Přeskočit na obsah

Wikipedista:Terezaaa1/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Čáp (psycholog)

[editovat | editovat zdroj]
prof. PhDr. Jan Čáp, CSc.
Narození18. srpna 1925
Praha
Úmrtí15. září 2001
Praha
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípsycholog a pedagog
Chybí svobodný obrázek.

Jan Čáp (18. srpen 1925 Praha – 15. září 2001 Praha) byl významný český psycholog v oblasti pedagogické psychologie a vysokoškolský pedagog.

Po celý svůj život oplýval optimismem pro něho tak typickým.[1] Mnozí na něho vzpomínají jako na člověka skromného, laskavého a s nenapodobitelným humorem. Byl tím, kdo významně přispěl k rozvoji pedagogické a školní psychologie u nás, ale snad ještě výrazněji se zapsal tím, jak rád měl lidi a jak miloval svůj obor.[2]

Po odmaturování na pražském klasickém gymnáziu se Jan Čáp rozhodl pro studium (1945-1949) psychologie s průvodním oborem pedagogikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také po svém absolutoriu začal vyučovat. V roce 1962 se stal docentem v oblasti pedagogické psychologie a v roce 1992 byl jmenován univerzitním profesorem.[3]

Profesní dráha

[editovat | editovat zdroj]

Jan Čáp se na počátku své kariéry začal zabývat otázkami spadajícími do oblastí pedagogické psychologie a psychologie práce jako je pracovní výcvik, nácvik činností nebo psychomotorické učení. Dále se zabýval profesiografií různých povolání (např. povolání ošetřovatelské s vyústěním do otázek výchovy a výcviku). Ke konci šedesátých let se věnoval proměnám osobnosti, které čelí náročným životním situacím. Kolem roku 1977 se zabýval mnohostranným rozvojem osobnosti, který dával do opozice k jednostrannému rozvoji osobnosti. Tato problematika jím zkoumána, odhalila důležitost výchovného a vzdělávacího úsilí v adolescenci a rané dospělosti.[4] Na základě toho rozpracovával interaktivní přístup ke způsobu výchovy, rozvíjel a velice podrobně zkoumal model způsobu výchovy v rodině.[3] Mapoval emoční vztahy v rodině, řízení dítěte a důsledky z toho plynoucí.[4]

Pedagogická psychologie

[editovat | editovat zdroj]

Těžiště jeho práce především tkvělo v pedagogické psychologii, kde se nejvíce věnoval tématům jako je aktivita a aktivnost člověka, trávení volného času, výchova v rodině, způsoby a styly výchovy. Jako jeden z mála u nás důkladně analyzoval kategorii aktivity osobnosti. Dále uvažoval o specifických osobnostních vlastnostech: aktivnost-pasivnost, v nichž rozlišoval aspekty temperamentové, motivační, operační a kognitivní a zajímal se o jejich vnější projevy, možnosti diagnostiky a ovlivňování výchovou.[4]

V problematice trávení volného času se především zaměřil na přání osob trávit čas určitými činnostmi a reálným trávením volného času. Studoval aktivní a receptivní způsoby trávení volného času mládeže. Konstatoval, že významným determinantem je zde rodina.[4]

Významně přispěl k rozvoji psychologie pro učitele. Jeho učebnice Psychologie pro učitele nebo Psychologie výchovy a vyučování se staly základním studijním textem přibližující psychologický pohled na žáka, jeho vývoj a podmínky pro rozvoj a formování jeho osobnosti. Podílel se na tvorbě učebních plánů pro různé formy studia psychologie a učitele psychologie.[3]

Pedagogická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Své pedagogické působení věnoval pouze Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jejímu psychologickému pracovišti. Vyučoval rád a své přednášky měl vždy dobře didakticky zpracované.[4] Svým vědeckým a pedagogickým působením přispěl k rozvoji studia psychologie na této instituci.[3]

  • Pedagogická psychologie. Praha, SPN 1963
  • Psychologie. Učebnice pro výchovné pracovníky odborných učilišť a učňovských škol. Praha, SPN 1963
  • Psychologie pracovního výcviku. Praha, SPN 1964
  • Utváření osobnosti v náročných životních situacích. Praha, SPN 1968, spoluautor[5]
  • Vybrané kapitoly z pedagogické psychologie. Praha, SPN 1971
  • Výchova aktivity mládeže ve volném čase. Praha, Univerzita Karlova 1976, spoluautor[6]
  • Psychologie pro učitele. Praha, SPN 1980, 1983, 1987
  • Psychologie mnohostranného vývoje člověka. Praha, SPN 1990
  • Psychologie výchovy a vyučování. Praha, Karolinum 1993, 1996
  • Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy v rodině. Praha, ISV 1996
  • Psychologie pro učitele. Praha, Portál 2001, 2007, spoluautor[7]
  1. JÁN, Grác. Za profesorom PhDr. Janom Čápom. PsychoFórum. 2001, s. 51-52. Dostupné online. 
  2. GILLERNOVÁ, Ilona. Jan Čáp (1925-2001). Školní poradenství v praxi. 2015, roč. 2015, čís. 5, s. 1. Dostupné online. 
  3. a b c d GILLERNOVÁ, Ilona. Jan Čáp. Československá psychologie. 2001, roč. XLV, čís. 6, s. 545-546. Dostupné online. 
  4. a b c d e MAREŠ, Jiří. Odešel Jan Čáp. Pedagogika. 2001, roč. LI, čís. 4, s. 541-543. Dostupné online. 
  5. ČÁP, Jan; DYTRYCH, Zdeněk. Utváření osobnosti v náročných životních situacích. Praha: SPN, 1968. 
  6. ČÁP, Jan; ROTTEROVÁ, Božena. Výchova aktivity mládeže ve volném čase. [s.l.]: Univerzita Karlova, 1976. 
  7. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. [s.l.]: Portál, 2001.