Wikipedista:Rowerin/pokusy

Wikipedista:Vojtěch Veselý

Včela se dožije v průměru 2 měsíců.

Strahovský klášter

Třetí řád svatého Norberta (premonstrátští terciáři)

Premonstrátský třetí řád je společenství kněží a laiků (bratří i sester), kteří jsou přidruženi k premonstrátským řeholním komunitám, jako k místům křesťanského setkávání a duchovního povzbuzování. Nejsou řeholníky, ale cítí vnitřní náklonnost k premonstrátskému řádu, jeho zakladateli sv. Norbertu a jeho učení. Jako apoštolský kazatel získal [svatý Norbert] pro důsledný a zbožný život mnoho věřících. Zakládal kláštery, kde se tito věřící sdružovali a mohli prohlubovat svůj duchovní život. Mnozí z nich však do kláštera z různých důvodů vstoupit nemohli, a přesto chtěli s premonstráty zůstat v úzkém a trvalém spojení, spolupracovat s nimi, pomáhat jim a stále se duchovně obohacovat. Byli tedy přijati do Třetího řádu. Jako znamení příslušnosti k Norbertovu řádu dostali bílý škapulíř nebo jeho symbol.

Pro život Třetího řádu je vhodná i dnešní doba. Členem nebo členkou Třetího řádu se stává věřící, který se přidružuje k některé bratrské nebo sesterské komunitě řádu a je představeným nebo představenou přijat. S řeholními bratry a sestrami se spojuje k poctě Boha a při životě v rodině, zaměstnání a ve svém prostředí uskutečňuje jemu možné a určené zásady, kterými se vyznačuje Norbertovo založení. Komunita pomáhá terciářům duchovně a podle možnosti i konkrétně v různých situacích, které život přináší.

Generální opat premonstrátů

Nejvyšším představitelem premonstrátů je generální opat. Zastupuje řád navenek i u Svatého stolce. Jeho hlavním úkolem je udržovat vnitřní soudržnost a propojení po celém světě rozptýlených řeholních premonstrátských domů. Sídlo generálního opata je dům generální kurie (Curia Generalitia) v Římě. Odtud pomocí úředníků řídí celý řád. Patří mu titul Dominus Praemonstratensis s přídavkem Amplissimus. Jeho oslovení je Monsigneur. Až do Francouzské revoluce byl opat z Prémontré současně i generálním opatem řádu. Od r. 1869 je generální opat volen na generální kapitule, která se svolává jednou za šest let. Od 1869 to byli: (číslo u jména je pořadí v oficiálním seznamu premonstrátských generálních opatů)

• 58. Hieronymus von Zeidler (Strahov), 1869–1870
• 57. Sigismund Stary (Strahov), 1883–1905
• 58. Norbert Schachinger (Stift Schlägl/Rakousko), 1906–1922
• 59. Gummarus Crets (Averbode/Belgie), 1922–1937
• 60. Hubertus Noots (Tongerlo/Belgien), 1937–1962
• 61. Norbertus Calmels (1908–1985) (Saint-Michel-de-Frigolet/Francie), 1962–1982
• 62. Marcel van de Ven (Berne/Holandsko), 1982–1996
• 63. Hermenegild Noyens (Tongerlo/Belgie), 1996–2003
• 64. Thomas Handgrätinger (Windberg/Německo), od 2003

Externí odkazy

• Catholic Encyclopedia (1913)
• Find Tube

Dějiny premonstrátského Třetího řádu

Úvod

Vznik a prvotní působení premonstrátského řádu se odehrálo v době apoštolského hnutí v Církvi (počátek 11. století až 13. století). V tomto období vzniká kartuziánský řád (1084), začíná tzv. gregoriánská reforma, která své jméno získala podle papeže Řehoře VII. (1073 – 1085), vznikají cisterciáci (1098) a premonstráti (1120), na přelomu 12. a 13. století přichází na scénu dějin papež Innocenc III. (1198 – 1216), sv. František (1209) a sv. Dominik (1210) a řády jimi založené.

Duchovní svazky osob, klášterů a kapitul

Vzhledem k úrovni vzdělání tehdejší Evropy je jasné, že zájmy a otázky křesťanských laiků se víceméně řešily ve spolupráci s klérem a kláštery. Zbožní šlechtici a později i bohatí měšťané, rovněž i prostí lidé z okolí, přicházeli do klášterů pro radu, poučení, pro svátostnou posilu, s prosbou o modlitbu. Mezi těmito laiky a klášterem či kapitulou vzniká jakýsi vztah, který je v pozdějším období nazýván confraternitas – konfraternita. Podobné vztahy se uzavíraly i mezi kláštery a kapitulami vzájemně. Máme například doloženo uzavření konfraternity mezi opatem kláštera benediktinů v Cluny Petrem a prvním generálním opatem premonstrátského řádu a opatem Prémontré bl. Hugem de Fossés z roku 1140, která spočívala ve vzájemné modlitbě za zemřelé řeholníky. Tento svazek vzpomíná generální kapitula z roku 1141 a nazývá ho societas.

Externí odkazy

• Oficiální stránky strahovského kláštera

Tanchelm

Tanchelm (místo a rok jeho narození nejsou známy, † 1115), známý také jako Tanchelm z Antwerp, Tanchelijn, Tanquelin nebo Tanchelin, byl heretický potulný kazatel kritický k učení církve i vůči církvi samé. Od roku 1112 kázal v Antverpách, ve vévodství Brabantském, Flandrech a v jihozápadní oblasti dnešního Nizozemí (tzv. Seeland). Předpokládá se, že Tanchelm byl mnich, pravděpodobně z okruhu hraběte Roberta II. Flanderského (1092–1111). Vystupoval proti církevní hierarchii, nespořádanému životu duchovních, popíral skutečnou přítomnost Ježíše Krista v Nejsvětější svátosti. Vznikly kvůli tomu bolestivé rozbroje. Tanchelm zřejmě navštívil i Řím, kde se neúspěšně pokoušel o rozšíření Thérouanneského biskupství o Šeldské ostrovy. Traduje se, že se Tanchelm nechal uctívat až téměř zbožňovat. Říkalo se, že jeho stoupenci pili i vodu po jeho koupeli. Mnišské šaty, které měl na své cestě do Říma, odložil, začal se královsky oblékat do šatů zdobených zlatem a při svých cestách byl obklopen třemi tisíci ozbrojených mužů. V letech 1113/1114 byl krátce vězněn v Kolíně n. Rýnem, byl však propuštěn navzdory bouřlivým protestům katedrálních kněží v Utrechtu. Roku 1115 byl neznámým knězem zavražděn při jízdě po řece Šeldě. Po jeho smrti se sice počet jeho stoupenců zmenšoval, přesto v 1124 kanovníci z Antverp (jinde uvedeno cambraiským biskupem???) povolali na pomoc zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta, aby vystoupil proti Tanchelmovým bludům. Norbert dokázal Tanchelmovy přívržence přesvědčit o pravém učení církve a uklidnit situaci.

Zdroje

• Hereze v křesťanství na středověkém křesťanském Západě
• http://en.wikipedia.org/wiki/Tanchelm
• http://de.wikipedia.org/wiki/Tanchelm
• Beulertz, S. (ed.) 1999: Tanchelm, in: Lexikon des Mittelalters, vol. 8, col. 455. Stuttgart-Weimar
• Dauzet, Dominique M., 2014: Krátký životopis svatého Norberta, s. 86. Sestry premonstrátky - Doksany