné disciplině. Využil svou zálibu v přírodních vědách a začal dělat ilustrace přírodovědeckých knih a časopiseckých statí. Velkým vzorem mu byl profesor Obenberger, entomolog Národního muzea, píšící do novin články o přírodě, jež si sám ilustroval. Winter doprovodil „vědeckou ilustrací“ několik knih a začal studovat Přírodovědeckou fakultu UK. Kvůli vojenské službě studium sice nedokončil, ale poznatky z oboru se mu staly studnou námětů a znalostí pro další výtvarnou práci. Jednou z takových možností byla spolupráce s věhlasným antropologem, profesorem Vlčkem, který zkoumal kosterní pozůstatky českých knížat a králů. Jiří Winter podle Vlčkem zjištěných skutečností vytvořil několik portrétů přemyslovských knížat. Pro Vatikán, v období přípravy svatořečení Zdislavy z Lemberka, nakreslil portrét této světice.
• Od útlého mládí se zajímal o orientalistiku, starožitné umění a kuriozity. Při vyhledávání starožitností se seznámil s Bedřichem Kopecným, stavebním inženýrem a příležitostným literátem. Stejné záliby vedly k přátelství a po čase i ke společné práci – pod kolektivním pseudonymem Neprakta začali od listopadu roku 1949 uveřejňovat kreslený humor. Protože i Kopecný se cítil být výtvarně nadán, rozhodovali se zprvu, kdo z nich bude vymýšlet a kdo kreslit vtipy. Záhy si ale úlohy rozdělili a Winter pomalu nacházel svůj osobitý a nezaměnitelný výtvarný styl. Do roku 1970, kdy Kopecný pro nemoc přestal dodávat náměty, vytvořili společně téměř 10.000 obrázků.
• Pro zavedenou „firmu“ bylo úmrtí jednoho z protagonistů krutou ranou. Řadu let Winter ilustroval povídky a knihy spisovatele Miloslava Švandrlíka. Autor Černých baronů se po roce 1970 dostal do nemilosti osob, rozhodujících o vydávání literárních děl a tak rád přijal nabídku spolupráce na kresleném humoru. Tato spolupráce byla nadmíru úspěšná. Více než 25.000 společných vtipů je v českých zemích nepřekonaným rekordem a Jiří Winter-Neprakta je právem zapsán do Guinnessovy knihy za 35.000 publikovaných kreslených vtipů.
• Výčet Wintrovy umělecké činnosti je nutno doplnit i řadou dalších děl, známých široké veřejnosti po tři generace. Kromě velkého množství kreslených vtipů, uveřejněných v českých, slovenských i zahraničních novinách a časopisech, je jméno Neprakta pod stovkami plakátů a reklamních letáků i v závěrečných titulcích kreslených filmů. V divadelních programech byl uváděn jako výtvarník a návrhář kostýmů, v tiráži více než 300 knih jako ilustrátor, jako autor je na obalech hraček a společenských her.
• Bohatá je také Nepraktova výstavní činnost. Od první výstavy v listopadu 1953 v SVU Marold jich do současnosti bylo přes 250. Nejen doma, ale také v zahraničí - skoro ve všech zemích Evropy, na Kubě, v Maroku, Kanadě, Japonsku a nejdále až v Austrálii.
• Neprakta je všudypřítomným fenoménem, jenž nevynechal téměř žádnou z oblastí, kde lze jeho výrazný výtvarný rukopis uplatnit.

Nepraktolog 30. 4. 2010, 14:48 (UTC)