Udržitelná turistika

Udržitelná turistika (nebo také udržitelný cestovní ruch) je forma cestování, která sleduje tři hlavní zájmy:

1. optimálně využívat zdroje životního prostředí a pomáhat chránit přírodní dědictví a biologickou rozmanitost,
2. respektovat sociokulturní autenticitu navštěvovaných zemí a přispívat k porozumění a toleranci,
3. poskytovat ekonomické výhody všem zúčastněným, včetně příležitostí k výdělku pro místní a přispívat tak ke zmírnění chudoby.

Je součástí konceptu udržitelnosti, kdy tedy nejde pouze o zachování a obnovu přírodních zdrojů, ale také o aspekty sociokulturní a ekonomické. Podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) je cestovní ruch udržitelný, pokud jsou zohledněny současné a budoucí ekonomické, sociální a environmentální dopady turismu a zároveň jsou adresovány potřeby turistů, průmyslu, životního prostředí a domorodých komunit .

Udržitelná turistika jako alternativa k masové turistice

Dle Světové organizace cestovního ruchu cestovalo v padesátých letech minulého století 25 milionů lidí, v roce 2018 už toto číslo stouplo na 1,4 miliardy. V posledních pěti letech se počet každoročně zvyšuje o přibližně osmdesát milionů turistů . Stoupající trend se očekává i do budoucna, například díky nárůstu ekonomik některých asijských států (Čína, Jižní Korea) a zvyšujícímu se zájmu tamních obyvatel o cestování . Koncept udržitelného cestovního ruchu má za cíl snížit negativní dopady rozmáhajícího se turismu. Cestování může být možností jak poznat místní kulturu, podpořit místní podnikatele a tuzemský cestovní ruch . Cílem udržitelné turistiky je snížit negativní dopady cestování. Ve skutečnosti mají všechny formy cestovního ruchu potenciál být udržitelné, pokud jsou správně plánovány, rozvíjeny a řízeny. Tento přístup k rozvoji cestovního ruchu se stal téměř všeobecně akceptovaným a politicky žádoucím. Jde o koncept, který pokrývá komplexně oblast cestovního ruchu, včetně zájmu o ekonomické, sociální a environmentální otázky. Může souviset s cestováním za zábavou, obchodem nebo návštěvou přátel a příbuzných a může také zahrnovat způsob zvolené dopravy do destinace.

Udržitelná turistika se snaží omezit negativní dopady masové turistiky v nejvíce turisticky vytížených oblastech. Snahou je vyhnout se změnám přírodních podmínek v prázdninových destinacích. V rekreačních oblastech je dopravní ruch omezován na minimum - návštěvníci se pohybují pěšky, případně loděmi nebo na koních. Cesta do destinace by měla být možná městskou hromadnou dopravou. Kromě možnosti rekreace jsou často součástí nabídky trávení volného času i programy ekologické výchovy. Některé chráněné oblasti jsou pak omezeny počtem turistů.

Historie konceptu a současná politika podpory

Pojem se dostal do povědomí s narůstající důležitostí fenoménu masového turistiky v 60. a 70. letech 20. století. V roce 1973 zahájila Evropská komise cestovního ruchu všestranné úsilí o rozvoj turistiky šetrné k životnímu prostředí . V roce 2014 vznikla Deklarace o odpovědném cestovním ruchu v Kapském Městě, která se více zaměřila na roli podnikání při podpoře odpovědného cestovního ruchu .

V současnosti existují různé certifikační programy, které definují standard udržitelnosti v cestovním ruchu, provádí nezávislé kontroly a udělují ekologické značky. Ty slouží ke snadnější orientaci v nabídce pro turisty. Od konce 80. let se objevuje stále více certifikačních programů. Na začátku 21. století bylo po světě více než 100 takových ekoznaček. Avšak málo z nich působí po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří například Green Globe. Příkladem sektorově specifického a regionálního programu je Modrá vlajka pro správu pláží a přístavů.

V České republice existuje vzdělávací program pro pracovníky územní veřejné správy týkající se udržitelného cestovního ruchu . V roce 2004 také proběhla konference o certifikaci trvale udržitelných aktivit v cestovním ruchu . Pro rok 2022 je vypsaný národní program podpory cestovního ruchu v ČR se zaměřením na Rozvoj základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu. S tím, že je v programu specifikováno, že jsou podporovány aktivity zaměřené na podporu udržitelné formy cestovního ruchu a ekologicky šetrné dopravy návštěvníků .

Udržitelná turistika a SDGs

Cestovní ruch má potenciál přímo či nepřímo přispět ke všem Cílům udržitelného rozvoje . A to tím, že představuje 10% světového HDP, 30% exportu služeb a jedno z každých deseti pracovních míst na světě. Konkrétně je zahrnut do cílů SDG 8, 12 a 14, které se týkají udržitelného hospodářského růstu, udržitelné výroby a spotřeby a udržitelného využívání oceánů a mořských zdrojů. Například 8.9 v SDG8 dává za cíl do roku 2030 navrhnout a implementovat politiky na podporu udržitelného cestovního ruchu, který vytváří pracovní místa a podporuje místní kulturu a produkty.

Výzvy udržitelné turistiky

Cestovní ruch patří mezi jedno z největších a nejrychleji rostoucích odvětví na trhu. Tento růst klade nároky na zbývající biologicky rozmanitá stanoviště a domorodé kultury. Výzvy, které s sebou přináší požadavek na udržitelné cestování, se týkají vysídlení a přesunů obyvatelstva, dopadů na životní prostředí a dopadů pandemie COVID-19 .

• vystěhování místních obyvatel

K vysídlení nebo přesunům místních komunit dochází kvůli snaze o zpřístupnění oblastí pro turisty. Nejčastěji se tak děje v místech, kde před příchodem cestovních společností žádný cestovní ruch neexistoval . Příkladem tohoto problému je vysídlení Masajských kmenů v Tanzanii.

• environmentální dopady

Cestovní ruch představuje asi osm procent globálních emisí skleníkových plynů . Toto procento zohledňuje leteckou dopravu i další významné environmentální a sociální dopady. Všechny různé typy turistiky jsou zasazeny a v praxi se odehrávají v určitém životním prostředí. Tímto prostředím mohou být deštné pralesy, vysokohorské oblasti, jezera a řeky, pobřeží a mořské oblasti, nebo vesnice a pobřežní letoviska. Různé druhy turistiky mají různé dopady, a to jak v oblasti emisí vypouštěných v rámci dopravy do destinace, tak i hmatatelných odpadů, které po sobě turisté zanechávají. Dopady se dají rozdělit na přímé a nepřímé, bezprostřední a dlouhodobé, nebo také blízké či vzdálené od místa turistické destinace. Příkladem může být zastavování přírodních ploch kvůli stavbě silnic a ubytování pro turisty - například i výstavby kempů.

• dopady pandemie C-19

Kvůli pandemii COVID-19 došlo v první polovině roku 2020 k poklesu počtu zahraničních turistů o 65% ve srovnání s rokem 2019 . To znamená, že v roce 2020 odcestovalo za hranice o jednu miliardu lidí méně než v roce 2019 . Země po celém světě v reakci na pandemii uzavřely své hranice a zavedly cestovní omezení. Očekává se, že se situace postupně zlepší v závislosti na zrušení cestovních omezení a rošíření vakcíny. Avšak experti z UNWTO vidí návrat turismu do doby před-pandemické nejdříve v roce 2023 . Pandemie poukázala na mnohé výzvy udržitelnosti cestovního ruchu. Dobrým příkladem je situace v České republice, kdy liduprázdná města byla kompenzována přeplněnými přírodními rezervacemi. Místní příroda nebyla na nárůst cestovního ruchu, i přes snahu ho dosáhnout, plně připravena .

Současně však pandemie vytvořila příležitost k přehodnocení stávajícího systému a postupů vedoucích k udržitelnému turismu. Cestovní ruch zpomalil natolik, že nabídl prostor k hledání nových řešení . Jedním z navrhovaných přístupů je využití technologie, která umožní turistům zůstat doma a zároveň poznávat nová místa. V rámci personalizovaných, interaktivních prohlídek v reálném čase je také možné zaměstnávat lokální průvodce .

Podobné koncepty

• Udržitelnost cestovního ruchu
• Společensky odpovědný cestovní ruch - přístupy a metody vedoucí k odpovědné realizaci cestovního ruchu. Podle Centra pro odpovědný cestovní ruch jde o turistiku, která maximalizuje užitek místních, minimalizuje negativní sociální nebo environmentální dopady a pomáhá chránit kulturu a přírodní prostředí
• Ekoturismus - účelem může být vzdělávání turistů, finanční přispívání na ochranu významných přirodních stanovišť, napomáhání ekonomickému rozvoji, nebo nárůst respektu k odlišným kulturám a lidským právům
• Dobrovolnický cestovní ruch
• Zelená turistika
• Regenerativní turismus
• Restorativní ekologie