Znakovaná čeština

Znakovaná čeština je umělý znakový systém, který vychází z českého jazyka a snaží se o vizualizaci mluvené češtiny – produkcí se podobá znakovému jazyku, ale kopíruje gramatiku a slovosled jazyka mluveného. Tento umělý systém vymysleli slyšící lidé jednak pro jejich snadnější dorozumívání s lidmi neslyšícími, jednak pro usnadnění odezírání ohluchlých a nedoslýchavých osob a také pro lepší pochopení stavby české věty při výuce neslyšících dětí.

Specifika znakované češtiny

Znakovaná čeština nemá svou vlastní gramatiku, jako například český znakový jazyk nebo český jazyk. Tento umělý znakový systém si půjčuje znaky českého znakového jazyka a gramatiku českého jazyka. Dále využívá znaky, které jsou přímo pro znakovanou češtinu speciálně vytvořeny a které v českém znakovém jazyce neexistují. Tyto speciálně vytvořené znaky například slouží k vyjádření koncovek českých slov. Spolu se znaky jsou artikulována slova z českého jazyka, znaky jsou řazeny pouze lineárně.

Pohled na znakovanou češtinu

Za komunistického režimu bylo na znakovanou češtinu nahlíženo jako na prestižnější variantu českého znakového jazyka, protože je blíže většinovému českém jazyku (znakovaná čeština z českého jazyka vychází). Bylo to z důvodu, že znakový jazyk nebyl po dlouhou dobu brán jako přirozený a plnohodnotný jazyk, a to jak v České republice, tak ve světě. V České republice byla uznána přirozenost českého znakového jazyka až se zákonem č.155/ 1998 Sb. o znakové řeči v roce 1998.

Zákon č.155/1998 Sb.

Znakovaná čeština je v zákoně č.155/1998 Sb. §6 (2) definována jako systém, který „využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka.“ Tento zákon byl v roce 2008 změněn zákonem č. 384/ 2008 Sb. na Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.

Reference

Portály: Jazyk