Diskuse:An Exceptionally Simple Theory of Everything

Podle Vlnové Teorie Éteru (Aether Wave Theory, zkr. AWT) lze model Lisi Garretta intepretovat fyzikálním inerciálním systémem ("éterem") s nekonečně vysokou hustotou energie a hmoty, tvořeným fluktuacemi sebe sama. Jako názorný "pokojový" model takovéhoto fyzikálního systému může sloužit kondenzující superkritická pára, což je v laboratorní praxi nejdostupnější systém s vysokou hustotou hmoty a energie současně. V počátku kondenzace se z takového systému vylučuje kapalná fáze v houbovitých fluktuací a dokonce lze někdy pozorovat náznaky rekurzívního chování: fluktuace se chovají jako samostatné částice a vytvoří fázové rozhraní II. druhu (srvn. ukázka kondenzace reálného vzorku SF6 v zatavené kapiláře http://superstruny.aspweb.cz/images/fyzika/aether/supercritical2.gif).

Vlnová teorie éteru tento fyzikální model extrapoluje na nekonečně vysokou hustotu počátečního prostředí, ve kterém námi pozorovatelný vesmír tvoří jen jednu z mnoha do sebe vnořených vícerozměrných fází. Z toho vyplývají nejméně dvě, navzájem duální fyzikálních intepretace modelu Lisi Garetta: kosmologickou, uplatňující se na časoprostor na velké rozměrové škále a kvantově mechanickou pro popis struktury vakua na malé rozměrové škále (od Planckovy délky výše). Existence těchto dvou interpretací není náhodná a je důsledkem T-duality a principu AdS-CFT korespondence teorií, popisující časoprostor vně černé díry a v okolí elementárních částic.

Předně je dobré si uvědomit, že transformační grupa E8 není pouhá transformační grupa. Systém jejích kořenových vektorů může sloužit pro popis nejtěsněji uspořádané struktury N-rozměrných koulí (hyperkoulí) v hyperprostoru, které se navzájem dotýkají tak, že dotykové body (tzv. "kissing points") leží současně ve středech další generace hyperkoulí. Pro určitý počet dimenzí je takováto struktura je dokonce nekonečně periodická, tj. po určitém počtu několika málo generací středy hyperkoulí přesně obsadí dotykové body koulí o několik generací dále.

Podle Vlnové teorie éteru lze strukturu E8 interpretovat v kosmologickém měřítku následovně: Současné generace pozorovatelného vesmíru je tvořena nitrem kolapsaru, velmi husté kvantové fluktuace vakua, která je zvenčí podobná černé díře a/nebo zářícímu kvasaru. Vnitřek hvězdy je tvořen houbovitou rekurzívní strukturou, podobnou té, která se tvoří v kondenzující superkritické páře. Při kolapsu hvězdy došlo k fázové transformaci vakua, která proběhla lavinovitě z mnoha center, ze kterých se šířila zkondenzovaná fáze v přibližně kulovitých rázových vlnách, podobných zónám krystalizace, ke které dojde při nasypání zárodků do přesyceného roztoku octanu nebo thiosíranu sodného. V místě, kde došlo ke vzájemné srážce těchto zón došlo k lokálnímu zvýšení tlaku a kondenzaci nové generace vakua. Tento proces se několikrát zopakoval a v místě srážek kulových zón došlo ke kondenzaci vakua v podobě gigantických kapek viditelné hmoty - kvasarů a aktivních galaktických jader. Zbylá struktura rázových vln je dodnes patrná jako houbovité fluktuace tzv. temné hmoty, která má strukturu vzájemně propojených dodekahedronů představuje pohled, který by se nám naskýtal při pohledu zevnitř E8.

Druhá intepretace vychází z houbovité struktury vzniklého vakua, ve kterém částice tvoří vlnové balíky energie. Protože pěna uvedením energie (protřepáním) houstne, chovají se takové částice současně jako více-či méně husté bloby éterové pěny (bosony), které dále při dosažení určité kritické hustoty uzavřou vlnu energie, která je tvoří v důsledku totálního odrazu do skutečné částice (fermionu), ve které vlnový balík poskakuje na místě, odrážejíc se přitom od svých vnitřních stěn.

Pokud se hustota energie v takovém systému zvyšuje, roste význam kalibračních interakcí, tj. interakcí nejen mezi existujícími bosony, ale i interakce mezi bosony samotnými (kterými lze opravit, čili kalibrovat existující teorie). Tyto kalibrační bosony pak mohou interagovat nejenom mezi sebou navzájem, ale i mezi bosony a fermiony první generace a počet vzájemných interakcí roste geometrickou řadou. Přitom se ale všechny vzniklé částice musí navzájem stěsnat a z toho vyplývá, že jde opět o popis struktury nejtěsněji uspořádaných hyperkoulí, popsaný systémem kořenových vektorů kalibrační grupy E8. Tato geometrie tedy popisuje nejtěsnější možné uspořádání částic, tvořených svými vlastními interakcemi, tedy nejhustší možnou hmotu, která se vyskytuje např. v nitru černých děr a tvoří vakuum v naší generaci vesmíru. Každá generace fermionů je v ní obklopena vrstvou bosonů, které samy zase slouží jako fermiony pro další generaci kalibračních bosonů, atd., rekurzívně.