Wikipedista:Vianney nove/Pískoviště

Josef Rousek (22. února 1945, Šonov u Nového Města nad Metují – 9.října 2020, Jestřebí) byl český římskokatolický kněz, bývalý osecký cisterciák, dlouholetý duchovní správce v Jestřebí u České Lípy.

Narodil se v Šonově ve východních Čechách. Vystudoval gymnázium v Novém Městě nad Metují. Během těchto studií jej velmi ovlivnila osobnost jednoho z jeho učitelů, Jaroslava Knittla, později římskokatolického kněze. Po maturitě začal studovat Vysokou školu zemědělskou v Praze. Denně tehdy docházel na bohoslužby do Týnského chrámu a udržoval kontakty s týnským farářem Jiřím Reinsbergem. V roce 1968 se obrátil na administrátora pražské arcidiecéze, biskupa Tomáška, se žádostí o přijetí do kněžského semináře. Tomášek souhlasil pod podmínkou, že napřed budou dokončena původní studia. V samém závěru studií na zemědělské škole měl být Josef Rousek vyhozen z politických důvodů. Nedošlo k tomu jen shodou náhod (závěrečné zkoušky musel náhle převzít jiný zkoušející, který o požadavku na Rouskovo vyhození nebyl informován - vzpomínka spolužáka Jana Kofroně). Po dokončení původního studia nastoupil na bohosloveckou fakultu do Litoměřic. V roce 1974 studia dokončil a 29. června přijal v pražské katedrále z rukou biskupa Tomáška kněžské svěcení. Primiční Mši svatou slavil v malostranském kostele sv. Tomáše, domácí primice mu nebyla dovolena. Poté zůstal až do jara roku 1975 bez "státního souhlasu". Odešel na Slovensko a pracoval v Bratislavě jako poštovní doručovatel.

Na jaře 1975 se biskupu Tomáškovi podařilo vyjednat pro Rouska státní souhlas a od 1. března 1975 byl tedy ustanoven jako kaplan v Obříství u Mělníka. V roce 1976 byl pak přeložen na první samostatné místo, do Mrtníka na Hořovicku, příčemž ex currendo spravoval také farnost při bývalém augustiniánském klášteře v Zaječově. Po devíti letech následovalo přeložení do Strážiště v okrese Plzeň-sever. Strážišťská farnost se v roce 1993 stala součástí nově zřízené plzeňské diecéze, do jejíhož kléru byl inkardinován i místní duchovní správce. Ze Strážiště dojížděl sloužit také do bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Toto prostředí v něm oživilo dávnou touhu po řeholním životě. V půli devadesátých let tedy vstoupil do cisterciáckého řádu a přijal mnišské jméno Benedikt. Po ročním noviciátě, který prožil v rakouském Heiligenkreuzu, složil časné mnišské sliby v cisterciáckém opatství v Oseku u Duchcova v litoměřické diecézi. Postupem času se však projevily značné názorové rozdíly mezi ním a tehdejším oseckým opatem Thebesem. V roce 1999 přešel do jihočeského Vyššího Brodu, kde byl tehdy opatem-administrátorem polský mnich Alberich Józef Siwek. Po nějakém čase se však rozhodl k návratu do běžné farní pastorace. Po vypršení platnosti časných mnišských slibů požádal o inkardinaci do litoměřické diecéze a biskup Josef Koukl jeho žádosti vyhověl.

V letech 2000-2001 byl kaplanem v Jestřebí u České Lípy a zároveň administrátorem ex currendo v Kravařích. V roce 2001 byl v Jestřebí jmenován administrátorem farnosti. Inicioval zde vznik Oblastní charity, která si zpočátku vytkla jako hlavní cíl pomoc lidem sociálně znevýhodněným, či vyloučeným. Součástí snah byla idea přestavby a přístavby bývalé fary v Pavlovicích u Jestřebí pro komunitní bydlení. O těchto snahách v roce 2006 natočila v cyklu Cesty víry dokument Česká televize. Pro odpor části místního obyvatelstva byl tento projekt později zastaven a charita postupně přenesla své aktivity do České Kamenice. V Josefu Rouskovi nicméně nadále zůstávala touha po návratu k mnišskému životu v klášteře a doufal, že v budoucnu se bude moci vrátit do Oseka.

Jan Havlíček (?-1855) římskokatolický duchovní, od r. 1838 kaplan ve Velkém Meziříčí, nár. buditel, půjčoval, podobně jako MUDr. Skřivan české knihy, zemřel na tyfus, pohřben na moráňském hřbitově. Učil Františku Stráneckou.