Wikipedista:Zuzzana/Pískoviště

TUČAPY

1.Základní geografické údaje Obec Tučapy se nachází v okrese Uherské Hradiště, kraj Zlínský, zhruba 10 km západně od Uherského Hradiště, na mírném svahu Chřibů obráceném k severovýchodu.Po vystoupení na pole Roviny za vesnicí se rozvine krásný pohled do údolí řeky Moravy a na protilehlé Bílé Karpaty.

1.1 Umístění obce v krajině

Tučapy leží v nížině Dolnomoravského úvalu v nadmořské výšce 320 metrů, v mírně zvlněném reliéfu, kde se střídají široce zaoblené hřbety s mělkými rozevřenými údolími. Nerovné terény tučapského katastru jsou na několika místech sesuvné. Sesuvné terény jsou vyvolány příkrými svahy a malou údržlivostí hornin. V takových místech našeho katastru převládají jílovité sedimenty. K sesutí dochází přemokřením celé suťové vrstvy, například táním sněhu nebo delším obdobím vydatných dešťů.V trati Pastviska byl velký sesuv půdy v letech 1937 a 1970. Za vesnicí směrem na Boršice dochází k sesuvu půdy téměř každoročně v jarním období.

1.2.

Z užitkových hornin se v katastru vyskytuje pískovec v trati Zmoly. Je však zvětralý měkký, spodní vrstvy jsou tvrdší.

1.3 Archeologie

Po stránce archeologické nebyl katastr obce Tučap dosud prozkoumán.Je známo jen několik nálezů ze 13. a 14. století. Na parcele číslo 46 bylo nalezeno 10 pazourkových paleolitických nástrojů rázu aurignackého. Z toho byly 2 nožíky, 1 šipka, 5 škrabadel a 2 úlomky. Jedna nádobka sivé barvy 9,5 cm výšky a tři pokličky téže kultury z doby knížecí a železný srp ostře lomeného tvaru s protáhlým rovným koncem. Nálezy jsou uloženy ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Na rozhraní Humének a Panských byly vykopány základy panské tvrze s různou železnou industrií a kostrovými hroby. V roce 1939 byl v blízkosti tvrze v kulturních vrstvách se středověkými střepy vykopán depot tří velkých železných srpů.

K archeologii

se pojí i tyto zprávy podle farní kroniky v Boršicích: Panovala pověst, že pod kaplí jsou velké sklepy. "Dali jsme se do kopání", vypráví jeden účastník. " Sklepy jsme neodhalili, ale nalezli jsme dvě peci nad sebou, kde se zemřelí upalovali.Natrefili jsme na zeď silnou,kamennou, na kurovské vápno stavenou. Byly to snad grunty z hradu z roku 1528? Pod tímto hradem vykopali jsme grunty z jednoho dvoru, nová kamna, na nichž byl letopočet 1442 a zámek ke dveřím alespoň půl druhého střevíce dlouhý. Kachel a zámek ke dveřím zanesen do muzea v Polešovicích. Kámen byl vylámán a ku stavění školy použit." Jiný pamětník vyprávěl " Lámali jsme zde kámen ze starých zdí. Tu jsme přišli na schody a vchod do sklepa. Bylo tam velice učaděné a leželo tam mnoho starého železa, dále byly kantneře a cosi na nich. Přišel k nám purkmistr a řekl -Neoddělávejte to, aby z toho nevypukl mor. Zasypali jsme tedy vchod rumem." Ta silná zeď se nacházela pod kolnou na obecní vozík a táhla po chalupy.

2.Historie

Tučapy patří mezi nejstarší obce okresu Uherské Hradiště. Zpočátku podléhala obec panství spytihněvskému, později panství velehradskému. Velehradský klášter svěřoval panství v Tučapech různým šlechtickým rodům, v držení Tučap se jich vystřídala celá řada. První zmínka o obci se nachází v nadační listině,kterou roku 1131 vydal biskup Jindřich Zdík k nově postavenému kostelu sv.Václava v Olomouci.První písemná zmínka o obci se vyskytuje v nadační listině z roku 1131, vydané biskupem Jíndřichem Zdíkem.Listina rozděluje majetek olomoucké diecéze, k probošství Spytihněvskému příslušel i majetek vesnic, tedy i Tučap.

2.1.Nejstarší záznamy

Kolem roku 1131 Tučapy spolu s Veligradem, Kostelany a Ořechovem tvořily panství, které náleželo k probošství Spytihněvskému. Další osudy nejsou po sto let znamenány až do roku 1228, kdy Přemysl Otakar I. ve své darovací listině vymezuje hranice darovaného území klášteru Velehradskému až po Polešovice, tam je uvedeno jméno Tzaplanzan.Další záznam v roce 1370,kdy pan Dětřich z Moravan přenechal část tučapského panství panu Jarohněvovi z Buchlovic. Majetek tučapského panství vykazoval 3 dvory a 1 tvrz. Tvrz se zapisuje roku 1527 a 1528. Zbytky tvrze byly objeveny v trati Huménky a Panské. Bývaly často zakládány na přírodou chráněném místě. Sídla drobné šlechty jsou s životem a celou strukturou vesnice velmi těsně spjata. Pod pojmem tvrz rozumíme opevněné sídlo drobného šlechtice,které stávalo přímo na vsi nebo v její těsné blízkosti a souviselo zpravidla s hospodářským dvorem. Dvorem rozumíme, komplex budov, obytných i hospodářských. Někdy souvisel dvůr s tvrzí, ale jindy sloužil sám, jako sídlo drobné šlechty.

2.1.1 Archiv

Obecní archiv ze starších dob není žádný. Nejstarší knihy z minulého století jsou uloženy v Okresním archivu v Uherském Hradišti (protokolní záznamy z roku 1827, parcelní protokoly z roku 1828 a záznamy finančního rázu z roku 1891).Starší listiny o výkupech,privilegiích, povinnostech neexistují.Obecní kronika se vede od roku 1930.

2.2.Hlavní vývojové etapy - dějiny

Počátky osídlení od 10. století měla pro území okresu Uherské Hradiště význam existence dřívějších velkomoravských hradisek. Kolem některých hradisek se v průběhu středohradišťního období dotvářela postupně hustá síť zemědělských sídlišť - vesnic, na něž plynule navazovalo mladší osídlení z 10.-12. století až do první poloviny 13. století.

Nejpozději v průběhu 11. století, ale snad již dříve, vznikly další historicky známé vesnice - mezi nimi i Tučapy.V době, z níž pocházejí nejstarší písemné zprávy o obcích tvořících dnešní uherskohradišťský okres,náležela jejich značná část k zeměpanskému majetku,část k majetku církevnímu a jen v menší části území vládli světští feudálové.Od doby husitské získával na Uherskohradišťsku převahu šlechtický majetek, který se v průběhu 15.-16. století konstituoval do několika rozsáhlých velkostatků. V 16. století stávala v obci tvrz, jejíž symbol se stal základem obecního znaku. K tvrzi patřily tři dvory, takže součástí obecních znaků se staly i symboly vinařství a zemědělství. V 16. století bylo v Tučapech 6 usedlostí.

Výpisy z lánského rejstříku velehradského panství z roku 1645 vykazují, že v tomto roce bylo v Tučapech 8 zahradníků. Zahradníci měli stejný počet polí II. a III. třídy ( každý 11 měr 3 ach v každé třídě) a k tomu 7 2/4 achtelu vinohradů.(1 achtel je 2,5 aru).Výpis vykazuje i pusté statky, které vznikly před rokem 1656.Tyto pusté statky mělo v držení 9 zahradníků. Jejich výměra zabírala 99 měřic 27 achtelů polí II. třídy a také polí III. třídy. V následujícím století dle výpisu z tereziánského katastru velehradského panství z roku 1754 měly Tučapy osadníků mnohem více.19 zahradníků, z nichž každý měl 19 měřic 2 acht polí a vinic, 19 domků na panské půdě, 30 měřic pastvisek,1 měřice 4 achty lesa a množství vinohradů přespolních majitelů.V roce 1785 zde byl zbytek dvora - jedna salaš (ovčírna).Toho roku byl celý zbytek tučapského dvora rozdělen a prodán na svobodiny devíti usedlíkům. Panství se dvůr už nevyplácel. Bývalé stavení dvora bylo rozděleno na 6 chaloupek, říká se jim Ve dvoře. Chrasť (tučapský kopec) koupila při rozdělování zbytku dvora boršická obec na pastviště.

Za vlády císaře Josefa II. byly znovu vyměřovány pozemky - Josefský katastr - za účelem rovnoměrného rozvržení berně z půdy a z domů. Výměry z roku 1789 se udávají v jitrech a čtverečních sázích (1 jitro = 56 arů= 3 měřice, 1 čtverečný sáh =3,5 m2) :vrchnost vlastnila 51 jiter - 122 pozemků, obec 49 jiter - 426 pozemků, 42 místních majetníků mělo 238 jiter - 1454 pozemků, 44 přespolních majetníků 10 jiter - 7298 pozemků. Po zrušení Velehradského kláštera 1784 byl zrušen i dvůr v Tučapech, dvůr u Modré a v Babicích. V září 1883 koupil velehradské panství Katolický podporovací spolek pro Olomouckou diecezi a roku 1890 byli do kláštera povoláni jezuité.

V době zániku feudálního zřízení v roce 1848 bylo území dnešního okresu Uherské Hradiště rozděleno do šesti panství, tří statků a obvodu magistrátu Uherského Brodu. Tučapy byly součástí panství Velehrad.

První světová válka postihla i Tučapy. V obci byly vylepeny mobilizační vyhlášky, které určovaly nástup mužů do války. Z obce do války odešlo 85 mužů. Během čtyřleté války nastoupilo vojenskou službu z Tučap 107 mužů ve věku od 18 do 50 let. Nastal nedostatek peněz, obec dostala předpis výkupu obilí a hovězího dobytka pro armádu. V říjnu roku 1915 dostala obec předepsané dodat pro armádu 300 q žita, 200 q pšenice a 100 q brambor. Předpisy dávek se stále zvětšovaly. Občané se bránil, postrachem se pro ně staly rekvizice až šestkrát ročně. Ceny potravin a oblečení rostly, byly zavedeny příděly potravin. V roce 1916 byla nařízena rekvizice všech mosazných a měděných předmětů (kliky, hmoždíře, kotle) ke zpracování a výrobě vražedných nástrojů. Z vojáků,kteří v letech 1917 - 1918 dostali dovolenou, se mnozí na frontu nevrátili. Ukrývali se na půdách, ve stodolách a v lesích. Z Tučap položilo život ve válce 18 vojáků a 4 občané zůstali nezvěstní. Na jejich památku byl postaven pomník. Rakousko- Uherská říše se rozpadla a 28.10.1918 byl Československý stát prohlášen za samostatný. Legionáři z Tučap - Botlík Josef 3.pluk, 12.rota,Rusko - Holoubek Metoděj ,Rusko - Malík Cyril 35. pluk,6.rota, střelec,Itálie - Němeček Jan, 2. dělostřelecká divize,Rusko, v odboji KSČ Staré Město vězněn v letech 1939-1945 - Zbořil František 39.pluk,střelec, Itálie. První roky po válce vládla v republice bída a nezaměstnanost.

V březnu 1939 překročila německá armáda hranice naší republiky, Adolf Hitler donutil vládu vydat rozkaz ke kapitulaci našeho vojska. Ze svobodné republiky se stal protektorát Čechy a Morava. Začal se organizovat odboj. V Tučapech byla místní skupina ustavena v květnu 1940, k dispozici měla dobře uschované zbraně a střelivo. Vše se však prozradilo a tak došlo k zatýkání a věznění 6 našich občanů. Nedostávalo se potravin a průmyslového zboží. Byl zaveden přídělový systém na lístky. V roce 1942 odebralo německé vojsko ze zdejšího kostela oba zvony. Na nucené práce do Říše bylo odesláno 28 mužů a 4 ženy. Dne 28.dubna 1945 se rumunská vojska přibližovala od Polešovic a Vážan do Tučap. V podvečer byla naše vesnice úplně obsazena vítězným vojskem. K prvnímu slavnostnímu shromáždění se občané sešli 3. května, při čemž provedli volbu 12 členů Národního výboru. Na počest osvobození byla 6.května uspořádána slavnost stavění máje s proslovem, básněmi a hudbou. Z německých věznic a koncentračních táborů se kromě jednoho vězně všichni vrátili. Jeho jméno bylo připsáno na Památník padlých v 1.světové válce.

V roce 1953 proběhla měnová reforma. Všechny peníze byly vyměněny za nové.Byly zrušeny potravinové lístky a zaveden volný nákup.

2.3 Názvy obce

Kdy a z čeho vzniklo jméno naší obce nelze přesně určit. Je původu slovanského z 10. století.

Z roku 1141 - Tucapi, 1371 - Tuczapi Prope Poleschowicz, 1669 - Tucžapy, 1718 - Tuzzžiap, 1720 - Tutschapp, 1846 - Tučapy, 1924 - Tučapy

O původu jmen několika vesnic pod hradem Buchlovem se vypravuje tato pověst: Za starých časů se vesničkám neříkalo nijak,byly to jen skupiny chalup a dvorů.Zatoulaný pes hradního pána z Buchlova. Jeho oblíbený pes Břes se ztratil. Zbrojnoši začali psa hledat. Postupně vznikly názvy vesnic Břestek,Tupesy, Zlechov, Střílky, Tučapy.

2.4 Pečeť obce

Nejstarší obecní pečeť Tučap pochází z první poloviny 19. století. Byla mosazná o průměru 35 mm. V pečetním poli, lemovaném jemnou linkou, je v barokním štítě vpravo hrozen, vlevo vinařský nůž. Opis -PECZET DIEDINY TUCZAP - je vrouben vavřínovým věncem a mezery mezi slovy jsou vyplněny ornamentem. Vinný hrozen je dokladem pěstování vinné révy v obci.

Popis vlajky: List tvoří tři vodorovné pruhy, žluto–bíle polcený, zelený a bílo–žlutě polcený. V zeleném pruhu dva vinné hrozny, žlutý a bílý, na propletených stoncích. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Popis znaku : V zeleném štítě nad zlato-stříbrně čtvrcenou věží s cimbuřím dva propletené stonky vinné révy, každý s jedním hroznem, pravý zlatý, levý stříbrný.

2.5 Kronika obce

V letech 1931 - 1985 vedl kroniku Jaroslav Kaňovský. Za německé okupace bylo nařízeno odevzdat kroniky ke zničení. Jaroslav Kaňovský původní uschoval u manželčiných rodičů ve Stříbrnicích a koupil novou,do které opsal pár méně významných zpráv a tu odevzdal. Za roky 1946 a 1947 záznamy vedl Pavel Pokorník. Po svém návratu do Tučap se vedení kroniky opět ujal Jaroslav Kaňovský. Vedl ji až do roku 1985. Zápis za roky 1986,1990 až 2000 provedl František Hrančík. V letech 1987 - 1989 kroniku vedla Jarmila Křivová. Od roku 2001 do roku 2007 kroniku zapisoval Josef Zbořil. Po něm se vedení kroniky ujala Zuzana Zapletalová.

3. URBANISTICKO -ARCHITEKTONICKÁ SKLADBA DÍLA

O starodávné slovanské kolonizaci svědčí dodnes tvar obce - silniční typ. Silniční vsi mají domy seřazeny vedle sebe po obou stranách silnice. Usedlosti vytvářejí nesouvislou domovní frontu. Hospodářské budovy jsou na jedné straně dvora pod společnou střechou s budovami obytnými. Uprostřed obce je malá náves.

3.1 Budovy

První obyvatelé se usadili v místech nynějšího dolního konce vesnice. K trvalému pobytu je udržely pozemky panských dvorů. příbytky upravili z dřeva a hlíny. Dříve se domy označovaly domovními znameními nebo vývěsními štíty podle řemesel a cechů majitelů. Soupis domů se uskutečnil z příkazu Marie Terezie v roce 1750. V naší obci značení začalo od Boršic. První dům po levé straně silnice byl označen číslem 1. Číslování postupně pokračovalo po levé straně až po číslo 26, tam překročilo číslování na pravou stranu vesnice a pokračovalo číslem 27 opačným směrem až k číslu 35. Statistika z roku 1750 potvrzuje, že v té době bylo v Tučapech 35 rodinných domků. V průběhu dalších dvou století vyrostla další stavení, která dostala další čísla. Již v době, kdy byl u nás zaváděn Josefínský katastr, bylo u nás ve skutečnosti více čísel, více domů než bylo úředně zjištěno. Mnoho domů mělo více než jedno číslo, bydleli tam tzv. hofeři. Takže v seznamu z roku 1789 je zapsáno v Tučapech 49 čísel, ale roku 1820 už jen 45 domovních čísel. Od začátku 20. století se ke stavbě domů užívalo hliněných cihel, zvaných vepřovice. Krytinou střechy byla sláma. Těchto doškových chaloupek bylo v roce 1930 v Tučapech šest, poslední byla zbořena v roce 1932. Původně mělo obydlí jen jednu místnost,později byla část místnosti oddělena a určena pro přípravu jídel.V dalších letech se stavěla vpředu jizba, za ním malá tmavá kuchyně,pak komůrka a chlévy pro dobytek. Vedle jizby zůstával průjezd do dvora.Později se nad nekrytým průjezdem stavěly kůlny pod společnou střechou celého stavení.Někde za dvorem bývalo humno.Na pokraji humna stávala stodola,za ní bylo humno vysázeno ovocnými stromy.Jizba mívala dvě malá okna a nízký strop.Podél stěn,na kterých visely obrázky svatých, stávaly lavice a v rohu stůl. Na kachlových kamnech s pecí spávaly děti.Nad postelí viselo bidlo na šaty a kožichy. Na další oblečení byly truhlice a kostny. Kamna i pec se vytápěly z kuchyně, v ní byl koutek zvaný ohniště a nad ním otevřený komín, v něm se udilo maso.Kouř unikal otvory, říkalo se jim dymník.

Počet domů letech 1834 -48 1869- 75 1900 - 86 1921 -87 1930-114

Domky byly nízké s malými okénky s jedinou seknicí. Domky bývaly zdobené malůvkami kolem oken a na žudru. Poslední žudro už bez malůvek bylo na domě číslo 10, který byl roku 1972 zbořen. Na jeho místě byl postaven obchod Jednota.

Po roku 1945 se začalo v obci více budovat. Bylo postaveno 9 nových rodinných domků a obecní dům MNV. U starých domků v předních částech byla úzká okna nahrazována trojdílnými a čtyřdílnými. Omítka přední strany byla nabarvena dvěma i třemi barvami. před okny byly upraveny květinové zahrádky. Komory byly upraveny na obývací místnost, chlévy byly zrušeny a přebudovány na koupelny a prádelny.

3.2 Názvy tratí

Floriány, Obecniska, Horky, Roviny, Ludiny, Hajné, Huménko, Panské, Krajina, Vinohrad, Kučovánky, Oujezdy, Desátkoví, Záhumenice, Chrástí, Klínky, Padělky, Stará hora, Koščálniska, Seča, Rybníky, Grefty.

Pozemky měly až do roku 1957 typ dělených úseků. Pozemkové úseky měly paralelně uspořádány úsekové parcely. Trati neměly stejnou velikost. Názvy tratí - ......

Včelínky je pozemek u polešovického lesa Divoka. Každý usedlí - v Tučapech jich bylo 19 - míval včela, a protože každé humno nebylo pro chov včel příhodné,měli tito usedlí společný včelín. Bylo to tak do šedesátých let.

Jedné skupině domků se říká Dvůr, pod nimi je studánka, říká se jí Panská studánka a pole Panské. V Tučapech v místech pod kaplí a pod panským dvorkem býval rybník. Pozemku se říká Rybníček. Po roku 1848 se o něj dělí usedlí.Mívali tam vrbové proutí na pletení košů,košin a plotů.

3.3 Budování v obci

3.3.1 Silnice

V roce 1890 se začala stavět silnice z Boršic do Tučap. Silnice vedla kolem hluboké zmoly, říkalo se jí "Cikánova zmola". V květnu 1935 byly zasazeny při okresní silnici od Boršic do Tučap konečníky a kilometrovníky. V červnu začalo spravování silnice na horním konci. V tomtéž roce bylo dokončeno budování silnice z Tučap do Vážan, kterou budoval Uherskohradišťský okres. Roku 1945 byla vybudována kanalizace a poté byly vydlážděny silnice a cesty.

3.3.2 Doprava

Zásobování palivem a potravin do obchodů se konávaly koňskými nebo kravskými potahy.Spojení s okresním městem se vzhledem k velké vzdálenosti (12 km) uskutečnilo jen zřídka a to jen koňskými potahy. Hospodyně chodili pěšky na trh do Uherského Hradiště, někdy do Bzence. Přes pole k vlakovému nádraží v Nedakonicích vedl chodník,za deštivého počasí špatně schůdný. V letech 1925 se objevily na silnicí první autobusy soukromých majitelů, kryté plachtami.Jezdili mezi Uherským Hradištěm a Buchlovicemi. V letech 1929 - 1931 dojížděl i z Tučap autobus soukromého majitele denně do Uherského Hradiště a několikrát denně do Nedakonic.Další autobus jezdil přes Boršice, na zastávku do Boršic lidé chodili pěšky. Pravidelná doprava státním autobusem byla zahájena 1. ledna 1952.

3.3.3 Vodovod

V roce 1906 Tučapy zřídily jeden u nejstarších vodovodů okresu Uherské Hradiště.

3.3.4 Telefon a Rozhlas

V roce 1942 byl v naší obci zřízen telefon. Hovorna byla v hostinci. V roce 1981 bylo v obci 11 telefonních stanic. V prosinci 1947 byl zahájen provoz rozhlasu. Po obci bylo napojeno šest amplionů. Tím skončilo oznamování vyhlášek a nařízení bubnováním.

3.3.5 Kaple

Za starých dob nebyla v Tučapech kaple ani zvonice. Za císaře Josefa II. vyšlo nařízení,aby každá vesnice měla svou zvonici. Tím se měla v každé vsi zvýšit bezpečnost.Mohlo se zvonit na poplach při požáru nebo při jiném nebezpečí. Roku 1863 vystavěli občané kapli na památku příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu.Byla vystavěna pouze z kamenů a na hliněné maltě. V neděli po všech svatých roku 1863 byla slavnostně posvěcena. Na památku tohoto svěcení bývá v pondělí po všech svatých sloužena mše a slaví se hody.

V neděli 9.11 1913 se slavilo 50 let trvání kaple a byly posvěceny dva kříže - kamenný kříž v horní části vesnice darovala rodina Fryštákova č.p. 14. Dřevěný kříž u kaple věnovala rodina Soukalíkova. V kapli se konala bohoslužba dvakrát v roce. Pro zajištění duchovního správce bylo nutné vybudovat bydlení. V roce 1922 se ustavila Jenota sv. Cyrila a Metoděje, která za přispění občanů vystavěla domek č.p. 39 vedle kaple. V roce 1933 přičiněním Vojtěcha Fryštáka č.p. 7 a Jaroslava Kaňovského č.p. 108 se prosadila stavba nové kaple.Na základě povolení památkového úřadu v Brně byla kaple v červenci 1933 zbořena. Po zdlouhavé dokumentaci a administrativě, stavební práce pokračovali velmi rychle. Svěcení kaple proběhlo 30.9.1934. Roku 1940 byly poprvé vykonány obřady svatého týdne - Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Vzkříšení, Slavnost Božího těla. V roce 1942 bylo místo pod kazatelnou upraveno pro umístění křtitelnice a nových jesliček. Byl zřízen hřbitov u kostela. Zvony z kostela odvezli Němci na výrobu zbraní. Následující rok byly pořízeny nové zvony. V roce 1946 byla provedena přístavba kostela pro varhany,následující rok byly varhany koupeny. Kostel byl přístavbou posunut k silnici o 52 metrů. Sochu Panny Marie u kostela dala postavit v roce 1929 Marie Soukalíková č.p.43

3.3.6 Škola

Pro venkovský lid bývaly do roku 1774 v českých zemích jen školy farní, u nás v Boršicích.Děti chodily do školy pěšky. Škola v Boršicích byla malá a chatrná.Než aby tučapští občané dávali peníze na novou školu v Boršicích, rozhodli se postavit si vlastní školu.Zemská školní rada v Brně stavbu povolila.Stavební kámen získali občané v Huménkách ze starých základů bývalé tvrze.Dne 25.6.1883 byl položen základní kámen.Ještě téhož roku byla stavba dokončena. Dne 2.9.1884 začalo vyučování. Prvním učitelem byl Bartoloměj Beneš, který zde působil od roku 1884 do roku 1891.V roce 1934 byla provedena nadstavba školní budovy. V roce 1965 byla dvoutřídní škola pro stále klesající počet žáků změněna na jednotřídní. Veškeré vyučování bylo od 1. září 1976 zrušeno.Děti docházeli do Polešovic.

Žáci základní školy chodili do školy v Boršicích. Občané rozhodli, že než přispět na novou školu v Boršicích,která se měla stavit, postaví v Tučapech svoji vlastní. Dne 2.9.1184 byla vysvěcena předána k užívání. V roce 1921 povolila Zemská školní rada dvoutřídní školu, ale stále s jednou učebnou.V roce 1934 byla provedena nadstavba školy. Práce byly prováděny až do září a žáci se chodili učit ven do přírody a na procházky. Pro klesající počet žáků zůstala od roku 1965 škola jednotřídní. Od roku 1.9.1976 bylo vyučování zrušeno. Žáci začali dojíždět do školy ve Vážanech a Polešovicích.

Zemědělský útulek

Pro letní a podzimní období byl v roce 1955 zřízen ve spodní třídě zdejší školy.V roce 1979 pro malý počet dětí Zemědělský útulek zanikl.

3.3.7 Kulturní sál

V akci "Z" byla postavena budova kulturního sálu s pohostinstvím a obchodem Jednota. Stavba trvala 1972-1975.

3.4 Obec a její správa

O skutečných vsích je možno mluvit teprve od 8.-10. století. Do té doby žili celé příbuzenstva-několik rodin pohromadě pod správou nejstaršího člena. Zdrojem jejich obživy byl chov dobytka. Když všechny pastviny v okolí byly vypaseny, rod se stěhoval jinam.Proto obydlí byla zřizována jen provizorně. Byly to dřevěné chaty, vymazané hlínou,někdy dokonce jen vyhloubené skrýše v březích.K pasení dobytka postupně přibylo primitivní obdělávání půdy.Začaly se kácet lesy pro rozšiřování polí. Několik rodů bydlelo pohromadě ve stálé osadě - vsi. Mezi vesničany někteří vynikali a stali se z nich zemané. Zeman bydlel původně ve tvrzi, později na hradě. V době panování vrchnosti bývali v obci dva starostové. Starosta - purkmistr měl na starosti obecní jmění.Jednou ze šesti úředních osob byl dále rychtář neboli fojt.Odznakem jeho moci byla hůl řečená právo. O hodech odevzdával fojt své "právo" na dva až tři dny "stárkům", kteří pořádali a řídili hodovou muziku.Od té doby se udržuje zvyk nošení práva.Rychtář bydlel v domě zvaném rychta.Od roku 1848 podléhali všichni občané rakouské monarchii jednotným správním,soudním i finančním úřadům.Volby do nově zřízených obecních orgánů proběhly v roce 1850.

Starostové - Tomáš Sedláček, podsedník 1848 - 1851,Josef Hlaváček - domkař 1851-1853, Šimík, domkař 1853-1859,František Hlaváček č.12, rolník 1859 - 1863, Václav Fryšták, rolník 1863 -1866,Jan Sedláček, hostinský 1866-1872, Tomáš Plášek 1872-1878, František Hlaváček č.12,rolník 1878-1882,Tomáš Polášek 1882 - 1885,Matin Sýkora č.31,rolník 1885 - 1891, Ondřej Fryšták č.11, rolník 1891 -1895,Matouš Bartoň č.33, rolník 1895-1938, Vojtěch Fryšták č.7,rolník 1938-1945.

V roce 1919byly provedeny první volby v Československé republice. v obci bylo více svornosti a v důsledku toho se kandidující strany dohodly a bylo zvoleno 12 čleů zastupitelstva. Starostou byl zvolen Matouš Bartoň. - kronika I.

V roce 1945 byl název obecního zastupitelstva změněn na Místní národní výbor -MNV.

Vojtěch Fryšták č.7,rolník 1945-1948,Karel Kedroň č.115, ČSD 1948-1950, Vincenc Mrkůs č.105,tesař 1951-1953, Josef Kaman č.2, 1954-1955

František Panák č.6, ČSD 1956-1971,Antonín Hrobař č.113, OSS 1972-1976,Josef Zbořil č.116 ČSLA 1976-1980. V roce 1980 byly malé obce Tučapy, Vážany a Ořechov sloučeny s větší obcí Polešovice v jeden celek. Místní národní výbor byl v Polešovicích.

Od roku 1990 existují v obcích samostatné obecní úřady.

František Hrančík 1986 - 2006,Petr Elis 2006 - 2014, PhDr. Jiřina Rozsypalová 2014-2018

4 památky v obci

Památky v okrese uherskohradišťském chráněné státním památkovým úřadem: Kaple sv.Cyrila a Metoděje,pomník padlých

Kaplička Božího Srdce Páně

Kapličku dal postavit roku 1940 tehdejší starosta obce Vojtěch Fryšták č.7 pro svou nemocnou dceru.

Křížek u Boršic

Železný kříž na kamenném podstavci u silnice mezi Boršicemi a Tučapy v roce 902 věnoval P. Jan Studený, farář z Boršic.

Kříž na dolním konci obce

Kříž na dolním konci vesnice byl postaven v roce 1919 na památku 60.-ti letého jubilea panování císaře Františka Josefa I. a 50-ti letého kněžství otce Pia X. Věnovali dobrodinci a obec Tučapy.

Přírodní památka Koukolky

Nařízením Okresního úřadu Uherské Hradiště byla oblast v roce 2002 prohlášena za přírodní památku, evidenční číslo 2183.

Představuje enklávu lučních porostů a bývalých pastvin s teplomilnou florou a faunou v druhy rostlin, z nichž některé se zde vyskytují již na jediné lokalitě .Rozloha je 1,36 ha.Nadmořská výška je od 260 do 290 metrů nad mořem. Jedná se o východní svah.Informační cedule uvádí výskyt těchto rostlinných druhů. Lokalita byla vyhlášena v kategorii přírodní památka v roce 2002. V tomtéž roce proběhla první likvidace náletových dřevin a sečení travnatých ploch. Lokalita je součást honitby, nenachází se zde žádné myslivecké zařízení. Území je využíváno k procházkám zejména obyvateli Tučap.Občasné návštěvy nepředstavují pro území zátěž.

Louky a pastviny na jihovýchodním okraji Chřibů, asi 0,5 km od obce Tučapy. Území tvoří svah pod zemědělskými terasami s převážně východní až severovýchodní orientací v nadmořské výšce 260 - 290 metrů. Terén je značně nerovný díky sesuvům v minulém století.

Geologie - Podklad tvoří zlínské souvrství račanské jednotky magurského flyše charakteristické střídáním pískovců zčásti vápnitých a pískovců glaukonitických.

Geobotanicky náleží území do zóny karpatské ostřicové dubohabřiny.Flora -

( Luční společenstvo je z hlediska zastoupení travin charakteristické výskytem válečky Luční. Z ohrožených rostlinných druhů zde nalezneme vstavač osmahlý a vstavač vojenský, kozinec vičencovitý, vyskytuje se zde hvězdnice chlumní. V území je i značný podíl křovin, nejčastěji zde roste svída krvavá, růže šípková, hloh nebo ptačí zob obecný.

Fauna - vzácnou faunu zde zastupují otakárek fenyklový, otakárek ovocný a ťuhýk obecný,krahujec obecný, Pěnice valašská,Skokan štíhlý, Užovka obojková, Ještěrka obecná.

Vzhledem k rozloze lokality bylo doporučeno sečení celé lokality najednou, a to jedenkrát ročně v období květen- červen.)

kaple

5 Zemědělství

Pozemková reforma po první světové válce převedla v roce 1922 část půdy do rukou drobných zemědělců. Struktura sociálního složení v obci se tím nezměnila. Na jedné straně byli sedláci a na druhé domkaři, kteří měli pouze malou výměru půdy a pak dělníci. Půda se při odevzdávání dědictví dělila na menší a menší díly,takže drobná hospodářství spotřebovala většinu plodin pro sebe a na trh odevzdávala jen nepatrná množství. Proto zemědělství zaostávala za rozvojem průmyslu. Situace se zlepšila po založení JZD.

V Tučapech byly až do roku 1957 zachovány společné pastviny,tzv. singulární. Pole se měřila na popluží, tj.takový kus půdy, který bylo možné obdělat jedním potahem a jedním pluhem. Teprve později se vyskytuje název "lán" a míní se tím asi 90 mír.

5.1 Jednotné Zemědělské Družstvo

Socializace venkova zasáhla i do Tučap. Soukromý majetek byl převáděn do socialistického sektoru. Ustavující schůze Jednotného zemědělského družstva v Tučapech se konala 15. srpna 1957. Podařilo se získat 25 přihlášek do JZD. Byla připravována arondace půdy. Předně byla přebrána do společného užívání půdy přihlášených družstevníků, pak veškerá půda obecní a nájmy. První družstevníci začali hospodařit na 105 ha zemědělské půdy. V roce 1958 mělo družstvo už 79 členů. Začalo se s výstavbou velkých hospodářských budov na horním konci vesnice při polní cestě do Stříbrnic. V roce 1961 došlo ke sloučení menších družstev - Tučapy,Vážany,Ořechov- v jeden celek. Po pěti letech došlo k dalšímu slučování. Sloučena byla družstva - Polešovice,Kostelany,Nedakonice,Vážany, Ořechov a Tučapy pod názvem JZD Slovácko, sídlo bylo v Polešovicích.

5.2 Vinařství

Není zjištěno, kdy byly vinohrady v Tučapech založeny, ale je možno tvrdit, že tučapské vinohrady jsou staré jako Tučapy samy. Vinná réva se pěstovala v polích zvané Vinohrady. - Na Uherskohradišťsku má na rozvoji vinařství zásluhu cisterciácký klášter na Velehradě, který pěstoval vinnou révu především na svých dvorech, později přenesl povinnost pěstování na své poddané a zatížil je povinností odevzdávat klášteru vyměřené desátky. Na vinařství neměli zájem jen majitelé selských usedlostí, ale i domkaři a podruzi. Vinice se staly zdrojem obživy. Obce si do svých znaků a pečetí dávaly vinařské znaky - motyku,kopáč, vinařský nůž, kosíř, hrozen, vinnou ratolest. Vinohrady byly zapsány v horenských knihách a podléhaly horenskému právu. Pro vinohradní trať byl ustanoven hlídač čili hotař. Za 30-ti leté války byla spousta vinic pustých. Obnova po válce postupovala pomalu.Na rozhraní 19. a 20. století pěstování vinné révy ochablo a většina vinohradů byla vykučována. Od roku 1930 bylo pěstování rozšiřování a podporováno, pěstitelé byli sdruženi do spolku Vinařské besídky v Polešovicích.V roce 1933 byla v Tučapech založena vlastní vinařská besídka. Po vzniku JZD byly vinice soukromých pěstitelů zařazeny do honů JZD. Zájemcům byla přidělena trať vedle vinic JZD. V trati Vinohrady byly v letech.... staré vinné révy postupně svými majiteli vykučovány. Nové sazenice se nesadily. V současné době v této trati obdělávají svou vinnou révu jen ...tři vinaři.

5.3 Ovocnářství

Největšího rozkvětu dosáhlo ovocnářství v 16. století a pak až v 18. století, to vyšlo nařízení, že každému, kdo na svém pozemku vysadí sad, bude mu z tohoto pozemku vyměřována nižší daň. Sady byly chráněny zákonem. Krádeže stromků a ovoce byly trestány jako zločin. V Tučapech se pěstovaly hlavně trnky a durancie. Hrušně se pěstovaly jak v humnech, v zahradách domkařů i na návsi před domy. Ovoce co se urodilo se zpracovalo doma, sušením, vařením povidel a pálením slivovice. Sušárna na ovoce pro občany byla na obecním dvoře. V roce 1923 vyhořela a už nebyla obnovena.V roce 1953 byl v trati Hájky vysázen višňový sad. Vysázeno bylo 390 višní, 25 ořechů a 60 švestek. Ořechy a švestky zanikly. V roce 1957 převzalo sad JZD, které v roce 1980 všechny višně vykácelo. Zlikvidovali i třešně v "tálkách".

5.4 Včelařství

Včelařství bylo doplňkem ovocnářství. V Tučapech se včely chovaly v trati u Divoka zvané Včelínky. Od roku 1898 byly na Moravě zřizované Zemské ústřední včelařské spolky, které sdružovaly jednotlivé včelařské spolky. Za okupace byly tyto organizace rozpuštěny. V roce 1945 byla obnovena Jednota Včelařů v Praze s pobočkami na celém území Čech a Moravy. Začátkem 20. století se začal v Tučapech projevovat zájem o pěstování včel u jednotlivců. V roce 1956 bylo v obci 9 včelařů. kteří chovali celkem 38 rojů.Postupně se chov včel rozšiřoval. V roce 1970 bylo 11 včelařů, kteří měli v evidenci 65 rojů. Postupně zájem o včelařství upadal v letech 1989 byli jen tři včelaři. Od roku........poskytuje......Dotace pro nové včelaře na nákup vybavení. Od roku 2014 se k včelařství připojili další dva včelaři. Základní organizace sdružuje včelaře z Tučap, Kostela, Polešovic,Ořechova a Vážan. V roce 2015 včelaři roznášeli po obci semena svazenky.

6 Spolky a organizace

Společenským střediskem v obci byla hospoda.Máme o ní zmínky z roku 1848.Hospoda bývala také místem konání obecních hromad,protože v Tučapech nebyla radnice.Kvůli tomu se důležitější spisy vždy stěhovaly od purkmistra k purkmistrovi.

6.1 Místní lidová knihovna

Před první světovou válkou byla v Tučapech putovní knihovnička s 50 svazky. Během války nebyl o knihy zájem. Lidi zajímali hlavně zprávy v novinách. Podle zákona z roku 1919 byla každá obec povinna do konce roku 1920 zřídit v obci knihovnu. Toto nařízení bylo u nás splněno roku 1926 přičiněním správce školy Františka Darebníka. Po něm převzala vedení knihovny učitelka Koutná. Do roku 1955 nejsou o místní knihovně žádné záznamy. Od roku 1956 bylo vedení knihovny svěřeno učiteli Jaroslavu Kaňovskému. Knihovna byla umístěna ve spodní třídě budovy školy a bylo v ní 510 svazků. V roce 1960 byla knihovna pojmenována čestným názvem Lidová knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana. Během dalších let byla knihovna v Tučapech za dobrou práci několikrát vyhodnocena jako jedna z nejlepších.Koncem roku 1979 měla v evidenci 2650 svazků.......

Knihovníci

1956- 1985 Jaroslav Kaňovský

1985-1987 Věra Valentová

1988 - 2013 Josef Sýkora

2013 - dosud Zuzana Zapletalová

6.2 Sbor dobrovolných hasičů

Založen 21.9.1919 pod názvem Dobrovolný hasičský sbor. Při společném shromáždění občanů se z přítomných přihlásilo do sboru 32 občanů. Hasičská zbrojnice byla zřízena v obecním domě č.p. 30. Sbor žil jen z darů a dobrovolných příspěvků. Od obce dostal čtyřkolovou jednoproudní stříkačku na nalévání, systém z roku 1875. Sbor pořádal taneční zábavy. Od roku 1942 přešly všechny hasičské sbory pod správu obce a podporovala je ze svého rozpočtu.Název byl změněn na Svaz požární ochrany. Členi pomáhají při budování brigádami. Založilo i družstvo žáků a žen.

6.6 ostatní spolky

6.6.1 Vinařská besídka

V roce 1933 byla v obci založena Vinařská besídka, Sdružovala 14 členů a zvala do Tučap odborníky a vinaře poučovala o pěstování a ošetřování. Zanikla v roce 1943.

6.6.2 Svaz žen

V roce 1967 byly zrušeny výbory žen při MNV. Místo nich byl v obci 1973 založen Československý svaz žen, tvořilo ho 22 členek. Ženy pořádaly Krojový ples, vítání občánků, dětské odpoledne, společenský ples, kurz šití, sběr šípků, oslavu MDŽ, besedy s důchodci,vánoční besídky, výstavu růží, přednášky, táboráky, zájezdy. V roce 1990 se spolek přejmenoval na Český svaz žen a roku 2000 na Svaz žen. K dalším činnostem patřil úklid v obci a udržování zeleně. Při každé společenské akci nechybělo zábavné vystoupení, které ženy nacvičili. Mohli jsme tak shlédnout "Labutí jezero", pionýrský tanec, scénku z Mrazíka i Sněhurky i modní přehlídku.

6.6.3 Socialistický svaz mládeže

V roce 1947 byl u nás založen Čsl. svaz mládeže. V roce 1972 byla organizace mládeže obnovena pod názvem Socialistický svaz mládeže. Svaz měl 9 členů. Pomáhají organizovat celostátní oslavy, sehrávají pro děti loutková divadla,recitují básně při oslavách, účastní se prvomájových průvodů. V roce 1981 mládež uspořádala turnaj ve stolním tenise " O Velikonoční kraslici". Postupně činnost členů upadala. V roce 1989 byl zvolen nový výbor a s pomocí Obecního úřadu proběhla úprava klubovny na kabinách na hřišti.Po roce 1990 se spolek jmenuje Svaz mladých a pomáhá při organizování společenských akcí.

6.6.4 Československý červený kříž

Po první světové válce byly v obcích zakládány skupiny Československého červeného kříže. Členové, vyškolení jako samaritáni, poskytovali občanům potřebnou první pomoc. V dalších letech se spolek podílí na organizování společenských akcí,pořádá lékařské přednášky a získává dárce krve. V roce 1990 přestal ČČK vykonávat svou činnost.

6.6.5 Svaz chovatelů drobného zvířectva

Na ustavující schůzi 20.2.1966 se za členy přihlásilo 18 členů. Změna a zkrácení názvu proběhla v roce 1981 - Československý svaz chovatelů.Členové se účastnili výstav králíků,zajišťovali krmiva a očkování pro drobné zvířectvo.V roce 1990 se změnil název na Český svaz chovatelů.Po dohodě se Zemědělským družstvem Slovácko užívají členi pozemky při okresní silnici do Vážan.Postupně činnost členů upadá a postupně se vůbec nescházejí. V roce 1993 organizace ukončila svou činnost v obci.

6.6.6 Český zahrádkářský svaz

v okrese Uherské Hradiště byla organizace v Tučapech v pořadí 71. Na ustavující schůzi 8.října 1976 se sešlo 36 členů. V obci pořádjí sousedský bál,zájezdy pro občany,objednávají sadbu a vykupují ovoce.V roce 1987 začal spolek se stavbou přípravny jídla u sálu v kulturním domě. Stavební a pomocné práce se prováděly formou brigád.Kuchyně byla předána do správy Českého zahrádkářského svazu.Od roku 1991 stále ubývá členů a noví se nehlásí.Činnost členů se skládá z objednávání sadby, stromků a hnojiv a provozu kuchyně. Ročně je přípravna jídel pronajímána na desítky kulturních akcí.

6.6.7 KSČ

V době okupace /1939-1945/ veřejný politický život skoro ustal. Jedině KSČ první zahájila přípravy k novému boji proti fašismu.V okrese bylo ustaveno 7 ilegálních skupin. Tučapy náležely ke skupině Polešovice. VO KSČ byla v Tučapech založena 1.6. 1945. Při založení měla 36 členů. Jako vedoucí složka Národní fronty usměrňuje strana politický a hospodářský život v obci.

6.6.8

V rámci ROH -Revolučního odborového hnutí- založen v roce 1953 tělovýchovný spolek.

1958 založen svazarm

7. Kultura

Společenské akce na vesnici řídili dva stárci - mladší a starší, které si chasa zvolila . Povinností stárek bylo starat se o mše za nemocné a o výzdobu křížů. K povinnosti stárků náleželo pořádání veselic a stavění máje.

7. Hlavní kulturně-historické události či tradice

Velikonoční klepání k vedení pochodu jsou ustanoveni žáci,kteří vycházejí Základní školu. Tzv. stárci neklepou,ale mají v rukou odznak k udržování pořádku. - kronika 1933

Kulturní život v roce 1936 - náboženské slavnosti 1.svaté přijímání,procesí na Velehrad k 1050 výročí smrti svatého Metoděje,druhé procesí,na svatého Marka prosebný průvod do polí, v květnu prosebný průvod do polí za vyprošení deště,divadlo,přednášky - pro hospodyňky a o chovu drobného

Konec žní se oslavovala "dožatou", ale jen u větších sedláků. Celo-obecní dožínkové slavnosti od konce 1.světové války pořádal místní hasičský sbor. Po socializace obce roku 1950 převzalo pořádání JZD. Naposledy se konaly v roce 1964. Na podzim odchod odvedenců do vojenské služby.

Hody se v obci slavily od začátku 20. století vždy po svátku Všech svatých, říkalo se jim Dušičkové. Hlavním pořadatelem hodové veselice po roce 1919 byl Hasičský sbor. Po roce 1945 začaly být pořádány hody s právem.Před hody si chasa zvolila dva stárky, jejichž funkční období bylo celoroční.

V roce 1965 výstava grafiky Julie Bérové-Šimíkové

Při oslavách 870 let první zmínky o obci v roce 2001 byly vysvěceny obecní symboly - prapor a znak. V roce 2000 byla obec oceněna Modrou stuhou za společenský život v obci v rámci soutěže Vesnice roku v rámci regionu Zlínského kraje.

7.1 Divadlo

První divadelní hrou v roce 1920 bylo drama - Černý kříž v lese. v letech 1920 -1958 vylo celkem sehráno 73 divadelních představení.

7.2.Kino

V roce 1948 bylo zřízeno zvukové kino. promítáno bylo v hostinci do roku 1952. Pak bylo kino zrušeno. v roce 1965 bylo zařízení kina přeneseno do zdejší školy.V dalších letech nebyly plány návštěvnosti splněny, v domácnostech přibylo televizorů.

8.Významní rodáci

Bedřich Beneš Buchlovan. Pamětní deska je umístěna na budově školy.

čů Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 237 obyvatel.

Obsah [skrýt] 1 Historie 2 Památky 3 Osobnosti 4 Další fotografie 5 Reference 6 Související články 7 Externí odkazy at

Písemné záznamy jsou také o tvrzi z 16. století. Její symbol se pak stal základem obecního znaku.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Výraznou z dálky viditelnou dominantou obce je kostel svatých Cyrila a Metoděje. Ve vsi je také pomník padlým v I. světové válce a nad vsí kaplička Božího srdce Páně.[2]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj] Matouš Bartoň (1865–???), starosta obce, zemský poslanec