Inovativní ekonomika

Inovativní ekonomika je rostoucí směr v ekonomické teorii, který zdůrazňuje význam inovace a podnikaní. Ve své knize z roku 1942 Kapitalismus, Socialismus a demokracie, ekonom Josef Schumpeter představuje ideu inovativní ekonomiky. Přestože Schumpetrovo dílo je z první poloviny dvacátého století, inovativní ekonomie se dostává do hlavního proudu ekonomie až v prvním desetiletí po roce 2000.

Historie

Josef Schumpeter byl jeden z prvních a nejdůležitějších ekonomů, kteří se rozsáhle zabývali otázkou ekonomické inovace. Na rozdíl od svého současníka Johna Maynarda Keynese, Schumpeter tvrdil že evoluce institucí, podnikatelé samotní a technologická změna stojí v jádru ekonomického pokroku. Podle Schumpetera lze kapitalismus chápat jen jako evoluční proces neustálé inovace a kreativní destrukce.

V 21. století vzniká teorie ekonomického růstu zaměřená na inovaci, vycházející z idejí Josefa Schumpetera. Inovační ekonomie se pokouší nalézt odpověď na zásadní problém v růstu souhrnné produktivity faktorů. Pokračující nárůst výstupů již nemohl být vysvětlen pouze nárůstem vstupů používaných v procesech industriální výroby. Inovační ekonomie se soustředila na teorii ekonomické kreativity, která měla mít dopady na teorii firmy. Inovační ekonomie kombinuje přístup heterodoxní ekonomie, která se vymezuje vůči tradičním ekonomickým konvencím, a ortodoxní ekonomie, která naopak těmto konvencím důvěřuje.

Teoretiky inovativní ekonomie jsou například Paul Romer, Elhanan Helpman, Bronwyn Hall, W. Brian Arthur, Robert Axtell, Richard R. Nelson, Richard Lipsey, Michael Porter, Keun Lee and Christopher Freeman.