Čornyj voron
Čornyj voron (rusky чёрный ворон, doslova „černý krkavec“; rovněž „černá Marusja“, чёрная Маруся[1]) byl obecný název pro sovětský vězeňský autobus určený pro přepravu zatčených. Autobus měl černou barvu a byl rozdělen na malé cely. Středem procházela chodba, po jejíž obou stranách se nacházely úzké dveře. Jednotlivé cely nebyly osvětleny a bylo v ních místo sotva pro jednoho člověka. Okna byla natřena, aby vězni nic neviděli. Vchod se nacházel vzadu.
Vězeňské autobusy tohoto typu byly využívány v době stalinismu NKVD a budily v sovětských obyvatelích veliký strach.[2] Roku 1940 takovými autobusy byli přepravováni polští zajatci z železniční stanice Gňozdovo na místo katyňského masakru.[3] Přejezd voronem popsal ve svých vzpomínkách náhodou z masakru zachráněný Stanisław Swianiewicz.[4] Termín „čornyj voron“ je používán v polských publikacích na téma Katyně,[5] zatímco „čornaja Marusja“ se objevuje mj. v poémě Rekviem Anny Achmatovové[1].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czornyj woron na polské Wikipedii.
- ↑ a b ACHMATOVOVÁ, Anna Andrejevna. Примечания к поэме "Реквием" [online]. [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ GEREMEK, Rafał. Diabelski rozkaz. Newsweek Polska [online]. 9. května 2010 [cit. 23.09.2011]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ SYNORADZKI, Michał; GRODECKI, Jacek; PLEWAKOVÁ, Victoria. Katyń. Modus operandi [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ SWIANIEWICZ, Stanisław. W cieniu Katynia. Varšava: [s.n.], 1990. ISBN 830702093X. S. 113. (polsky)
- ↑ Zbrodnia katyńska w świetle dokumentów. Londýn: [s.n.], 1989. S. 203. (polsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KADELL, Franz. Kłamstwo katyńskie. Historia pewnej manipulacji. Fakty, dokumenty, świadkowie. Vratislav: Wydawnictwo Dolnośląskie, 2008. ISBN 978-83-245-8645-5. S. 18. (polsky)
- ЛАПШИН, Федор. От зоны и до зоны. Авторевю [online]. 2007 [cit. 23.09.2011]. Dostupné online. (rusky)