Zvláštní vlak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlak společnosti Junior market s.r.o. z Uhlířských Janovic projíždějící po trati mezi stanicemi Praha-Sedlec a Roztoky u Prahy
Nostalgický parní zvláštní vlak v Turnově
Místenka na zvláštní vlak Křivoklát
Oznámení zvláštního vlaku Křivoklát na odjezdové informační tabuli ve stanici Praha-Smíchov

Zvláštní vlak je druh mimořádného vlaku, resp. tzv. vlaku jedoucího v mimořádné trase. Obecně jde o vlak, jehož jízdní řád není obsažen v grafikonu vlakové dopravy a jehož účelem je uspokojení požadavků na přepravu, která nebyla zpravidla známa při tvorbě grafikonu vlakové dopravy. Přesná definice zvláštního vlaku a jeho odlišení od jiných druhů mimořádných vlaků však může být u různých provozovatelů různá a může se měnit i s časem. Mezi zvláštní vlaky tak mohou být počítány i některé vlaky, kterým sice je přidělena kapacita dráhy a jejichž trasa je zařazena do jízdního řádu, ale které jezdí s malou četností. Dělení vlaků podle pravidelnosti je nezávislé na dělení vlaků podle určení a na kategoriích vlaků; může tak jít o vlaky nákladní, osobní, soupravové, služební i lokomotivní.

Na tratích české Správy železnic[editovat | editovat zdroj]

České předpisy mezi zvláštní vlaky nepočítají tzv. vlaky v obecném zájmu. Zatímco vlaky v obecném zájmu mají v provozu při mimořádnostech nejvyšší prioritu, zvláštní vlaky mají naopak prioritu nižší než pravidelné vlaky. Jako příklad vlaku v obecném zájmu byl dříve v předpisech uváděn vládní vlak (obecněji jde o vlaky s přepravami vyžadujícími zvláštní dopravní opatření), nověji jsou vlakům v obecném zájmu postaveny naroveň služební vlaky v mimořádných trasách provádějící diagnostiku železniční dopravní cesty.

Předpis SŽDC (ČD) D2 rozlišoval pět druhů mimořádných vlaků. Kromě zvláštních vlaků mezi mimořádné vlaky patřily ještě vlak v obecném zájmu, vlak podle potřeby, rušící vlak a násled.[1]

Nové předpisy SŽDC pro pravidelný ani mimořádný spoj již nepoužívají termín „vlak“, ale „trasa (vlaku)“, a rozlišují vlaky jedoucí v pravidelných trasách a vlaky jedoucí v mimořádných trasách (ad hoc). Rušící vlaky a vlaky podle potřeby tak byly z mimořádných vlaků přeřazeny mezi „vlaky jedoucí v pravidelných trasách“, nově byl zaveden pojem nabídkových (katalogových) tras, které mají jízdní řád obsažený v grafikonu vlakové dopravy, ale nemají přidělenu kapacitu dráhy určitému dopravci (čímž se liší od pravidelných vlaků podle potřeby).[2]

„Trasy zvláštních vlaků“ aktuální předpis rozděluje do dvou skupin:

  • trasy, jejichž jízdní řád není obsažen v grafikonu vlakové dopravy. Zpracovávají se v případě, že požadavek dopravce o jízdu ad hoc vlaku nelze uspokojit nabídkovou trasou ani následem. Kapacita dráhy se pro jejich jízdu přiděluje případ od případu (ad hoc). Za trasu zvláštního vlaku se považuje i změna trasy s již dříve přidělenou kapacitou dráhy z důvodu odklonu;
  • trasy vlaků, u kterých sice byla známa žádost dopravce při tvorbě grafikonu vlakové dopravy, ale jde o vlaky s minimální četnosti jízdy. V tomto případě mají tyto vlaky přidělenou kapacitu dráhy konkrétnímu dopravci a jejich jízdní řád je zařazen do sešitu jízdních řádů zvláštních vlaků.

V jiných kolejových sítích[editovat | editovat zdroj]

V pražském metru se pojem zvláštního vlaku vůbec nepoužívá. Dopravního předpis pro metro, D 2/1, v části VII vlaky metra podle určení dělí na osobní, služební a zkušební, přičemž osobní vlaky se dělí na pravidelné a mimořádné.[3] Zvláštní osobní vlaky tedy jsou nazývány mimořádnými vlaky.

Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s. ve svém dopravním a návěstním předpisu pro tramvaje vlaky rozlišuje na vlaky určené k pravidelné přepravě cestujících po trasách uvedených ve vlakovém jízdním řádu nebo daných služebním příkazem, vlaky zvláštní pro objednané a smluvní jízdy, vlaky služební (pro přepravu pracovníků, materiálu, pro údržbové práce a manipulační jízdy) a vlaky cvičné. Zvláštními vlaky se tedy rozumí vlaky pro objednané a smluvní jízdy, zatímco služební, pracovní, manipulační ani cvičné jízdy se za zvláštní vlaky nepovažují. Provoz všech „vlaků neurčených k pravidelné přepravě cestujících“ musí být organizován tak, aby nebyl narušován provoz vlaků určených k pravidelné přepravě cestujících, a ke každé jízdě takového vlaku musí být dán předem souhlas provozního dispečinku. Při nahlašování jízd zvláštních, služebních a cvičných vlaků musí být provoznímu dispečinku oznámeny trasa a důvod jízdy, základní časové údaje (pravděpodobný čas výjezdu a zatažení), evidenční čísla všech vozů a sestava vlaku. Provozní dispečink na základě těchto údajů může rozhodnout o dalších opatřeních k zabezpečení jízdy, a jízdy, ke kterým dal souhlas, eviduje.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy Archivováno 21. 5. 2016 na Wayback Machine, Schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997 č.j. 55079/97-O11, účinnost od 28. 12. 1997, recipovala Správa železniční dopravní cesty s.o.
  2. SŽDC D1 – Dopravní a návěstní předpis, schváleno generálním ředitelem SŽDC dne 17. 12. 2012, účinnost od 1. července 2013, ve znění změn 1–4 od 10. června 2018 Archivováno 24. 5. 2019 na Wayback Machine, odst. 2218 až 2222
  3. Provozní předpis D 2/1 Dopravní předpis pro metro, Dopravní podnik hl. m. Prahy, schváleno 10. 11. 1998, účinnost od 1. 12. 1999, scan Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine
  4. Provozní předpis D 1/2 – Dopravní a návěstní předpis pro tramvaje, Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s., účinnost od 1. dubna 2012, § 9 Vypravování a označování vlaků, § 19 Vlaky neurčené k pravidelné přepravě cestujících.