Wikipedista:Zábřeh na Moravě/Pískoviště

JAROSLAV REINIŠ

Narodil se 1. června 1883 ve Svratouchu na Českomoravské vrchovině jako jeden ze šesti synů řídícího učitele. Stejně jako jeho bratři studoval i on na gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě roku 1902se zapsal na filosofickou fakultu české university v Praze, kde poslouchal řečtinu a latinu u profesora Josefa Krále, jehož jméno říká samo dost a z jehož rukou vyšla celá generace dobrých středoškolských profesorů.

Profesor dr. Reiniš začal svou pedagogickou dráhu na gymnáziu v Olomouci, pokračoval na státním gymnáziu v Kroměříži. V letech 1915-1918 byl na italské frontě. Na zábřežském gymnáziu působil ve funkci ředitele od roku 1930 až do roku 1938, následně potom do roku 1940 jako ředitel v Litovli. Poté odchází do důchodu a žil v Opavě.

Ve své praxi, tedy i na zábřežském gymnáziu, pečoval v hodinách latiny o správnou a ušlechtilou češtinu, dbal na přesné výstižné překlady. Stále dbal o zvyšování pedagogické úrovně ústavu vůbec. O tom, že si byl vědom společenského významu české střední školy a její slavné tradice, svědčí spisky, které vydal jak na paměť 30. výročí otevření nové budovy matičního gymnázia, tak na památku 40. výročí založení ústavu

Velice čestně se zachoval v osudném roce 1938. Podnikl zoufalé kroky k záchraně školy. Po dlouhých tahanicích se objevil u vchodu do budovy nápis ,,Oberschule fúr Jungen". Byl konec. Útočiště hledali studenti v Litovli a Olomouci.

1 - K jubilejní slavnosti v červenci 1931 vydal profesor Reiniš pamětní list :,, Na paměť 30. výročí dne 28. července, kdy byla za jásotu všech věrných Čechů slavnostně otevřena a vysvěcena nová budova matičního gymnázia v Zábřehu a ke cti všech, kdo onen památný den svornou a nezištnou prací pro vlast připravil."

2 - Citace slov profesora Reiniše:,, Ano, ani dnes není boj za zábřežské gymnásium dobojován. Běží o generace, jež jsou v něm vychovány a vzdělány. V těch jsou budovány základy budovy nejdražší a nejslavnější - základy naší národní a státní samostatnosti. Kéž se podaří každému, kdo má spolupracovat na těchto základech, zvláště profesorskému sboru, žactvu a rodičům, slávou minulosti roznítiti v sobě tajemný svit a lásku k vlasti tak, aby povinnost a odpovědnost byly trvalým zdrojem neúnavné a svorné práce ke cti těch, kteří láskou milovali a milují zábřežské gymnásium."

3 - V předvečer nástupu Hitlera do Zábřeha a na severní Moravu zveřejnil dvě listiny :,, Žádost Čechů severomoravských o převzetí ústavu do státní správy..." a ,, Oznámení c.k. okresní školní rady o zestátnění ústavu roku 1938..."

Na závěr chci citovat dvě vzpomínky Ing. Čestmíra Hudce, absolventa gymnázia r. 1936, které mi napsal na požádání k mé diplomové práci:,, Jako jeden z jeho žáků ho dnes vidím jako vzdělaného muže, zaníceného starým řecko-latinským kulturním světem, snažícím se přednášet nejlepší myšlenky starověku do současné doby. Jeho hrdiny jsem miloval, byly to vzácné chvíle řecko-latinské filosofie a kultury, za které jsem dodnes vděčný. Kladl důraz na jasnou řeč, na přímé a rovné vystupování a harmonii ducha a těla. Při oslavách 40. výročí založení gymnázia v roce 1936, kdy již začaly narůstat mraky Hitlerovy Třetí říše, přikázal mně ředitel Reiniš, abych nesl v čele průvodu státní vlajku. Měl jsem trému, bránil jsem se, ale nakonec jsem musel. Průvod šel od gymnázia přes náměstí na sokolskou zahradu. Já v čele s vlajkou, ředitel za mnou. Několikrát mě nabádal:,, Výš vlajku, ať Němci vidí."