Ty21a

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ty21a je živá oslabená bakteriální vakcína, která chrání před tyfem. Poprvé byla licencována v Evropě v roce 1983 a ve Spojených státech v roce 1989. Jde o orálně podávaný živý oslabený kmen Ty2 S. Typhi, ve kterém bylo odstraněno více genů, včetně genů odpovědných za produkci Vi, aby byla zaručena její neškodnost, ale zachována imunogennost. Je to jedna ze tří vakcín proti tyfu, které v současnosti doporučuje Světová zdravotnická organizace (další dvě jsou tyfusová konjugovaná vakcína (TCV) a Vi kapsulární polysacharidová vakcína).[1]

Vakcína se podává ústy a je dodávána buď jako enterosolventní tobolky nebo jako tekutá suspenze. Vakcína musí být skladována ve 2 až 8 °C, ale svou účinnost si zachová po dobu 14 dnů i při 25 °C.[2]

Lékařské použití[editovat | editovat zdroj]

Vakcína nabízí statisticky významnou ochranu po dobu prvních sedmi let.[3] Vakcína se nejčastěji používá k ochraně cestujících do zemí postižených endemickými chorobami, ale některé agentury tvrdí, že by mohla být použita v rozsáhlých veřejných preventivních programech.[2]

Polysacharidová vakcína Vi je také účinná při prevenci břišního tyfu.[3]

Dávkování[editovat | editovat zdroj]

Doporučená dávka se liší podle cílové země a přípravy. Pro ochranu jsou zapotřebí alespoň tři dávky.[4]

V USA a Kanadě se doporučuje úvodní kúra se 4 dávkami každý druhý den. Plné ochrany je dosaženo 7 dní po poslední dávce. V USA se posilující dávka doporučuje po 5 letech. V Kanadě se posilující dávka doporučuje po 7 letech.

V Austrálii a Evropě se doporučuje úvodní kúra 3 dávkami každý druhý den. Ochrany je dosaženo 7 dní po poslední dávce. Posilující dávka se doporučuje každé 3 roky pro lidi žijící v endemických oblastech, ale každý rok pro lidi cestující z neendemických do endemických oblastí.[5]

Vedlejší účinky[editovat | editovat zdroj]

Nežádoucí účinky této vakcíny jsou mírné a vzácné.[3][4]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Ty21a může také poskytovat určitý stupeň ochrany proti paratyfu A a B.[6] Tato dodatečná ochrana vakcínou proti tyfu je s největší pravděpodobností způsobena O antigeny sdílenými mezi různými sérotypy S. enterica.[7]

Pro prevenci břišního tyfu se testuje novější vakcína Vi-rEPA. Má podobnou úroveň ochrany, ale u této novější vakcíny může ochrana trvat déle.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ty21a na anglické Wikipedii.

  1. WHO position paper on typhoid Vaccines, March 2018 [online]. March 2018 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
  2. a b Typhoid vaccines: WHO position paper. Releve Epidemiologique Hebdomadaire. 2008-02-08, roč. 83, čís. 6, s. 49–59. PMID: 18260212. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 0049-8114. PMID 18260212. 
  3. a b c d MILLIGAN, Rachael; PAUL, Mical; RICHARDSON, Marty. Vaccines for preventing typhoid fever. The Cochrane Database of Systematic Reviews. 2018-05-31, roč. 5, s. CD001261. PMID: 29851031 PMCID: PMC6494485. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1469-493X. DOI 10.1002/14651858.CD001261.pub4. PMID 29851031. 
  4. a b World Health Organization Information sheet: Observed rate of vaccine reactions- Typhoid Vaccine [online]. April 2014. Dostupné online. 
  5. Salisbury D, Ramsay M, Noakes K. Immunisation against infectious disease. [s.l.]: Department of Health, 2006-12-11. ISBN 0-11-322528-8. Kapitola "Chapter 33: Typhoid", s. 418. 
  6. LEVINE, Myron M.; FERRECCIO, Catterine; BLACK, Robert E. Ty21a live oral typhoid vaccine and prevention of paratyphoid fever caused by Salmonella enterica Serovar Paratyphi B. Clinical Infectious Diseases: An Official Publication of the Infectious Diseases Society of America. 2007-07-15, roč. 45 Suppl 1, s. S24–28. PMID: 17582564. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1537-6591. DOI 10.1086/518141. PMID 17582564. 
  7. WHITAKER, Jennifer A.; FRANCO-PAREDES, Carlos; DEL RIO, Carlos. Rethinking typhoid fever vaccines: implications for travelers and people living in highly endemic areas. Journal of Travel Medicine. 2009-01, roč. 16, čís. 1, s. 46–52. PMID: 19192128. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1708-8305. DOI 10.1111/j.1708-8305.2008.00273.x. PMID 19192128. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]