Wikipedistka:Jitka Radimska/Pískoviště 1

Pískoviště 1

Johann Wagner (.... 1890-26.2.1915)

Záložní pěšák Johann Wagner pocházel z Kladného, v roce 1915 kdy padl mu bylo 25 let. Byl příslušníkem 91. pěšího pluku. 23. února 1915 dobýval pluk kótu Velky Žolobin v Karpatech. Johann Wagner byl z bojiště odnesen na obvaziště v Kalnici s průstřelem plic a o tři dny později zde zemřel a byl pochován na místním hřbitově. Zde posílám odkazy:

A jak do průběhu tzv. Velké války zasáhli naši předci, obyvatelé jižních Čech? Jan Ciglbauer napsal knihu: Jednadevadesátníci. Skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu, kde velmi správně zachytil nasazení Jihočechů, Čechů i Němců, na frontách Velké války. Autor na předsázce knihy uvádí důležitou myšlenku: „Českobudějovický 91. pěší pluk patří mezi nejznámější útvary bývalé rakousko-uherské armády. Ne však díky svým skutečným zásluhám a válečné historii, ale díky spisovateli Jaroslavu Haškovi, který do kulis pluku zasadil příběh o dobrém vojáku Švejkovi. Tím byla zcela odsunuta do pozadí sláva, ale také utrpení a oběti našich jihočeských předků. Až nyní po sto letech vyvstává ze zapomenutí neuvěřitelný příběh jednadevadesátníků – zelených ďáblů italské fronty. Na 5 000 z nich se nikdy nevrátilo ke svým rodinám a zůstalo na hřbitůvcích v Srbsku, Karpatech, Haliči, Julských Alpách a na Krasu. Tato kniha si klade za úkol navrátit synům Šumavy úctu jejich potomků a připomenout mnohé osudy dosud ukrývané jen za jmény na pomnících padlých.“ [2]

Příslušníkem 91. pěšího pluku z Českých Budějovic byl i záložní pěšák Johann Wagner, který pocházel z Kladného a byl nasazen na Východní frontu proti Rusům v Karpatech. Dne 23. února 1915 dobýval jeho pluk kótu Velky Žolobin. Pro přiblížení toho, co jako vojín prožíval, se nabízí srovnání s osobním deníkem jednadevadesátníka Jana Žbánka, z něhož Jan Ciglbauer cituje:

Až po smrti Johanna Wagnera byla v bitvě u Gorlice v květnu 1915 na východní frontě ruská vojska poražena, došlo k průlomu fronty a Rusové byli přinuceni ustoupit z dnešního Polska, Litvy, z části Běloruska a Lotyšska, na podzim 1915 fronta ustálila a 91. pěší pluk byl přesunut na italskou frontu. Jak je patrné, tak vojín Johann Wagner patřil až donedávna k méně proslaveným vojínům. Na jeho zviditelnění mají mimořádnou zásluhu Mgr. Vladimíra Podaná, historička pracující v Regionálním muzeu v Českém Krumlově. Co tomu předcházelo? Referentka Obecního úřadu v Kájově Ing. Klára Bazalová, má v gesci agendu místního hřbitova, jehož evidence nebyla úplná, a některé hroby byly ve stavu, který odpovídal tomu, že se o ně nikdo nezajímá a nestará. Od roku 2017 se proto snažila dopátrat rodinné příslušníky nebo alespoň někoho, kdo by mohl zprostředkovat kontakt či podat informace. Většinu lidí se podařilo dohledat. Někteří měli o hrob zájem a prodloužila se nájemní smlouva, někdo se již o hrob starat nechtěl a potvrdili to i písemně. K dohledání kontaktu bylo potřeba posílat výzvy. Některé výzvy bylo možné poslat na adresy nájemců, někdy musely být vylepeny přímo na hrob a na nástěnku na hřbitově, protože se nevědělo o hrobě ani nájemci vůbec nic. A právě na výzvu, která byla umístěna na hrobě č. 112, zareagovala Mgr. Vladimíra Podaná, historička Regionálního muzea v Českém Krumlově, která na obec poslala velmi zajímavé informace. Podařilo se jí dohledat, že Marie Nováková, která je na hrobě uvedena, byla sestra Johanna Wagnera. Mgr. Vladimíra Podaná dohledala tyto informace: Záložní pěšák Johann Wagner pocházel z Kladného. V roce 1915, kdy padl, mu bylo 25 let. Byl příslušníkem 91. pěšího pluku. 23. února 1915 dobýval pluk kótu Velky Žolobin v Karpatech. Johann Wagner byl z bojiště odnesen na obvaziště v Kalnici s průstřelem plic a o tři dny později zde zemřel a byl pochován na místním hřbitově.

V naší republice existuje pod ministerstvem obrany centrální evidence válečných hrobů. Problém je ale v tom, že vlastně funguje opačně, než by se dalo očekávat. Zanášejí tam totiž hroby, až když jsou informováni o jejich existenci. Často čerpají informace například ze stránek Spolku pro vojenská pietní místa VETS.cz, ty jsou normálně přístupné, ale bohužel tento hrob nebyl v evidenci. Zareagovala jako zkušená historička a obrátila na ministerstvo s dotazem, které požádalo pana Čurdu z Městského úřadu Český Krumlov, aby chybu napravil. Je to komplikované v tom, že i když hrob není evidován, pořád se na něj vztahuje zákon o válečných hrobech a pietních místech, takže nemůže být rušen. Že se jedná o válečný hrob se pozná podle desky umístěné na soklu, kde je informace o padlém vojákovi. Jistě zde není pohřbený, to se dělo jen velmi zřídka, že se padlí vojáci dostali domů. Proto vznikaly tzv. kenotafy (symbolický náhrobek). Sama k nálezu říká: „Jestli se jedná o válečný hrob nebo kenotaf se pozná právě podle náhrobní desky, mě tato praštila do očí, tak o něm vím. Nikdy jsem ten hřbitov neprošla úplně celý, takže nevím, jestli je tam nějaký další, ale můžu to tam projít a podívat se. Bohužel to nijak jednodušeji nejde, jak vidíte, žádná evidence není úplná, což je tedy škoda, protože by to dost usnadnilo práci. A hlavně ušetřilo případné následné dohadování a sankce, které mi nepřijdou úplně malé. Z druhé strany by samozřejmě byla škoda ztratit takové památky a je třeba je chránit. Jeden z odkazů, které posílám, je matrika 91. pěšího pluku, pod který jsme odvodově spadali. Tam by se samozřejmě dalo dohledat, kdo všechno z Kájova a okolí u tohoto pluku padl za války nebo v bojích o Slovensko, ale zase by to nutně neznamenalo, že ho u nás pohřbili nebo mu udělali kenotaf. Za válečné hroby se pak považují i hroby těch, kteří zemřeli až po válce, ale na následky války, ať už zranění nebo nemoci. Ti pak právě bývají pohřbíváni na místních hřbitovech. Ještě jsme obvodně spadali pod 29. zeměbranecký pluk, nedávno jsem kamarádovi pomáhala zpracovávat seznamy padlých a raněných tohoto pluku a vzpomínám si, že jsem tam také narazila na dost mužů od nás.“

Autor tímto děkuje oběma dámám za jejich mimořádně záslužnou práci ohledně problematiky válečných pomníků a za poskytnutí zajímavých a velmi potřebných informací.

Zdroje: Libor NEDOROST. Češi v 1. světové válce. 1. díl. Mým národům. Praha 2006. TÝŽ, Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války, 3. díl. Do hořkého konce. Praha 2006/2007; John KEEGEN, První světová válka. Praha; Plzeň 2003; Ivan ŠEDIVÝ. Češi, české země a Velká válka 1914–1918. 2. vyd. Praha 2014; Philip WARNER. První světová válka. Ostrava 1997. Alois ŽIPEK. Válka národů 1914–1918 a účast českého národa v boji za svobodu. Praha 1921; Robert SAK, Anabáze. Drama československých legionářů v Rusku (1914-1920), Jinočany 1996. Tomáš G. MASARYK, Světová revoluce. Za války a ve válce 1914-1918, Praha 1928. [1] Vladimír BAAR, Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus? Ostrava 2001, s. 12. [2] Jan CIGLBAUER, Jednadevadesátníci. Skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu, Pelhřimov 2018. [3] dtto, s. 99-100, poz. č. 242 – ŽBÁNEK, Jan: Rodinná kronika, rukopis, 1932.

http://vuapraha.cz/sites/default/files/kartoteka_padlych_v_1_sv_valce/W/Wa%20-%20Wak/ipage00204.htm; https://evidencevh.army.cz/evidence/detail-osoby?id=257009;

https://velkavalka.info/seznamyztrat/detail.php?id=49064&fbclid=IwAR0Jpky5_S9fMsdcpj-nUwZH8QRNmv7OtAjwXOB_gfEWvWoLyZQ6PEYKJog;

https://kramerius.army.cz/search/i.jsp?pid=uuid:8eb77616-b647-11e6-9d58-005056b73ae5#monograph-monographunit-page_uuid:67f448c3-86c5-11e5-9013-005056b73ae5 (zde svazek 2, strana 170, poslední záznam)

Jiří Dvořák, Vojín Johann Wagner a jeho hrob na kájovském hřbitově. Mozaika. Toulky časem a krajinou Kájovska, č. 2, 2022, s. 11-15.