Tragédie občiny

Tragédie obecní pastviny (český ekvivalent k anglickému Tragedy of the Commons) je pojem vycházející z eseje Garretta Hardina "Tragedy of the Commons" z roku 1968 . Označuje situaci, kdy je určitý omezený zdroj sdílen několika jednotlivci, kteří se při jeho využívání snaží maximalizovat svůj osobní užitek. Tato snaha ovšem v konečném důsledku může vést k nenávratnému vyčerpání daného zdroje, a tedy ke snížení užitku všech jednotlivců.

Princip tragédie obecní pastviny

Výnosy a náklady u tragédie obecní pastviny

K znázornění situace uvádí Garret Hardin jako příklad takového zdroje společnou pastvinu , na které nechává více pastevců pást svá stáda dobytka. Každý kus dobytka ve stádě přináší pastevci určitý užitek (např. výnosy z prodeje masa, mléka), racionální úvahou pastevce tedy je zvyšovat počet kusů tak, aby se tento užitek zvyšoval. Stejně však uvažují všichni pastevci, čímž dochází k takovému navýšení celkového počtu dobytka na pastvině, že množství trávy na jeden kus dobytka se snižuje, čímž se snižuje i užitek z kusu (např. dobytek v důsledku snížení množství potravy pohubne a je z něj méně masa, příp. produkuje méně mléka). Může dojít i k naprostému vypasení pastviny, což má za následek další snížení užitku (zvířata pomřou), případně nenávratné poškození pastviny.

S každým přidaným kusem dobytka se zvyšuje výnos pouze majiteli daného kusu, avšak ztráty spojené s přidáním kusu (tedy poškození pastviny, snížení množství trávy na kus) sdílejí všichni pastevci (tím, že je zdroj společný všem, se snížení množství trávy na kus projeví na dobytku všech pastevců).

Individuální výnos za přidaný kus dobytka je tedy pro pastevce vyšší než náklad s ním spojený, existuje zde tedy stálá motivace přidávat další kusy dobytka.

Chování subjektů, které se snaží o výše zmíněnou privatizaci výnosů a sdílení nákladů s ostatními, se nazývá Double C - Double P Game (Commonize Costs Privatize Profits).

Esej Garreta Hardina

Shrnutí práce

Na samém začátku své eseje Hardin zmiňuje problémy, které nelze řešit technickými prostředky. Vztahuje se k nim koneckonců i samotný podtitul práce Populační problém nemá technické řešení, nýbrž vyžaduje zásadní změny ve společenských zásadách.

Zatímco řešení "technických" problémů vyžaduje pouze změnu v technologiích a žádné, či případně velmi malé, změny ve společensti; tak "netechnické" problémy jsou přesným opakem. Hardin dále tvrdí, že příčinu těchto "netechnických" problémů můžeme často spojit s růstem lidské populace, resp. rostoucím užíváním přírodních zdrojů planety Země.

Aby poukázal na důležitost těchto "netechnických" problémů, Hardin popisuje omezení v dostupnosti energie (a materiálových zdrojů) na Zemi. Tato omezení dává do vtahu s "kvalitou života", který popisuje takto: maximalizace populace sebou nutně přináší minimalizaci v užívání zdrojů na aktivity, které nesouvisí s přežitím. A platí to i naopak. Důsledek podle Hardina je ten, že dlouhodobě neexistuje předvídatelné technické řešení, které by řešilo jak k rostoucí lidské populaci, tak i úrovně životního standardu na planetě Země, kde jsou zdroje omezené.

V dalších částech své práce se Hardin snaží najít řešení k těmto "netechnickým" problémům populace a zdrojů. Pro názornost volí hypotetický příklad pastviny, kterou sdílí pastevci. U pastevců předpokládá, že mají zájem na maximalizaci svých výnosů, a tak velikost svého stáda zvýší kdykoliv, kdy to jen bude možné, neboť větší stádo znamená větší výnos.

Užitek z přidání dalšího kusu dobytka je ovšem jak pozitivní, tak i negativní:

• Pozitivní pro pastevce, který kus dobytka přidal – výnosy z něj jsou pouze jeho.
• Negativní pro celou skupinu pastevců, neboť náklady v podobě mírného znehodnocení pastviny vlivem přidáním dalšího kusu dobytka sdíli všichni pastevci dohromady.

Stěžejním bodem je právě toto rozdělení nákladů a výnosů, které je nerovné. Všechny výnosy sklízí jen ten pastevec, který zvětšuje své stádo, kdežto náklady nesou všichni pastevci dohromady. Jelikož výnosy pro jednotlivce jsou vždy větší než náklady, jako racionální chování všech pastevců se jeví takové chování, které vede k neustálému zvětšování stáda. Následkem tedy dochází k nadměrnému pasení stád a pastvina se postupně znehodnocuje; v dlouhodobém měřítku může dokonce dojít k jejímu naprostému zničení. To však nic nemění na postoji pastevců – výnosy z přidání každého dalšího kusu dobytka vždy převýší jejich náklady, které jsou s ním spojeny.

Protože je tato sekvence událostí předvídatelná z racionálního chování zainteresovaných jednotlivců, Hardin celou situaci popisuje jako "tragédii".

Příklad s pastvinou představuje hlavní jádro Hardinovy eseje. Svou myšlenku dále rozvíjí na mnohem širší pojem "pastvin" planety Země, za které označuje například zemskou atmosféru, oceány, řeky, hejna ryb, národní parky a dokonce i parkovací automaty. U všech situací naráží na vztah růstu lidské populace a přírodní zdroji, které obecně chápe jako "pastviny".

Esej se rovněž dotýká možností řešení těchto "netechnických" problémů, mezi které spadá privatizace, pokuty za znečišťování či regulace. V souvislosti s hypotetickém příkladem pastviny je označuje jako "ohrazené pastviny" (v originále termín enclosure). Hardin také popisuje historický vývoj, kdy jsou na začátku všechny zdroje přístupné jako "pastviny" (tedy neomezený přístup všech) až ke stavu, kdy jsou pastviny "ohrazené" a předmětem různých regulací, které přístup k nim buďto omezují či plně zakazují. Hardin rovněž namítá a nesouhlasí s tvrzením, že by lidské svědomí postačovalo jakožto prostředek ochrany pastvin. Zdůvodňuje to skutečností, že na tomto přístupu vydělají sobečtí jednotlivci nad těmi nesobeckými.

Význam práce

Účelem Hardinovy metafory je poukázat na to, že volný přístup a neomezená poptávka po omezeném zdroji v konečném důsledku zdroj samotný vyčerpává vlivem jeho přetěžování. Toto přetěžování může být buďto dočasného charakteru, anebo trvalé. K přetěžování dochází z toho důvodu, že výhody z něj jsou především na straně jednotlivce, kteří mají motivaci maximalizovat svůj užitek, přičemž současně dochází k tomu, že náklady z přetěžování jsou rozloženy mezi všechny, pro které je zdroj dostupný. Tato situace vede k postupnému navyšování poptávky po zdroji, a dochází tak k lavinovitému efektu, kdy po čase dochází k úplnému vyčerpání zdroje. Rychlost vyčerpání zdroje závisí primárně na třech faktorech: počet uživatelů společného zdroje, velikost jejich spotřeby a relativní velikosti zdroje.

Tragédie obecní pastviny je ovšem pořád metafora a neměla bychom se řídit její doslovnou interpretací brána doslova. Reprezentuje spíše strukturu vztahů a jejich následky. Slovo "tragédie" by nemělo být chápáno jako negativní v tradičním slova smyslu, rovněž by nemělo být bráno jako odsouzení procesů, které jsou se situací sdílení zdrojů spojeny. V anglické literatuře se rovněž často kritizovalo užití slova commons, které vedlo mnohokrát k nedorozumění. Dokonce sám Hardin vyjádřil v tom smyslu, že měl svou esej pojmenovat spíše "Tragédie neregulované pastviny".

Tragédie obecní pastviny má velký význam zejména při analyzování chování jednotlivců v oblastech jako je ekonomie, eveluční psychologie, teorie her, politologie či sociologie. Hardinova esej byla celkově velmi vlivným dílem. Za zmínku stojí také z toho důvodů, že se explicitně věnuje společenským problémům mravnosti, i když byla publikována v přední publikaci vědecké komunity - magazínu Science.

Kritika

Hardinova esej byla podrobena široké kritice, především kvůli nepřesnému popisu rozhodování jednotlivců, kteří sdílí společnou pastvinu. Často byla také kritizována skutečnost, že Hardin projevuje velký zájem a prosazuje privatizaci společných zdrojů.

Část této kontroverze pramení z nesouhlasu ohledně chování a přístupu jednotlivců - především toho, zda-li budou dlouhodobě preferovat sobecké chování tak, jak jej napsal Hardin. Někteří autoři argumentovali tím, že i sobečtí jednotlivci často najdou cestu, jak s ostatními kooperovat, protože určité omezení všech zainteresovaných slouží ku prospěchu jak celému kolektivu, tak i zájmům jednotlivce.

Hardinova obhajova jasně definovaných vlastnických práv byla často použita jako hlavní argument pro privatizaci, resp. institut soukromého vlastnictví jako takového. Opačná situace k tragédii obecní pastviny je často nazývaná tragédie neobecní pastviny (anglicky tragedy of the anticommons), která popisuje stav kdy racionálně (a samostatně) jednající jedinci ve své podstatě plýtvají určitým zdroj tak, že jej plně nevyužívají.

Tragédie obecní pastviny v teorii her

Tragédie obecní pastviny spadá v teorii her pod tzv. sociální dilema. Je verzí vězňova dilematu pro více hráčů.

U příkladu s pastvinou a dobytkem je strategií každého pastevce držet určitý počet kusů dobytka, který přinese maximální užitek (např. maximální množství mléka).

Hru lze zjednodušeně znázornit ve formě výplatní matice vězňova dilematu, kde v řádcích jsou strategie (kolik držet kusů dobytka) jednoho pastevce, a ve sloupcích jsou strategie (kolik držet kusů dobytka) všech zbývajících pastevců dohromady.

Praktické příklady tragédie obecní pastviny

• rybolov - rybaření na volném moři vede k vyhubení některých druhů ryb
• rozrůstání pouští v důsledku vypásání pastvin dobytkem
• poškozování unikátních přírodních památek, ke kterým je volný přístup
• znečišťování životního prostředí (vypouštění škodlivin do vody, vzduchu)
• odpadky na oběžné dráze
• doprava v centru města
• veřejné finanční prostředky

Řešení tragédie obecní pastviny

Privatizace zdroje

Privatizace zdroje, tedy převedení veřejného zdroje (veřejného majetku) do osobního vlastnictví, vede u soukromého majitele takového zdroje k přijmutí veškerých následků rozhodnutí, která udělá ohledně využívání zdroje.

Oproti předchozí situaci tedy nese subjekt, který rozhoduje, nejen všechny výnosy, ale i náklady (o které se při využívání sdíleného zdroje dělil s ostatními subjekty). Díky tomu lze očekávat zodpovědnější chování při využívání zdroje.

Privatizovat však nelze všechny zdroje - zatímco kolem pastviny lze postavit ohradu, aby na ní nemohla stáda jiných pastevců, např. zdroj jako vzduch ohradit nelze (u těchto zdrojů se využívá nějaké formy regulace užívání zdroje)

Regulace užívání společného zdroje

Zdroj zůstává ve veřejném vlastnictví, avšak subjektům, které zdroj užívají, jsou alokována práva a omezení k jeho užívání (např. státem).

Sem patří např. systémy povolenek či limity na těžby surovin, na rybolov, na množství vypouštěných škodlivin do životního prostředí.

Regulace porodnosti

Lidská populace exponenciálně roste, avšak přírodní zdroje jsou omezené. Hardin tvrdí , že díky tomu připadá na osobu stále menší podíl přírodních zdrojů, čímž dochází k zhoršování kvality lidského života. Znečišťování životního prostředí je důsledkem zvyšování lidské populace a tím i počtu subjektů, které produkují škodlivé látky do prostředí. Zatímco v minulosti, kdy byla lidská populace nižší, se dokázala příroda sama čistit, s rostoucí populací a vyšší mírou znečišťování je tato schopnost přírody nedostatečná. Podle Hardina je tento problém řešitelný omezením svobody lidí rodit libovolné množství dětí.

Související články

• Teorie her
• Vězňovo dilema
• Fish Banks

Externí odkazy

• The Tragedy of the Commons